22 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 8 647,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 467,80 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 4 180 Kč od datum do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 21,54 Kč od datum do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 339 Kč od datum do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z částky 107,26 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení kupní ceny ve výši 8 180 Kč za koncové zařízení Samsung Galaxy A20e (A202F) – Bílý, IMEI číslo, které bylo žalované poskytnuto v souladu s vedlejším ujednáním v účastnické smlouvě číslo uzavřené mezi žalobkyní jako operátorem a žalovanou jako zájemcem dne datum.

2. Předmětem řízení byla dále pohledávka žalobkyně z titulu účastnické smlouvy číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč vyúčtovaná žalované z důvodu, že nevrátila zapůjčené zařízení typu ARRIS anonymizováno v kategorii„ Základ“ se sériovým číslem anonymizováno, ač tak učinit v souladu se smlouvou do 30 dnů od ukončení předmětné smlouvy měla. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky 85,76 Kč za pronájem uvedeného zařízení v období od datum do datum.

3. Dále byl předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 192,04 Kč z titulu pojištění anonymizována tři slova poskytnutého žalované na základě Rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a pojistitelem právnická osoba 4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se v účastnické smlouvě číslo ze dne datum zavázala poskytnout žalované uvedené koncové zařízení Samsung Galaxy A20e (A202F) – Bílý, IMEI číslo, které se žalovaná zavázala splatit žalobkyni ve 23 měsíčních splátkách po 190 Kč splatných s běžným vyúčtováním služeb žalobkyně. Žalovaná však neuhradila ani jednu z dohodnutých splátek. První splátka ve výši 190 Kč byla vyúčtována ve vyúčtování číslo ze dne datum. Účastníci se rovněž dohodli, že neuhrazením příslušné splátky v splatnosti se sávají splatnými všechny dosud neuhrazené částky. Vyúčtováním číslo ze dne datum byla zesplatněna zbývající dosud neuhrazená částka za uvedené koncové zařízení ve výši 4 180 Kč. Žalovaná tato vyúčtování dosud neuhradila.

5. Z listinných důkazů soud dále zjistil, že žalobkyně dne datum uzavřela se žalovanou účastnickou smlouvu číslo v níž se zavázala poskytovat žalované službu„ T-Mobile TV“. Za tím účelem pronajala žalované zařízení typu ARRIS anonymizováno v kategorii„ Základ“ se sériovým číslem anonymizováno. Nájemné za užívání tohoto zařízení bylo smluvními stranami dohodnuto na 70 Kč měsíčně. V období od datum do datum žalovaná řádně nájemné nezaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně nehradila poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, žalobkyně předmětnou smlouvu písemně vypověděla, a to dne datum. V souladu s předmětnou účastnickou smlouvou měla žalovaná do 30 dnů po ukončení smlouvy povinnost na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení. V případě, že tak neučiní, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč za nevrácení pronajatého zařízení včas a řádně.

6. Dále soud zjistil, že žalovaná dne datum udělila písemný souhlas s pojištěním výše uvedeného zařízení Samsung Galaxy A20e, čímž bylo sjednáno pojištění anonymizována tři slova. Toto pojištění se řídilo rámcovou smlouvou uzavřenou dne datum mezi žalobkyní jako pojistníkem a právnická osoba jako pojistitelem. Soud rovněž zjistil, že za pojištění byl sjednán měsíční poplatek ve výši 99 Kč, a to po dobu 24 měsíců. Žalovaná však řádně tento poplatek neplatila, když žalobkyně tento poplatek vyúčtovala v celkové výši 192,04 Kč (neuhrazené poplatky za pojištění za období od datum do datum).

7. Právní posouzení žalovaných nároků je následující: Právní posouzení nároku na zaplacení kupní ceny za koncové zařízení Samsung Galaxy A20e se opírá o §2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) upravující kupní smlouvu. Žalovaná převzala uvedené koncové zařízení, avšak svou povinnost zaplatit kupní cenu ve splátkách dosud zcela nesplnila. Strany si ujednaly splatnost zbytku dluhu v případě prodlení se zaplacením jedné splátky v souladu s §1931 o. z., a proto byla žalobkyně v rozsahu částky 4 180 Kč úspěšná.

8. O nároku žalobkyně na zaplacení nájemného ve výši 85,76 Kč za pronájem výše uvedeného zařízení ARRIS anonymizováno soud rozhodl v souladu s §2201 a násl. o. z.

9. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč jako smluvní pokuty za nevrácení zařízení ARRIS anonymizováno §409, §410, §1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), když soud shledal, že předmětná smlouva o nájmu tohoto zařízení je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z.

10. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

11. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

14. Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 17. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 18. Soud zjistil, že ustanovení o povinnosti vrátit poskytnuté zařízení žalobkyni jako poskytovateli služeb zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. Soud při následujících úvahách vychází ze základní myšlenky, že předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že žalobkyně nemůže poskytovat smluvené služby bez toho, že by svému smluvnímu zájemci rovněž poskytla předmětné zařízení. Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb toto zařízení poskytnout. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaná, kdo má povinnost takové zařízení vrátit, a to ve lhůtě a způsobem, který nutí žalovanou ynaložit ještě další náklady (poštovné, popř. jízdné) na jeho vrácení poskytovateli služeb. Ve smlouvě se neuvádí, jakou hodnotu zapůjčené zařízení v době jeho předání zájemci mělo. Soudu je dále známo, že se poskytovatelé služeb tohoto typu, při nichž pronajímají zařízení, bez nichž by poskytnutí služby nebylo možné, nikdy nedomáhají navrácení (vydání) pronajatých zařízení, ale vždy žalují na zaplacení smluvních pokut stanovených pro porušení povinnosti zařízení vrátit. Ač k poskytnutí svých služeb nezřídka přijedou do místa určeného zákazníkem, kde zařízení nainstalují, při navrácení zařízení tuto alternativu nenabízejí. Při zvážení uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyni se při ukončení smluv tohoto typu nejedná o navrácení pronajatého zařízení či o navrácení jeho hodnoty. Z toho je rovněž zřejmé, a to v kontextu citovaného ústavního nálezu, že„ že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele“. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva je smlouvou formulářového typu, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi prakticky„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni nepřiznal žalovanou smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, resp. nárok na ni v souladu s §1815 o. z. zamítl.

19. O nároku na zaplacení dlužného pojistného celkem ve výši 192,04 Kč soud rozhodl podle §2758 a násl. o. z. Žalovaná nesplnila svou povinnost platit měsíční příspěvek na pojištění, k němuž se zavázala v uvedené účastnické smlouvě. Žalovaná byla účastníkem pojistného vztahu mezi žalobkyní jako pojistníkem a právnická osoba jako pojistitelem, v němž vystupuje v postavení pojištěného v souladu s §2766 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení osoba, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje, je pojištěným. Vůči žalobkyni se zavázala k placení měsíčního pojistného, které však za uvedené období nezaplatila.

20. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle §160 odst. 1 o. s. ř.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Účastníci řízení byli ve věci přibližně stejně úspěšní, a proto soud žádnému z nich v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.