32 C 119/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdkyně žalobkyně, tj. Creamfinance, s. r. o., údajně dne , datum, uzavřela se žalovaným „Smlouvu o spotřebitelském úvěru“, kterou žalobkyně není údajně schopna doložit, avšak smlouvu spolu se žalobou soudu zaslala, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, respektive finanční prostředky mu byly převedeny na jeho bankovní účet, ale žalovaný ničeho nevrátil. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou údajně poskytnutého úvěru ve výši , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

2. Zástupce žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne , datum, doplnil svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupce žalobkyně uvedl, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází a z informacích poskytnutých žalovaným. Tato tvrzení však žalobkyně nepodložila žádnými listinnými důkazními prostředky. Z toho je evidentní že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec nezkoumala.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému (na čl. 22) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (v přílohách). Dále z tohoto výpisu soud zjistil, že žalovaný se intenzivně věnuje internetovému sázení – gamblingu, kdy z jeho účtu odchází stovky plateb sázkovým společnostem.Potvrzením o platbě ve výši , částka, z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného ze dne , datum, měl soud za prokázanou tuto platbu.Smlouvou o spotřebitelském úvěru – nedatovanou a nepodepsanou žalovaným ani právní předchůdkyní žalovaného měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel skutečně žalovaný (viz podrobněji následující odstavec odůvodnění).Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu pobytu žalovaného.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet dne , datum, (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 22 spisu). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobkyně tvrdila, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, dne , datum, , jak soudu na dotaz sdělila , právnická osoba, . ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne , datum, (na čl. 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši , částka, , a to nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této části žalované částky, jak je vyčísleno ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného a poskytla tak úvěr osobě, o jejíž majetkových poměrech neměla prakticky žádné informace.

9. Povinnost žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru vychází z ustanovení § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a je dále aprobován v rámci ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018) i judikaturou Soudního dvora Evropské Unie (srov. rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

10. Právní posouzení věci ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy spočívalo s ust. § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a v ust. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému.Právní posouzení věci ve vztahu k otázce, zda nelze žalobě alespoň částečně vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, bylo založeno na ust. § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu neplatné úvěrové smlouvy, žalovaný nevrátil ničeho. Soud proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného přiznal částku , částka, . Jelikož soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou, mimo jiné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 90,9 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 9,1 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyně přiznal ve výši 81,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po , datum, (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po , datum, , tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.