32 C 116/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do smluvních úroků z úvěru ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum], a dále co do celé smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.369,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.

2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se smluvními úroky z úvěru ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ č. [spisová značka], kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [anonymizována dvě slova] s. r. o., se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 9.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 6.000 Kč a smluvní pokutou 3.000 Kč.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 6.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalované, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 19). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 6.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 6.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 6.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně, které však soud přiznal až od [datum] do zaplacení, a to z toho důvodu, že částka 6.000 Kč na účet žalované přišla dne [datum] a žalobce od tohoto data úroky z prodlení i požadoval. Částku 6.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, respektive z titulu smlouvy o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Soud konkrétně zamítl tyto nároky: smluvní úroky z úvěru ve výši 9,75 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum] a dále celou smluvní pokutu ve výši 3.000 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr, respektive zápůjčka 6.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů, přičemž úroková sazba činila 36 % ročně, a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 1. 313,51 % ročně – což je jeden ze smutných rekordů RPSN, se kterými se podepsaný soud ve své praxi setkal, přičemž soud napadá, jestli si lze představit krystaličtější příklad nemravných úroků (toto RPSN vyplývalo i z poplatku za sjednání úvěru ve výši 1.280,74 Kč, který však nebyl žalován). <i>6. Soud považuje za vhodné připomenout, že po provedeném dokazování zástupce žalobce navrhl ve svém závěrečném návrhu, aby soud přiznal žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6.000 Kč a dále, aby přiznal náklady řízení tak, jak je soudu dnes předložil ve výši 5.432 Kč.</i> 7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 12.094,80 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 7.572,20 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 62,61 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 37,39 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 25,22 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 5.432 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.369,95 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.000 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.900 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a za jeden úkon právní služby 1.500 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvěma paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jedním paušální náhradou 300 Kč, tj. celkem 500 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovným na toto jedno jednání 318 Kč (za cestu [obec] – [obec] a zpět vlakem – prokázáno zpáteční jízdenkou, která je ve fotokopii součástí spisu), náhradou za promeškaný čas na toto jedno jednání 1.000 Kč (celkem za 10 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 714 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.