22 C 78/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 728,67 Kč

I. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni částku 228,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 2 500 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně ve výši 2 000 Kč z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta vyúčtovaná žalovanému z důvodu, že nevrátil zapůjčené zařízení *MODEM COMPAL [anonymizováno] ED3 WIFI EMTA ([anonymizováno]) původnímu věřiteli, ač tak učinit v souladu se smlouvou do 14 dnů od ukončení předmětné smlouvy měl.

2. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky 228,67 Kč za pronájem uvedeného zařízení v období od [datum] do [datum].

3. Dále se žalobkyně domáhala nároku na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za odpojení v důsledku nedoplatku.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným předmětnou smlouvu, v níž se zavázala poskytovat žalovanému službu [anonymizována čtyři slova]. Za tím účelem pronajala žalovanému uvedené zařízení. Žalovaný řádně nehradil poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, proto uvedená společnosti od předmětné smlouvy odstoupila, a to písemným odstoupením ze dne [datum].

5. V souladu s čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] (dále jen Všeobecné podmínky) byl žalovaný povinen vrátit předmětné zařízení, které mu bylo pronajato, do 14 dnů po ukončení Smlouvy na vlastní náklady buď osobně na kontaktních místech, jejichž aktuální seznam byl k dispozici na internetových stránkách poskytovatele služby nebo jeho zasláním na adresu distribučního skladu tohoto poskytovatele. Přijímací zařízení se považuje za vrácené v momentě, kdy ho poskytovatel služeb převzal distribučním skladu nebo na pobočce. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek nevrátí-li zákazník takové zařízení v uvedené lhůtě, je poskytovatel služby oprávněn vyúčtovat smluvní pokutu dle ceníku. Dle aktuálního ceníku činila smluvní pokuta za nevrácené zařízení částku 2 000 Kč.

6. Informace o smluvní pokutě při nevrácení pronajatého zařízení a nákladech za odpojení z důvodu nedoplatku v žalované výši je součástí Ceníku služeb [právnická osoba], na který odkazují Všeobecné podmínky v čl. 9 s tím, že je součástí smlouvy. V předmětné smlouvě se pouze uvádí, že žalovaný jako účastník byl seznámen s Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb a rovněž vzal na vědomí, že jsou součástí smlouvy. Pokud se týká smluvní pokuty za nevrácení zařízení, smlouva formuluje pouze její existenci, nikoli výši, v níž odkazuje na smluvní podmínky. Oba uvedené dokumenty, tj. Ceník i Všeobecné podmínky jsou psány velmi drobným písmem a ani jeden není žalovaným podepsán.

7. Z listinných důkazů soud rovněž zjistil, že uvedenou smlouvou bylo žalovanému předmětné zařízení za částku 70 Kč měsíčně pronajato. Nájem zařízení byl žalovanému vyúčtován fakturami [číslo] ze dne [datum] [datum] splatnou dne [datum] v částce 70 Kč, [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] v částce 70 Kč, [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] v částce 70 Kč, [číslo] ze dne [datum] spatnou dne [datum] v částce 70 Kč.

8. Dále se žalobkyně domáhala poplatku v podobě nákladů řízení za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč vyúčtovaného fakturou [číslo] ze dne [datum] a splatnou dne [datum].

9. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení nájemného za pronájem výše uvedených zařízení se opírá o §2217 a násl. o. z., a proto soud žalobě v rozsahu částky 228,67 Kč vyhověl.

10. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč a poplatku za odpojení ve výši 500 Kč se opírá o z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (zejména § 61 a násl. zákona), §419 a násl., §1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

11. Soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z., podle kterého ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

12. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, a to v jeho právní větě uvádí, že:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ 13. Ústavní soud mj. vyšel z toho, že:„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR).

14. Soud si je vědom, že uvedený poplatek za odpojení není formulován jako smluvní pokuta, nicméně má za to, že se jedná o čistě účelovou formulaci jako reakci na uvedený nález Ústavního soudu a s ním související judikaturu. Z formulace tohoto nároku, tj. jako nákladů řízení za odpojení z důvodu nedoplatku, je zřejmé, že se jedná o sankční poplatek, vzniká-li na něho nárok pouze v případě odpojení z důvodu nedoplatku. Navíc je otázkou, jaké náklady provozovateli předmětných služeb vzniknou v souvislosti s odpojením, když je to žalovaný, koho tíží povinnost vrátit uvedené zařízení a když takové náklady vzniknou pouze při odpojení v důsledku nedoplatku.

15. Soud má za to, že ujednání o výši smluvní pokuty za nevrácení pronajatého zařízení a předmětném poplatku je nepochybně ujednáním, které bylo pro žalovaného jako spotřebitele nevýhodné, bylo psané malým písmem (celé smluvní podmínky a ceník), a to mimo hlavní text smlouvy.

16. S ohledem na uvedený nález Ústavního soudu ČR soud žalobkyni nepřiznal žalovanou smluvní pokutu a poplatek za odpojení, resp. nárok na ně zamítl, neboť ujednání o nich nebylo součástí smlouvy samotné, nýbrž bylo součástí malým písmem psaných smluvní podmínek (ceníku), na které v hlavním textu smlouvy strany pouze poukázaly, a rovněž smluvní podmínky (ceník) samotné nebyly opatřeny podpisem žalovaného jako spotřebitele.

17. Ke smluvní pokutě, které se žalobkyně domáhá za nevrácení předmětných zařízení, soud ještě dodává následující.

18. Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Soud zjistil, že výše citované ustanovení Všeobecných podmínek o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení poskytovateli služeb (popř. osobě jí pověřené) zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. Předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutého zařízení. Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb toto zařízení poskytnout, a dokonce toto zařízení v prostorách žalovaného zprovoznit, což bylo poskytovatelem učiněno. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaný, kdo má povinnost toto zařízení vrátit, a to v krátké lhůtě a na adresu, která nutí žalovaného vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, popř. jízdné) na vrácení těchto zařízení poskytovateli služeb. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí smluvních podmínek, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit.

21. I s ohledem na výše uvedené soud k nepřiměřenému ujednání Všeobecných podmínek o vzniku nároku na smluvní pokutu v souladu s 1815 o. z. nepřihlédl, resp. z těchto důvodů soud žalobu v rozsahu částky 2 000 Kč zamítl.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. S ohledem na poměr úspěchu co do žalovaného předmětu řízení náleží nárok na náhradu nákladů v rozsahu 84 % vynaložených nákladů řízení žalovanému (92 % minus 8 %), avšak ze spisu bylo zjištěno, že žalovanému náklady řízení nevznikly.

24. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.

25. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.