32 C 120/2026

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 129 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítáco do , částka, ,co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, od , datum, do , datum, ,co do zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, , tuto povinnost je žalovaný oprávněn splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem, se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru, ID žádosti 1435451, ID klienta 2238566“, kterou uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, nicméně řádně jej nesplácel v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění a pohledávku ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Dlužná částka , částka, byla tvořena nesplacenou jistinou úvěru , částka, , poplatky , částka, , náklady na vymáhání , částka, a smluvní pokutou , částka, .

2. Žalovaný se k věci vyjádřil ve svém podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 27 – 33 spisu), kdy uvedl, že nárok žalobkyně neuznává z důvodu porušení zákonné povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Zároveň uvedl, že na jistinu uhradil celkem , částka, , přičemž navrhl, aby zbývající část jistiny , částka, byla žalobkyni přiznána z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a zbývající nároky byli soudem zamítnuty. Na závěr požádal o povolení splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, měsíčně.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, . doručená soudu dne , datum, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (shodně vyplývá i z listiny žalobkyně – Opis výpisu proplacení smlouvy ze dne , datum, ).Výpisem čerpání, splátek a úhrad měl soud za prokázané průběh čerpání a splácení úvěru, stejně tak jako strukturu a výši dluhu, přičemž výše dluhu odpovídala tomu, co bylo žalováno a co bylo stručně zrekapitulováno v 1. odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.Kartou klienta ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla na základě údajů poskytnutých žalovaným šetření v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS.Posouzením úvěruschopnosti klienta – Metodika výklad měl soud za prokázaný obsah této listiny.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané, že výše spotřebitelského úvěru činila , částka, a že měl být splacen ve 24měsíčních splátkách. Celková částka k úhradě byla stanovena na , částka, , přičemž úroková sazba se pohybovala v rozmezí od 0,00 % do 83,01 % ročně ve druhém až osmém měsíci trvání úvěru a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 49,1 %.Sazebníkem poplatků měl soud za prokázané výši poplatků, nákladů úvěru a doplňkově volitelných služeb.Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně tímto úkonem pohledávku zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.Výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne , datum, + Přehledem odeslané pošty ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala řádně žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.Předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobce + Přehledem odeslané pošty ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného.Oboustrannou fotokopií OP žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponuje prostou kopií tohoto dokladu.Výstupem BankID měl soud za prokázané, že žalobkyně tímto způsobem ověřila totožnost žalovaného a že podpis skutečně učinil žalovaný.Dohledáním informací o činnosti klienta měl soud za prokázané, jaké činnosti žalovaný vykonal vůči žalobkyni v souvislosti se sjednáním úvěrové smlouvy.Úvěrovou zprávou měl soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného.

1. Analýzou úvěruschopnosti na základě dokladů zaslaných žalobkyní měl soud za prokázané, že podle této analýzy byla úvěruschopnost žalovaného hodnocena jako střední až hraniční, jeho platební morálka byla nadprůměrná a současně bylo shledáno vysoké riziko předlužení.

2. Analýzou úvěruschopnosti na základě výpisu z účtu žalovaného, který soudu zaslala banka měl soud za prokázané, že úvěruschopnost byla velmi nízká až nedostatečná, a to zejména v důsledku trvale záporného zůstatku na účtu, závislosti na úvěrech jako hlavním zdroji příjmů, absence doloženého stabilního příjmu a opakovaného čerpání a splácení úvěrů.

4. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému nebylo před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekučních řízení. Po uzavření úvěrové smlouvy rovněž nebylo proti žalovanému zahájeno žádné exekuční řízení.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla ze strany žalobkyně poskytnuta platba ve výši , částka, dne , datum, . Soud nicméně neměl za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzeného příjmu, žádným způsobem si neověřila jeho skutečné výdaje, neověřila si způsob bydlení žalovaného, neověřila si ani to, zda proti žalovanému nejsou vedena exekuční řízení, což mohla snadno zjistit lustrací v Centrální evidenci exekucí. Žalobkyně neměla doložený příjem žalovaného. Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila pouze na základě tvrzení žalovaného, která nicméně výpisům z jeho účtu neodpovídala, zejména stran jeho výdajů. Také z výpisů z účtu je patrné, že žalovaný byl na úvěrech ze strany žalobkyně zcela závislý na úkor častých výdajů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla úvěr osobě, o jejíchž majetkových poměrech neměla dostatek informací, a která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy evidentně úvěruschopná.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému a žalobkyně tak poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

17. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, , z titulu spotřebitelské úvěrové smlouvy, žalovaný vrátil celkem , hodnota, . Soud proto žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného částku , částka, , která mu byla prokazatelně vyplacena na bankovní účet z titulu neplatné smlouvy o úvěru a o kterou se tedy bezdůvodně obohatil. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, zamítl soud ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

20. S ohledem na žádost žalovaného, jak byla popsána výše, a rovněž s ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o možnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, . Soud uvěřil žalovanému, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná, a nechce být tím, kdo automaticky žalovaného vystaví hrozbě exekuce, k níž by bezpochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Soud při stanovení výše splátek přihlédl k žádosti žalovaného o umožnění úhrady dluhu, včetně příslušenství a nákladů řízení, v pravidelných splátkách, jakož i k souhlasu žalobkyně s jejich výší. Měsíční splátku proto určil částkou , částka, tak, aby byl dluh splacen v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný, byť i jedinou splátku, řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.