22 C 429/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1 150 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 1 150 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta ve výši 1 150 Kč vyúčtovaná žalovanému z důvodu prodlení s platbou vyúčtování služeb poskytovaných uvedenou společností v období od [datum] do [datum]. Z listinných důkazů soud zjistil, že společnost [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela se žalovaným předmětnou smlouvu, v níž se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací v rozsahu„ Mobilní internet 10 GB“. Žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Součástí (obsahem) smlouvy smluvní strany rovněž učinily Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], dle jejichž čl. 8 v případě, že bude žalovaný v prodlení s úhradou vyúčtování jeden den, je operátor oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 150 Kč. V případě, že bude žalovaný v prodlení s úhradou vyúčtování 21 dnů, je operátor oprávněn účtovat smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného po dobu delší 21 dnů s platbou vyúčtování za období od [datum] do [datum] se žalobkyně domáhá žalované částky. Uvedené Všeobecné podmínky nebyly žalovaným podepsány. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni přešla žalovaná pohledávka. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení žalované smluvní pokuty se opírá o z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (zejména § 61 a násl. zákona), §52 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření předmětné účastnické smlouvy (dále jen obč. zák.), když soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 55 obč. zák. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn.

I. ÚS 3512/11, a to v jeho právní větě uvádí, že:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Ústavní soud mj. vyšel z toho, že:„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR). V souladu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu ČR za stavu, kdy žalobkyně nárok na smluvní pokutu opírá pouze o smluvní podmínky, které žalovaný nepodepsal, a nikoli smlouvu samotnou, soud nárok na její zaplacení v souladu s §55 odst. 2 obč. zák. zamítl. O postoupení žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s §1879 a násl. z. č. 89/2012Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Podle §1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud zjistil, že ve sporu zcela úspěšnému žalovanému dosud náklady řízení nevznikly, a proto v souladu s §142 odst. 1 o. s. ř. žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.