32 C 126/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21.394,19 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá</b> <b>co do částky 11.247,79 Kč,</b> <b>co do úroků z úvěru ve výši 15,63 % ročně z částky 16.142,89 Kč od [datum]</b> <b>a co do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.996,49 Kč od [datum].</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.146,40 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.146,40 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21.394 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8.233,27 Kč, spolu s úroky z úvěru ve výši 15,63 % ročně z částky 16.142,89 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.142,89 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 21.394,19 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 16.142,89 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 1.800,88 Kč, poplatkem za životní administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.524,85 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek přímo v místě bydliště 1.925,57 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dodatek [číslo] ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] – dodatek je datován dnem [datum], Seznam postoupených pohledávek - Oznámení o provedení příkazu k úhradě + Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce ve svém podání doručené soudu dne [datum], kdy uvedl, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr i z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka – Žádosti o zápůjčku, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná. A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že je schopna posoudit, zda smlouva odpovídá jejím potřebám a její finanční situaci. Žalobce doplnil i důkazní prostředky k těmto svým tvrzením (které budou podrobněji rozebrány v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku).

5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 16 měsíčními hotovostními splátkami po 2.210 Kč, úroky z úvěru činily 49,5 % ročně, přičemž výše roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 142 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 35.360 Kč. Celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 35.360 Kč, tvořené jistinou 20.000 Kč, úroky z úvěru 7.716 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 2.800 Kč, administrativním poplatkem 2.217 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 2.619 Kč Náklady spotřebitelského úvěru tak činily 15.360 Kč. Souhlasem se zpracováním osobních údajů dlužníka ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná dala právnímu předchůdci žalobce tento souhlas. Přílohou [číslo] – [ulice] podmínky měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Přílohou [číslo] – Předpisem splátek měl soud za prokázané výši jednotlivých měsíčních splátek, stejně tak jako procentuální rozpad těchto jednotlivých splátek na jednotlivé komponenty, ze kterých byly splátky složeny, tj. jistina, úroky a poplatky. Transakční historií – přehledem zaplacených částek žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná uhradila v období března až června tři splátky po 2.210 Kč a poté již bylo plněno po malých splátkách v období od [datum] do [datum] v rámci insolvenčního řízení a povoleného oddlužení splátkovým kalendářem, přičemž celkem takto žalovaná na dluh právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 9.853,60 Kč. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a rovněž fakt, že se tato výzva žalované dostal do její dispozice. Žádostí o úvěr ze dne [datum] na čl. 30 měl soud za prokázané, že to byla žalovaná, kdo požádal žalobce o úvěr, přičemž jako příjmy byly uvedeny: mzda [částka] (tento příjem však patrně nebyl mzdou, ale rodičovským příspěvkem, jak vyplývá z Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, jak bude rozebráno dále), jiný příjem [částka] (tento příjem nebyl nijak odůvodněn a snad by mohl částečně být tvořen příspěvkem na bydlení [částka] a přídavky na děti ve výši [částka], [částka] a [částka]) a další příjem domácnosti [částka] (tento příjem byl patrně příjmem třetí osoby a to [jméno] [příjmení] a prokázán byl výplatní páskou této osoby za [anonymizováno] [rok] podle které čistá mzda [jméno] [příjmení] činila [částka]). Čestným prohlášením ze dne [datum] na čl. 30 p. v. měl soud za prokázané, že žalovaná čestně prohlásila, že v současné době neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající žalované povinnost k peněžitému plnění a dále že proti ní není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení a nebyl vydán žádný exekuční příkaz, který by ji omezoval v nakládání s věcmi, které jsou v jejím osobním vlastnictví nebo jsou obsaženy ve společném jmění manželů nebo který by postihoval rodinné příjmy a omezoval nakládání s finančními prostředky a rovněž prohlásila, že není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobním řízení. K tomuto soud považuje za nutné poznamenat, že jak bude vyloženo dále, toto Čestné prohlášení žalované nemohlo být pravdivé, vzhledem k existujícím řízením E a EXE, která byla vedena proti žalované. Čestným prohlášením ze dne [datum] na čl. 31 měl soud za prokázané, že žalovaná čestně prohlásila, že sama o svobodné vůli vyhledala [jméno] [příjmení] za účelem požadavku o sjednání úvěru od žalující společnosti. Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] (na čl. 32) měl soud za prokázané, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši [částka] od [datum]. Rozsudkem OS v [obec] č. j. [číslo jednací] na [číslo listu] p. v. měl soud za prokázané, že tímto rozsudkem bylo stanoveno otci výživné na nezletilou [jméno] ve výši [částka] měsíčně od [datum]. Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] (na čl. 33) měl soud za prokázané, že byly přiznány přídavky na děti ve výši [částka], [částka] a [částka] od [datum]). Poštovní poukázkou ze dne [datum] znějící na částku [částka] (na čl. 33 p. v.) měl soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] zaslal [celé jméno žalované] částku [částka], přičemž však vůbec není jasné, co tato částka představuje. Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum] (na čl. 34) měl soud za prokázané, že od [datum] byl zvýšen rodičovský příspěvek žalované na [částka]. Výplatní páskou zaměstnance [jméno] [příjmení] za [anonymizováno] [rok] na čl. 35 měl soud za prokázané, že tento zaměstnanec měl v [anonymizováno] [rok] čistou mzdu [částka]. Soud však z ničeho není schopen seznat, jaký vztah má [jméno] [příjmení] k projednávané věci, případně k žalované. Potvrzením o výši alimentů – očekávaná částka [částka], země určení [příjmení] [jméno] a Sev. ze dne [datum] na čl. 35 měl soud za prokázané znění této listiny, přičemž odesílatelem byl [jméno] [příjmení] a příjemcem [celé jméno žalované]. Dodejkou podání právního předchůdce žalobce adresovaného KS v ÚnL. [příjmení] na soud [datum] měl soud za prokázané, že žalobci byla dne [datum] odeslána zásilka z Krajského soudu v Ústí nad Labem – přičemž soud nedokáže seznat, co má býti touto listinou kromě jejího znění prokazováno a proč.

6. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil veškeré listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo vedeno proti žalované jak 1 exekuční řízení E, tak 4 vedená řízení EXE zahájená před uzavřením smlouvy o úvěru + 1 řízení E, a další 4 řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení i po uzavření smlouvy o úvěru a rovněž řada řízení C o zaplacení dluhů, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. O tom, že žalovaná ve skutečnosti nebyla úvěruschopná, svědčí i fakt, že jí bylo krátce po uzavření smlouvy o úvěru povoleno oddlužení v insolvenčním řízení, přičemž toto insolvenční řízení bylo následně zrušeno pro neplnění podmínek oddlužení – neplacení, přičemž hodný pozornosti je i fakt, že žalovaná oddlužení neměla plnit sama, ale prostřednictvím darovací smlouvy od třetí osoby. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

21. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 20.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná uhradila pouze 9.853,60 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.146,40 Kč. Soud k přiznané částce 10.146,40 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 20.000 Kč odečetl žalovanou uhrazenou částku 9.853,60 Kč, čímž dospěl k částce 10.146,40 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovanou zaplacených částek 9.853,60 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum], přičemž část těchto úroků byla kapitalizována částkou 8.233,27 Kč (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

22. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.