32 C 109/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22.150,85 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částka, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení částka, co do úroku 23,88 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši: - 8,75 % ročně od datum do datum - 9 % ročně od datum do datum - 7,25 % ročně od datum do datum - 7,5 % ročně od datum do datum - 10,75 % ročně od datum do datum - 14 % ročně od datum do datum - 13,75 % ročně od datum do datum - 11,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem 23,88 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částka a dále spolu se úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů z dlužné částky za období od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, a. s. (dříve i právnická osoba., následně právní nástupkyně právnická osoba.), se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně jej nesplácel dohodnutým způsobem, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, ke dni datum od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Žalovaná částka částka je dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou částka a poplatky částka. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z úvěrů a zákonných úroků z prodlení z dlužné částky, a to za období a ve výši, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, Seznamem postoupených pohledávek, Dohodou o úplatě ze dne datum, Potvrzením o úplatě ze dne datum, Oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, Podacím lístkem ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně podáním doručeným soudu dne datum (na čl. 48 – 49 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soudu sdělila, že nedisponuje důkazy k procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. K průběhu čerpání peněžních prostředků sdělila, že žalovaný vyčerpal celkem částka postupnými výběry v období od datum do datum, na konto smlouvy vrátil pouze částka postupnými úhradami v období od datum do datum. Žalobkyně nadále požadovala zaplatit pouze částku částka, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobkyně vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výroku II tohoto rozsudku.

4. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán dále, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Výpisem ke kreditní kartě + Platební historií měl soud za prokázané, že na jméno žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně vydána kreditní karta, z níž žalovaný vyčerpal celkem částka postupnými výběry v období od datum do datum, vrátil pouze částka, poslední úhradu učinil datum. Odstoupením od smlouvy měl soud za prokázané, že dne datum odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky z úvěru ke kreditní kartě, který byl stejného dne zesplatněn pro porušení smluvních povinností, touto listinou soud nemá za prokázané uzavření úvěrové smlouvy ani její obsah. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.

6. Listina nazvaná „Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a používání kreditní karty“, jež měla být dle žaloby přiložena mezi listinnými důkazy, soudu předložena nebyla, soud proto nemohl posoudit obsah ani platnost této údajně uzavření smlouvy. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, kdy žalobkyně nadále požadovala zaplacení dlužné částky pouze z titulu bezdůvodného obohacení, soud tuto listinu nepovažoval za podstatnou pro rozhodnutí, neboť nárok žalobkyně byl dostatečně prokázán listinami řádně předloženými.

7. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím kreditní karty vyplaceno celkem částka, žalovaný vrátil pouze částka, nadále zbývá uhradit částka. Soud proto uložil žalovanému podle níže uvedených právních norem tuto částku žalobkyni uhradit, a s ní také zákonné úroky z prodlení úroky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů z dlužné částky za období od datum, tedy ode dne, od něhož je žalobkyně v žalobě požadovala.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Na úroky z prodlení soud aplikoval ustanovení § 369 odst. právnická osoba zákoníku účinného do datum dle kterého: „Je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.“ ve spojení s § 517 odst. 2 zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do datum dle kterého: ,,Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.“ a ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. Žalobkyně v posuzovaném případě požadovala úrok z prodlení zvýšený oproti repo sazbě o sedm procentních bodů, v této sazbě tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že částečné zpětvzetí žaloby procesně zavinila žalobkyně, a plně proto nese neúspěch v této části řízení. V daném případě měla proto žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.