32 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22.856,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 3.607,61 Kč, dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.107,61 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do smluvní pokuty ve výši 537 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 2.853,19 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.859 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.859 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.995,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22.856,80 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu„ Úvěrové smlouvy“ č. [anonymizováno], kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 15.859 Kč na nákup zboží – sedací soupravy. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] odstoupil od smlouvy, pohledávku zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 22.856,80 Kč je tvořena následujícími položkami: částkou 19.466,61 Kč (tvořenou pěti neuhrazenými předepsanými splátkami ve výši 1.786 Kč = 8.930 Kč, zesplatněnou jistinou úvěru 10.036,61 Kč, poplatkem za odeslání upomínky 300 Kč a náklady na oznámení o splatnosti 200 Kč) a smluvními pokutami 537 Kč a 2.853,19 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Žalobce prostřednictvím substituční zástupkyně přítomné u ústního jednání nedoplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 19 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, další 3 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno] ze dne [datum] podepsanou vlastnoručně žalovaným podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána, předmětem této smlouvy byl úvěr na financování sedací soupravy a to na celou pořizovací cenu 15.859 Kč, tento úvěr měl být splácen ve 12 splátkách po 1.786 Kč měsíčně včetně pojištění, první splátka byla splatná [datum], úroky z úvěru byly sjednány ve výši 48,7 % a tzv. RPSN rovněž ve výši 61,43 %. Soud na tomto místě zdůrazňuje, že zprostředkovatel úvěru nepostupoval řádně, kdy ve snaze uzavřít tento obchodní případ zapsal do smlouvy o úvěru údaje o příjmu žalovaného, které neodpovídaly skutečnosti – čímž způsobil, že žalobce nezískal relevantní informace o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného, v důsledku čehož žalobce chybně vyhodnotil i úvěruschopnost žalovaného, zprostředkovatel úvěru uvedl čistý měsíční příjem 18.000 Kč a celkový příjem domácnosti 40.000 Kč, který však žalovaný nijak nedoložil. Přehledem plateb pro smlouvu č. [anonymizováno], na tuto smlouvu nebylo z jistiny uhrazeno ničeho + tabulkou splácení měl soud za prokázané, že žalovaný neuhradil žalobci ani jedinou splátku. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] měl soud za prokázané, že žalobce řádně poskytl žalovanému veškeré informace týkající se úvěru a jeho parametrů ještě před uzavřením smlouvy. Úvěrovými podmínkami [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Sazebníkem k úvěrovým podmínkám [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázanou výši jednotlivých poplatků spojených s úvěrem. Mandátní smlouvou č. U [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a [právnická osoba] s. r. o. měl soud za prokázané, že obchodní partner žalobce, tj. [právnická osoba] s. r. o., měl oprávnění uzavírat jménem žalobce úvěrové smlouvy. Vývojem úroků z prodlení pro jistinu – dva kusy (dvě listiny) měl soud za prokázaný vývoj úrokových sazeb spojených s jednotlivými úvěry. Listina nazvaná:„ Věc: zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno]“ ze dne [datum] + dodejka s vyznačením pošty nevyzvednuto, vráceno odesílateli měl soud za prokázané, že tento úvěr byl žalobcem zesplatněn, a že tato listina – toto zesplatnění, se dostalo do dispozice žalovaného, jak vyplývá z dodejky doručené žalovanému fikcí. Předžalobní upomínkou učiněnou zástupcem žalobce ze dne [datum] + Výpisem Sledování zásilek za období od [datum] do [datum] – dva kusy + Přehled odeslané pošty – dva kusy měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Potvrzením o poskytnutí/proplacení úvěru ke smlouvě č. [anonymizováno] z něhož se podává platba ve výši 15.859 Kč dne [datum] měl soud za prokázané, že zprostředkovateli úvěru, tj. [právnická osoba] s. r. o. byla žalobcem zaplacena cena zboží, které bylo úvěrem financováno.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 19 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 3 řízení EXE zahájená po uzavření uvedené smlouvy o úvěru.

7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z neúplných tvrzení žalovaného, a stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného a nečetných listin, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

20. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 15.859 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.859 Kč, která představovala nesplacenou jistinu úvěru. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

21. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 22. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

23. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 26.096,40 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 19.052,50 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 73,01 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 26,99 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 46,02 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 6.509,87 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2.995,84 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 915 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 2.920 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a za jeden úkon právní služby po 2.020 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednou paušální náhradou po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč, 1/2 cestovného a 1/2 náhrady za promeškaný čas vzhledem k tomu, že se substituční zástupkyně žalobce v den konání ústního jednání zúčastnila celkem 2 ústních jednání, 1/2 cestovného připadajícího na toto jedno jednání činí 803,86 Kč (za cestu [obec] – [obec] a zpět osobním automobilem na vzdálenost celkem 232 km, při průměrné spotřebě 9,1 l benzinu 95 oktanů na 100 km a při vyhláškové ceně 1 litru benzinu 27,80 Kč a při vyhláškové ceně amortizace 4,40 Kč na 1 km), 1/2 náhrady za promeškaný čas připadající na toto jedno jednání činí 300 Kč (celkem za 6 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 971,01 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.