32 C 107/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23.260 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků ve výši 4.414 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 3.260 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,85 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.120,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 23.260 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.414 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 736,85 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla údajně uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum] (v elektronické podobě), na základě kterých údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 23.260 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 20.000 Kč a smluvní pokutou 3.260 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 22). Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané, že na účet žalovaného byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 8.000 Kč dne [datum], a dále platba ve výši 12.000 Kč ze dne [datum] (na čl. 23 - 27). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (z těchto smluv vyplývá právní titul pohledávky, která je předmětem tohoto řízení) měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány ani jednou ze smluvních stran, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žalovaného či žalobce. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřel žalovaný, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaný údajně při jejich údajném uzavírání seznámil, ani to, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu uzavřel. Potvrzením o provedené platbě měl soud za prokázané, že dne [datum] byla z účtu žalovaného poukázána na účet žalobce platba ve výši 0,01 Kč. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet žalovaného poukázána platba ve výši 8.000 Kč dne [datum] a dále platba ve výši 12.000 Kč dne [datum]. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před přistoupením k soudnímu vymáhání pohledávky, resp. k předání věci právnímu zástupci, zaslal žalovanému dvě upomínky a jednu předžalobní výzvu, ve kterých žalovaného opakovaně vyzýval k okamžité úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že zástupce žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 8.000 Kč dne [datum], a částka 12.000 Kč ze dne [datum], a to bezhotovostním převodem na tento účet. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], resp. dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byly rovněž patrny došlé platby od žalobce (na čl. 23 – 27 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 20.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 20.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 20.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Pro úplnost soud dodává, že z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při údajném uzavírání úvěrové smlouvy se žalovaným zcela rezignoval na zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, což by samo o sobě mohlo založit neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru i v případě, že by smlouva skutečně byla uzavřena, tj. byla by smluvními stranami podepsána.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 o. z., dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 29.794,15 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 21.903,15 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 73,51 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 26,49 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 47,02 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.383 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.120,49 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 931 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.