22 C 49/2022
č. j. 22 C 49/2022-19
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 52 § 451 § 573 § 657 § 658 § 1970
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 191 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 359 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b>
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení částky 15 191 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené se žalovaným jako klientem dne [datum] Částky 12 000 Kč se žalobkyně domáhala z titulu poskytnuté a dosud nevrácené půjčky, částky 8 832 Kč jako dosud nezaplaceného poplatku za poskytnutí této půjčky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst.
2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným písemně uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne [datum]). Z předmětné smlouvy soud zjistil, že byl stranami smlouvy sjednán rovněž poplatek za poskytnutou půjčku ve výši 8 832 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku včetně uvedeného poplatku splácet v 56 týdenních splátkách po 372 Kč od [datum] (viz uvedená smlouva).
5. Ve smluvních podmínkách byla zakotvena povinnost žalovaného před uzavřením smlouvy informovat žalobkyni o svých závazcích, dluzích a půjčkách, a to ve formě čestného prohlášení (viz b. 12 smluvních podmínek).
6. V Čestném prohlášení o výši závazků ze dne [datum] žalovaný formulář, kam mohly být závazky zapsány, proškrtl (viz uvedené prohlášení).
7. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne [datum]). Dosud na poskytnutou půjčku žalovaný uhradil částku 5 641 Kč (viz výpis plateb).
8. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o půjčce, na základě níž převzal od žalobkyně částku ve výši 12 000 Kč. Půjčku měl žalovaný splácet v pravidelných týdenních splátkách, a to včetně poplatku za poskytnutí půjčky ve výši po 372 Kč od [datum]. Žalovaný dosud půjčku včetně poplatku nesplatil.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle §52 a násl. z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy o půjčce (dále jen obč. zák.).
10. Podle §52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
11. Podle §52 odst. 2 obč. zák. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
12. Podle §52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako fyzická osoba mimo svou obchodní či podnikatelskou činnost, je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o půjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §52 a násl. obč. zák.
14. Podle §657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
15. Podle §658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
16. Podle §1 věta druhá z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření předmětných smluv o půjčce se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
17. Podle §9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se mj. uvádí: " věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L., Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb., Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98–109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010, je správný." 19. Právní věta téhož rozsudku Nejvyššího soudu ČR zní: " Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
20. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích." 21. Soud v předmětné věci zjistil, že žalobkyně nepostupovala při uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení, neboť se nezabývala existencí příjmu žalovaného, nežádala o potvrzení jeho majetkových a osobních poměrech ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pouze se spokojila s vlastním (čestným) prohlášením žalovaného o neexistenci jiných závazků.
22. V souladu s výše uvedeným právním posouzením soud posoudil smlouvu o půjčce jako neplatnou, když k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu, neboť žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (§9 z. o spotřebitelském úvěru).
23. Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
24. Podle §451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
25. Žalovaný obdržel na základě smlouvy o půjčce částku 12 000 Kč, z níž dobrovolně uhradil částku 5 641 Kč. V rozsahu částky 6 359 Kč (12 000 Kč – 5 641 Kč) je žaloba důvodná z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbývajících rozsahu byla zamítnuta.
26. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle § 573 o. z. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
28. Soud vyšel při stanovení okamžiku prodlení a odpovídající výše úroku z prodlení z předžalobní upomínky ze dne [datum]. K doručení výzvy k plnění došlo v souladu s § 573 o. z. žalovanému dne [datum], do prodlení se zaplacením žalované pohledávky se dostal dnem [datum].
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
30. Původně byla žalovaná částka 15 191 Kč. Žalobkyně měla úspěch pouze co do částky 6 359 Kč, tj. v rozsahu 42 % původního předmětu řízení. Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 58 % předmětu řízení, náležel by mu tak nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16 % (58 % - 42 %). Ze spisu však bylo zjištěno, že žalovanému náklady řízení dosud nevznikly, a proto soud rozhodl v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.