22 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 29 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s 12 % úrokem z prodlení z dlužné částky od , datum, do zaplacení a na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu nároku na zaplacení úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, zamítá.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení částky , částka, z titulu nároku na náhradu škody, který odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o výpůjčce pumpy pro dávkování enterální výživy včetně batohu (typ Flocare Infinity, v. č. SN 76816377) v pořizovací ceně , částka, . Žalovaná se zavázala předmět výpůjčky na výzvu žalobkyně vrátit, avšak k vrácení pumpy nedošlo ani po opakovaných výzvách a předchozích příslibech ze strany žalované. Nevrácením předmětu výpůjčky tak žalobkyni vznikla škoda ve výši , částka, .

2. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst.

2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně jako vypůjčitel poskytla dne , datum, do dočasného bezplatného užívání žalované pumpu pro dávkování enterální výživy včetně batohu (typ Flocare Infinity, v. č. SN 76816377/10) v pořizovací ceně , částka, (viz Protokol o výpůjčce ZT pacientům , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Žalovaná se v tomto Protokolu zavázala uvedenou pumpu vrátit žalobkyni mj. tehdy, pokud ji již nebude potřebovat. Podle čl. 3.4 předmětného Protokolu byla v případě ztráty či zničení předmětu zápůjčky žalovaná povinna uhradit žalobkyni pořizovací cenu předmětu výpůjčky. Podle čl. 3.5 Protokolu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni uvedenou částku do 30 dnů od obdržení vyúčtování.

4. Z interního zápisu žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla žalovaná edukována na pumpu k aplikaci enterální výživy v domácím prostředí. Po propuštění byla následně hospitalizována ve spádové nemocnici, po propuštění nebyla indikována aplikace enterální výživy. Pacientka byla několikrát vyzvána, aby pumpu vrátila, ale ani po příslibech předmět výpůjčky nevrátila.

5. Z písemné výzvy žalobkyně z , datum, podané na poště dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky z důvodu, že dosud nevrátila zapůjčené zdravotnické zařízení (viz obálka s razítkem podací pošty).

6. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že žalobkyně přenechala žalované k dočasnému bezplatnému užívání popsanou pumpu pro dávkování enterální výživy. Poté, co jí přestala být její aplikace indikována, byla žalobkyní vyzvána k jejímu vrácení. Žalovaná však pumpu dosud nevrátila. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalované výzvu k úhradě žalované částky ve výši pořizovací ceny předmětu výpůjčky, k jejímuž zaplacení se žalovaná zavázala mj. v případě ztráty či zničení předmětu výpůjčky.

7. Soud nárok žalobkyně po právní stránce posoudil jako nárok plynoucí ze smlouvy o výpůjčce uzavřené v souladu s § 2193 a násl: o. z.

8. Podle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

9. Podle § 2196 o. z. byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil.

10. Žalobkyně jako půjčitel podle § 2193 o. z. přenechala žalované jako vypůjčiteli k dočasnému bezplatnému užívání popsaný předmět zdravotnické techniky, avšak žalovaná poté, co již předmět výpůjčky nepotřebovala, resp. tento předmět splnil svůj účel, ani k výzvě žalobkyně předmět výpůjčky nevrátila, ač takovou povinnost v souladu s § 2196 o. z. měla.

11. Samotný nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající pořizovací ceně předmětu výpůjčky soud neposoudil primárně jako nárok na náhradu škody, ale jako nárok vyplývající přímo ze smluvního ujednání účastníků obsaženého v čl. 3.4 smlouvy o výpůjčce (Protokolu). Při výkladu tohoto ujednání soud vycházel z obsahu právního jednání a ze zjevného účelu smlouvy, jímž bylo bezplatné a dočasné přenechání specifické zdravotní techniky žalované k užívání na základě individuální lékařské indikace. Soud uvedený čl. 3.4 smlouvy vyložil podle jeho obsahu a účelu tak, že sjednaný peněžitý ekvivalent dopadá i na situaci, kdy vypůjčitel předmět výpůjčky ani po opakovaných výzvách po dobu několika měsíců nevrátí. U specifického zdravotnického prostředku, který je určen k dalšímu poskytování jiným pacientům podle lékařské indikace, se takové nevrácení z hlediska účelu smlouvy fakticky rovná stavu předvídanému tímto ustanovením. V souladu s tím soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení pořizovací ceny předmětu výpůjčky.

12. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

13. V souladu s § 573 o. z. je třeba mít za to, že výzva žalobkyně žalované došla dne , datum, , a proto se žalovaná dostala do prodlení dnem , datum, . Žalobu v rozsahu nároku na úrok z prodlení za období do , datum, sodu důvodně tomu zamítl.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. O konkrétní výši úroku z prodlení soud rozhodl podle § 2 odst. 1 nař. vl. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

17. V souladu s tím, že soud neúspěch žalobkyně posoudil jako neúspěch pouze v nepatrném rozsahu předmětu řízení, přiznal ji plnou náhradu nákladů řízení.

18. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

19. Podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí výše paušální náhrady , částka, za každý úkon.

20. Podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. pro účely vyhlášky se úkonem rozumí zejména mj. písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění.

21. Žalobkyni tak náleží náhrada za 2 úkony v podobě výzvy k plnění a návrhu ve věci samé po , částka, , rovněž pak náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, .

22. Soud naopak nepřiznal žalobkyni nárok na paušální náhradu za úkon v podobě převzetí věci, neboť žalobkyně nebyla ve věci zastoupena, a proto úkon v podobě převzetí věci nemohl být vykonán (viz např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 6. 2019 sp. zn. 8 Co 897/2019).