32 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 61.232 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 61.232 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61.232 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 61.232 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 61.232 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], údajně se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 61.231,50 Kč, přičemž toto tvrzení žalobce neodpovídá skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále. Žalobce dále v žalobě uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o opakovaném postoupení pohledávky + Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Skutkový stav, který byl jednak podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který bude zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 18) avšak dle sdělení banky příchozí platba za požadované období od [datum] do [datum] od právního předchůdce žalobce v celkové výši 61.231,50 Kč nebyla dohledána. Přehledem příchozích plateb klienta [celé jméno žalovaného], č. úvěru [číslo] (na čl. 35) měl soud za prokázané, že na konto smlouvy od žalovaného došlo právnímu předchůdci žalobce nebo žalobci v období od [datum] do [datum] celkem 71.869 Kč, tzn. více, než bylo dle sdělení žalobce právnímu předchůdcem žalobce žalovanému plněno, tzn., že v tomto případě ani nevzniklo žalovanému žádné bezdůvodné obohacení, neboť údajně poskytnutá částka žalovanému činila pouze 61.231,50 Kč, i když soud i o této výši poskytnutých finančních prostředků má své pochybnosti – viz v podrobnostech dále. Svazkem 30„ Potvrzení o provedené platbě“ na účet žalovaného v celkové výši 66.500 Kč, přičemž 4 platby byly uskutečněny dokonce před tvrzeným uzavřením Smlouvy o revolvingovém úvěru, tj. před [datum] měl soud za prokázané uskutečnění těchto plateb, i když platby ve výši 8.400 Kč byly provedeny ještě před uzavřením tvrzené smlouvy o úvěru, tzn., že odečetl-li soud od celkové částky těmito potvrzeními prokazované ve výši 66.500 Kč částku 8.400 Kč, dospěl k částce 58.100 Kč, která byla z titulu této tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru právním předchůdcem žalobce žalovanému odeslána. Toto jen potvrzuje pochybnost soudu o údajně poskytnuté částce žalovanému, která dle tvrzení v žalobě činila 61.231,50 Kč. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum] – nepodepsanou účastníky nepodepsanou účastníky, nepodepsanou žalovaným ani právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) touto smlouvou měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovaným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřel žalovaný a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaný údajně při její údajném uzavírání seznámil, ani to, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru – nepodepsanými účastníky nepodepsané žalovaným ani právním předchůdcem žalobce s úvěrovým limitem 50.000 Kč, neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž právního předchůdce žalobce, přičemž ke smlouvě s úvěrovými limitem 50.000 Kč, z níž bylo žalováno, již žalobce ani tyto standardní informace soudu nepředložil. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaný vůbec seznámil za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalovaného a rovněž právního předchůdce žalobce. Potvrzením o provedené platbě (celá listina je psána v anglickém jazyce) pro částku 1.900 Kč na účet č. [bankovní účet] ze dne [datum] měl za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyhotovil tuto listinu, avšak soud naopak neměl za prokázané, že by tuto částku zaslal žalovanému. Platebními informacemi, z níž se nepodává žádný výběr měl soud za prokázané pouze to, jak žalobce dospěl k částce 61.232 Kč, neboť se patrně jedná o zaokrouhlení částky označené jako celková dlužná částka k datu splatnosti [datum] ve výši 61.231,50 Kč, která je v této listině uvedena, avšak tato částka dle této listiny není jistinou úvěru tak, jak by se mohlo zdát, ze slov, která použil žalobce v žalobě, kdy uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 61.231,50 Kč, přičemž z listiny rozebírané v tomto subodstavci je patrné, že částka 61.231,50 Kč obsahuje jak tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů, tak úroky z úvěru, naopak neobsahuje žádné výběry, ale zejména obsahuje tzv. zůstatek po poslední platbě 48.203,50 Kč – o němž soud vůbec netuší, co obsahuje, resp. z čeho se skládá a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“, přičemž podle soudu je i velmi podivné, že tato listina neobsahuje datum vydání, což je u právního dokumentu opravdu zcela neobvyklé a nestandardní. Výpisem (resp. záznamem) z ISASu řízení EXE, z něhož se podává, že žalovaný má pouze 0 řízení EXE – viz záznam na čl. 38 p. v. měl soud za prokázané, že žalovaný nemá žádná řízení EXE (na čl. 38). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalovaného evidovaného v Centrální evidenci obyvatel.

4. Žalobce na výzvu soudu učiněnou a zvýrazněnou přímou v předvolání k ústnímu jednání, aby nejpozději u ústního jednání soudu sdělil, kolik žalovaný na žalobcem tvrzený úvěr celkem čerpal a zejména kolik splatil, reagoval Přehledem příchozích plateb klienta [celé jméno žalovaného], č. úvěru [číslo] (na čl. 35), kterým měl soud za prokázané, že na konto smlouvy od žalovaného došlo právnímu předchůdci žalobce nebo žalobci v období od [datum] do [datum] celkem 71.869 Kč, tzn. více, než bylo dle sdělení žalobce právnímu předchůdcem žalobce žalovanému plněno, tzn., že v tomto případě ani nevzniklo žalovanému žádné bezdůvodné obohacení, neboť údajně poskytnutá částka žalovanému činila pouze 61.231,50 Kč, i když soud i o této výši poskytnutých finančních prostředků má své pochybnosti a rovněž soud netuší na jaké„ údajné“ nároky byly tyto případné platby započítány.

5. Žalobce rovněž žádnými listinnými důkazními prostředky neprokázal svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem, a tato jeho tvrzení zůstala tedy pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného nijak prověřovány nebyly.

6. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byl konkrétně žalovaný, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovaným.

7. Smlouva nebyla žalovaným podepsána (ani nikým jiným a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobce, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaný souhlasil.

8. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena se žalovaným, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

9. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina vyplacena žalovanému a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

10. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 11. Soud zjistil, že zde nemohlo dojít, ani k bezdůvodnému obohacení za situace, kdy na konto smlouvy od žalovaného došlo právnímu předchůdci žalobce nebo žalobci v období od [datum] do [datum] celkem 71.869 Kč, tzn. více, než bylo dle sdělení žalobce právnímu předchůdcem žalobce žalovanému plněno, tzn., že v tomto případě ani nevzniklo žalovanému žádné bezdůvodné obohacení, neboť údajně poskytnutá částka žalovanému činila pouze 61.231,50 Kč a k bezdůvodnému obohacení tak vůbec nedošlo, naopak zde vznikl přeplatek.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.