32 C 103/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 27.029 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do poplatků ve výši , částka, , dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále co do smluvní pokuty ve výši , částka, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, která byla uzavřena žalobkyní a žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná úvěr částečně čerpala dne , datum, , kdy vyčerpala částku , částka, , nevrátila však ničeho, a dostala se tak do prodlení s úhradou dne , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je specifikováno výše. Žalobkyně alternativně navrhla, pokud by soud neměl za prokázaný její nárok z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, aby jí byla žalovaná částka přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované, které prokazatelně peněžní prostředky v příslušné výši došly na bankovní účet v rozhodném období.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav:Odpovědí banky , Banka, ., doručenou soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 22 – 24).Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, – podepsanou elektronicky žalovanou + Ověřením totožnosti prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, . měl soud za prokázané, že žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu elektronicky, přičemž její totožnost byla ověřena prostřednictvím jejího bankovního ID. Soud měl dále za prokázané, že na základě uzavřené úvěrové smlouvy byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut úvěr jiný než na bydlení, který bylo možné čerpat až do výše , částka, s tím, že první čerpání bylo sjednáno ve výši , částka, . Úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši dle Sazebníku, dále si žalovaná sjednala doplňkové službu SMS servis za cenu , částka, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána na 1.564,08 %.Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, ze dne , datum, .Metodikou posuzování úvěruschopnosti společností , právnická osoba, . – Obecnými principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele měl soud za prokázaný obsah této metodiky, která je nicméně pouze interním dokumentem žalobkyně.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . – ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně ve své interní listině evidovala o žalované její osobní údaje, jako jména, příjmení, rodné číslo a trvalé bydliště. Dále evidovala o žalované následující informace: žalovaná žije ve tříčlenné domácnosti, kde pouze jeden člen má příjem, tzn. zřejmě žalovaná, u které byl uveden ověřený čistý měsíční příjem , částka, (jakým způsobem byl tento příjem ověřen v listině uvedeno není), za bydlení rodina vynaloží celkem , částka, měsíčně, dalších neuvěřitelných , částka, je vynaloženo na půjčky, respektive jejich splácení. Vypočítané minimální výdaje činily částku , částka, , s rezervou pro výdaje , částka, pak činil disponibilní příjem , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . platnými od , datum, měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Sazebníkem poplatků – platným od , datum, měl soud za prokázanou strukturu dluhu v položce účelně vynaložených nákladů, tedy nákladů za upomínání prostřednictvím SMS zpráv, emailů a telefonátů.Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná se s listinou jakýmkoli způsobem seznámila.Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná obdobný souhlas skutečně udělila, neboť listina neobsahuje žádný projev vůle žalované, který by nasvědčoval tomu, že žalovaná se s listinou skutečně seznámila.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně odeslala prostřednictvím svého zástupce žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla žalované adresována na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v CEO, a tato výzva se tedy prokazatelně dostala do dispozice žalované.Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ která je nicméně pouze interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši , částka, čistého, který měl být údajně ověřen, nicméně chybí doklad o tom, jak k tomuto ověření došlo.Listinou nazvanou: „BankID výpis“ měl soud za prokázaný obsah této interní listiny žalobkyně, která nicméně dále pouze prokazuje to, že identita žalované byla před uzavřením smlouvy ověřena prostřednictvím její bankovní identity.

4. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena 3 řízení EXE, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovaná zahájena další 2 řízení EXE.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě jejích tvrzení, z nichž si údajně ověřila pouze výši příjmu žalované, konkrétní způsob, jak k tomuto ověření došlo, nicméně prokázán nebyl. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalované byla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena 3 řízení EXE, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovaná zahájena další 2 řízení EXE. Žalobkyně sice předložila jisté listiny, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela, nicméně ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by žalobkyně skutečně řádně úvěruschopnost žalované zjišťovala, protože jinak by jistě učinila dotaz ohledně exekucí vedených proti žalované (nadto v situaci, kdy žalovaná uvedla, že vynaloží měsíčně , částka, na půjčky), a zjistila by tak najisto, že žalovaná úvěruschopná rozhodně nebyla, o čemž svědčí četná exekuční řízení, která byla proti žalované vedena. I pokud by příjmy žalované odpovídaly skutečnosti, žalobkyně si žádným způsobem neověřila tvrzené výdaje žalované, které neodpovídají dalším skutečnostem, zejména tomu, že žije s dalšími dvěma členy rodiny, kteří nepracují, neboť částka , částka, rozhodně nemůže postačit na pokrytí nákladů na bydlení a související služby, a zároveň osobních výdajů žalované a její rodiny na základní potřeby. Zásadním problémem pak zůstává i to, že soud nemá za prokázané, jakým konkrétním způsobem si žalobkyně ověřila tvrzený příjem žalované.

6. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované a nečetných listin, které nicméně žádným způsobem neprokazují, jakým způsobem došlo k ověření tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti.

18. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, z titulu úvěrové smlouvy v den jejího uzavření (čímž byla vyčerpána první část úvěru, k dalšímu čerpání už nedošlo), a že žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , a z ní i zákonné úroky z prodlení za dobu od prokazatelného prodlení, tj. ode dne , datum, , neboť dle úvěrové smlouvy měl být úvěr splacen nejpozději do dne , datum, , dne následujícího se teda žalovaná dostala do prodlení. Uvedenou částku soud žalobkyni přiznal nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vypočteny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Soud zamítl konkrétně nárok žalobkyně na zaplacení poplatků z úvěru a smluvní pokuty.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

21. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem , soud, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, .

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 74,86 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované tak činil 25,14 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 49,72 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.