32 C 106/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22.750,19 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků ve výši 150 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 3.322,19 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19.428 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 750,91 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.428 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.594,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 22.750,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 150 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 750,91 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.428 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla údajně uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum] (v elektronické podobě), na základě kterých údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná údajně úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum] (jak vyplývá ze smlouvy i z tvrzení žalobce uvedených v žalobě, avšak ve smlouvě o úvěru ze dne [datum] je uvedená délka splatnosti úvěru v trvání 150 dnů). Dlužná částka ve výši 22.750,19 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou 19.428 Kč a smluvní pokutou 3.322,19 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] doručené soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 22). Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 14.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 6.000 Kč dne [datum] (na čl. 24 - 25). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (z těchto smluv vyplývá právní titul pohledávky žalobce, která je předmětem tohoto řízení) měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány ani jednou ze smluvních stran, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žalované či žalobce. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Pro úplnost soud dodává, že datum uvedené na druhé smlouvě o úvěru nekoresponduje s původní smlouvou o úvěru, neboť měla být údajně uzavřena až více než 4 měsíce po údajném uzavření této smlouvy o úvěru. Z doložených výpisů o provedených platbách je zřejmé, že celá jistina údajného úvěru ve výši 20.000 Kč byla na bankovní účet žalované poukázána z bankovního účtu právního předchůdce žalobce dne [datum] (platba 14.000 Kč) a dne [datum] (platba 6.000 Kč), tedy na základě první smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce se ale na základě první smlouvy o úvěru údajně zavázal poskytnout žalované úvěr pouze ve výši 14.000 Kč. Potvrzením o provedené platbě měl soud za prokázané, že dne [datum] byla z účtu žalované poukázána na účet právního předchůdce žalobce platba ve výši 1 Kč. Soud však neměl za prokázanou žádnou souvislost této platby s údajným uzavřením úvěrových smluv, které jsou údajným právním titulem k pohledávce žalobce, která je předmětem tohoto řízení, neboť tato platba byla z účtu žalované poukázána na účet právního předchůdce žalobce více než tři měsíce před údajným uzavřením první smlouvy o úvěru. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet žalované poukázána platba ve výši 14.000 Kč dne [datum] a dále platba ve výši 6.000 Kč dne [datum]. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky odeslal žalované jeden dopis, a dále že pověřený terénní pracovník žalobce třikrát navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před přistoupením k soudnímu vymáhání pohledávky, resp. k předání věci právnímu zástupci, zaslal žalované dvě upomínky a jednu předžalobní výzvu, ve kterých žalovanou opakovaně vyzýval k okamžité úhradě dlužné částky. Předáním do advokátní kanceláře ze dne [datum] + plnou mocí ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce předal věc k právnímu řešení zástupci žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že zástupce žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

5. Soud zjistil, že proti žalované nebyla nikdy vedená žádná řízení EXE ani řízení E. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalobce před údajným uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, a tuto nijak neposoudil.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 14.000 Kč dne [datum], a částka 6.000 Kč ze dne [datum], a to bezhotovostním převodem na tento účet. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], resp. dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalované, z něhož byly rovněž patrny došlé platby od právního předchůdce žalobce (na čl. 24 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 20.000 Kč, tedy údajná jistina úvěru. Jelikož se žalobce v žalobě domáhal úhrady nesplacené jistiny pouze ve výši 19.429 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaná před podáním žaloby pohledávku žalobce částečně uhradila, byť o tom žalobce v žalobě nic neuvádí. Částečná úhrada ze strany žalované je zřejmá také z toho, že žalobce v žalobě požaduje zákonné úroky z prodlení pouze z částky 19.429 Kč, a nikoli z celé částky, která byla ze strany právního předchůdce žalobce na účet žalované poskytnuta, tj. z částky 20.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu (dle žaloby nesplacenou jistinu úvěru) ve výši 19.429 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 19.429 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Pro úplnost soud dodává, že z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při údajném uzavírání úvěrové smlouvy se žalovanou zcela rezignoval na zjišťování úvěruschopnosti žalované, což by samo o sobě mohlo založit neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru i v případě, že by smlouva skutečně byla uzavřena, tj. byla by vlastnoručně podepsána žalovanou.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 o. z., dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 25.601,30 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 21.439,11 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 83,74 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 16,26 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 67,48 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.363 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.594,55 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 911 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.