32 C 103/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15.962 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do smluvního úroku , částka, a co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , číslo, “, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. , právnická osoba, , a žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, (v dalším odstavci žaloby je nicméně tvrzena splatnost jistiny i smluvního úroku k , datum, ). Žalovaný úvěr vyčerpal, respektive poskytnuté finanční prostředky spotřeboval, nicméně do dnešního dne je nevrátil. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného, a to v únoru 2023. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru ve výši , částka, a smluvním úrokem ve výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

1. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

2. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, AnonymizovánoOdpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, a ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 21 – 23 spisu). Shodné zjištění plyne i z listiny předložené žalobkyní – výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u banky Creditas.Smlouvami o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , údajně podepsanými žalovaným pomocí kódu zaslaného na e-mailovou adresu a na telefonní číslo měl soud za prokázané znění těchto smluv, neměl však prokázáno, že žalovaný smlouvy v této podobě skutečně podepsal, jak bude podrobněji rozebráno v následujícím odstavci odůvodnění.Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, měl soud za prokázané, že tohoto dne právní předchůdkyně žalobkyně prve vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podání doručeném soudu dne , datum, , v němž uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z lustrací v dostupných evidencích, s nimiž žalovaný prostřednictvím obchodních podmínek souhlasil, výstupy z těchto lustrací, pokud byly skutečně provedeny, soudu nicméně předloženy nebyly. Žalobkyně společně s vyjádřením zaslala soudu listinný důkaz – obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž soud nezjistil ničeho podstatného pro rozhodnutí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka v celkové výši , částka, , a to převodem na tento účet v období od , datum, do , datum, , a to údajně na základě v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tyto úvěrové smlouvy uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz, stejně může být zneužit i mobilní telefon. Smlouvy o úvěru nebyly žalovaným podepsány, a soud tak neměl za prokázaný ani jejich obsah, se kterým žalovaný údajně souhlasil při jejich uzavření. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, v rozhodném období, jak soudu na dotaz sdělila , právnická osoba, . Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem částku ve výši , částka, , nikoli však z titulu úvěrových smluv, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky, a to od počátku prokazatelného prodlení, tedy ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný prve vyzván k úhradě dlužné číástky. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení s příslušenstvím, jak je vyčíslen ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Pro úplnost soud nad rámec výše uvedeného odůvodnění dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala, že k uzavření úvěrových smluv skutečně došlo prostředky komunikace na dálku, na výsledku řízení by se ničeho nezměnilo, neboť k žalobě nebyly přiloženy žádné doklady, které by prokazovaly, že právní předchůdkyně žalobkyně, byť zevrubně, prověřila úvěruschopnost žalovaného, soud by proto smlouvy o úvěru beztak posoudil jako neplatné podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

3. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 82,70 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 17,3 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 65,4 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.