32 C 107/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17.819 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky , částka, , dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, , a dále co do smluvní pokuty ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky , částka, – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný úvěr vyčerpal dne , datum, , řádně jej však nesplácel dohodnutým způsobem a dostal se tak do prodlení dne , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, , účelně vynaloženými náklady , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částky a za období, jak je specifikováno výše. Žalobkyně alternativně navrhla, pokud by soud neměl za prokázaný její nárok z titulu tvrzené úvěrové smlouvy, aby jí byla žalovaná částka přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, kterému prokazatelně peněžní prostředky v příslušné výši došly na bankovní účet v rozhodném období.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Banka, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 26).Smlouvou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, – údajně podepsanou žalovaným kódem SMS měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě se žalobkyní uzavřel skutečně žalovaný, neboť z předložených listin vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena pouze fotokopií občanského průkazu žalovaného, kterou nicméně pořídil přímo žalovaný a takto ji zaslal žalobkyni, a dále ověřením faktu, že osoba, jejíž občanský průkaz byl předložen, je skutečně majitelem bankovního účtu, což soud nepovažuje za dostatečné ověření totožnosti žalovaného, neboť doklady, jako je občanský průkaz, stejně jako přístupové údaje k bankovnímu účtu, mohly být snadno zneužity třetí osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije ve společné domácnosti – viz podrobněji následující odstavec odůvodnění.Listinou nazvanou: „Autorizace ověření totožnosti“ ze dne , datum, měl soud za prokázané, že totožnost žalovaného byla ověřena přímým náhledem na jeho bankovní účet, respektive na účet, jehož majitelem byla osoba, jejíž občanský průkaz byl žalobkyni předložen.Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, ze dne , datum, .Metodikou posuzování úvěruschopnosti společností , právnická osoba, . – Obecnými principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele měl soud za prokázané znění této metodiky, která je nicméně pouze interním dokumentem žalobkyně, a žádným způsobem neprokazuje, že žalobkyně v souladu s touto metodikou skutečně postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, měl soud za prokázané znění této interní listiny žalobkyně, ale nikoliv již údaje v této listině uvedené, přičemž je zřejmé, že žalobkyně z těchto údajů při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Žalobkyně evidovala osobní údaje žalovaného, dále to, že žije v domácnosti o třech členech, z nichž všichni mají příjem, dále že žalovaný má měsíční příjmy ve výši , částka, (tento příjem byl údajně ověřen, nikoli není žádným způsobem prokázáno, jak k tomuto ověření došlo), dále že má výdaje ve výši , částka, na bydlení, další 2.000 Kč vynaloží na nezbytné osobní výdaje a zbytné výdaje, za půjčky splácí měsíčně částku , částka, . Vypočtené minimální výdaje činily částku , částka, , disponibilní příjem činil , částka, .Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . platnými od , datum, měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Sazebníkem poplatků – platným od , datum, měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil, neboť tato listina nebyla žalovaným podepsána.Údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané znění této listiny, která obsahuje zákonem vyžadované informace, které byla žalobkyně povinna před uzavřením úvěru žalovanému poskytnout, jelikož tato listina nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázané, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Souhlasem se zpracováním osobních údajů – nedatovaným a nepodepsaným měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s ní žalovaný skutečně seznámil.Oboustrannou fotokopií OP žalovaného měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal se žalobkyní o poskytnutí úvěru, disponoval buď OP, nebo fotokopií OP žalovaného, což mohla být například osoba spolubydlící se žalovaným v jedné domácnost, jak se s tímto již v minulosti soud opakovaně setkal.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána tato výzva a že se mu dostala do dispozice.Listinou nazvanou: „Identifikované příjmy“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je pouze interním dokumentem žalobkyně, dle které žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila měsíční příjmy žalovaného nahlédnutím do transakční historie jeho bankovního účtu, kdy na základě tohoto ověření dospěla k čistému měsíčnímu příjmu ve výši , částka, , nicméně nemá za prokázané to, že toto ověření skutečně proběhlo a že vychází z reálných transakcí na bankovním účtu žalovaného, nadto byly transakce zjištěny pouze za měsíce listopad a prosinec 2021 a leden 2022 a soudu není známo, jak byly tyto příjmy, respektive jejich zdroj, doloženy žalovaným (neboť sám žalovaný uváděl dle Výpisu o posouzení úvěruschopnosti příjem mnohem nižší).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet, který byl veden na jméno žalovaného č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet dne , datum, údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru (že šlo o účet patřící žalovaného zjistil soud z odpovědi banky na č. l. 24 – 26 spisu). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz, jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, dne , datum, , jak soudu na dotaz sdělila , právnická osoba, . ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne , datum, (na čl. 24 – 26 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši , částka, spolu se zákonnými úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. , adresa, .000 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

5. Pro úplnost soud dodává, že nemá za prokázané ani to, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru skutečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně vycházela z informací, které jí údajně sdělil sám žalovaný, přičemž tyto informace si žádným způsobem neověřila, vyjma měsíčního příjmu, jehož zdroj nicméně zjištěn nebyl, žalobkyně si dále žádným způsobem neověřila měsíční výdaje, nezjišťovala počet vyživovacích povinností a zcela se spokojila s tím, že žalovaný má měsíční náklady na bydlení ve výši , částka, , což je zcela nereálný údaj. Soud zjistil, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuční řízení, v době po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalovanému zahájena dvě exekuční řízení. Samotná absence zjištění počtu exekučních řízení je v tomto případě nicméně závažným problémem, neboť žalovaný sám uvedl, že měsíčně vydá na splátky předchozích půjček částku , částka, . Již toto tvrzení je alarmující a mělo být díle prověřeno, zejména co do výše splácených půjček, jejich počtu a zbývající části nedoplacené jistiny. Soud je hluboce přesvědčen o tom, že pouhé tvrzení žalovaného, ve spojení s několika málo interními listinami žalobkyně, které prokazují pouze základní prověření příjmů žalovaného, a to ještě nikoli nepochybně, aniž by bylo prokázáno, byť minimální, prověření osoby žalovaného v dostupných registrech, nelze považovat za řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 73,76 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 26,24 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 47,52 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.