32 C 126/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 32.427 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá ohledně prvního nároku co do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 25,26 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 22. 1. 2021 do zaplacení,dále ohledně druhého nároku co do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 26,43 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci z titulu prvního nároku částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 25,26 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále z titulu druhého nároku částku , částka, spolu s úrokem z úvěru ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 26,43 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od 2. 11. 2022 do zaplacení, to vše ohledně prvního nároku z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne 28. 11. 2019, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, poslední splátka byla stanovena na 21. 1. 2021, a proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a dlužnými úhradami za služby , částka, . Dle sdělení žalobkyně žalovaná z tohoto titulu uhradila částku , částka, .Druhý nárok plynul z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne 16. 7. 2019, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2020, a proto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, a dlužnými úhradami za služby , částka, . Dle sdělení žalobkyně žalovaná z tohoto titulu uhradila částku , částka, .

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne 13. 10. 2023 (na čl. 27 – 28 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházela při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalované, která jsou obsažená v Kartě zákazníka, a o kterých žalovaná prohlásila, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložila právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaná prohlásila, resp. potvrdila, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě, a že nezamlčela žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to úvěrovou smlouvu, kartu zákazníka, přehled plateb a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, 2x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne 24. 11. 2022 + Podacím lístek ze dne 24. 11. 2022. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

1. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

2. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti Fajnpůjčka č. , hodnota, ze dne 28. 11. 2019 měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60týdenních splátkách po , částka, , dále celková částka k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky , částka, , administrativním poplatkem , částka, , pojistným , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 32,15 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 215,21 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 11. 2019 měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované ve formuláři, který žalovaná vyplnila, ze kterém požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaná uvedla, že je bez vzdělání/má základní vzdělání, žije s manželem v pronajatém bytě, pečuje o jedno nezaopatřené dítě, je vdaná. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou na hlavní pracovní poměr – pracovní smlouvu, jako pokladní s měsíčním příjmem , částka, čistého měsíčně, další příjmy domácnosti žalovaná uvedla částkou , částka, , u těchto nicméně není ověřen jejich zdroj. Výdaje domácnosti žalovaná uvedla v celkové výši , částka, měsíčně, konkrétně , částka, na bydlení, , částka, měsíčně na osobní výdaje a , částka, na splátky předchozího úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku , částka, měsíčně. Žalovaná dále prohlásila, že nesplácí žádné jiné úvěry u jiných poskytovatelů. Již z tohoto je zřejmé, že zejména výdaje žalované byly podceněny tak, aby dosáhla alespoň na nějaký použitelný příjem, neboť je evidentní, že zejména výdaje za bydlení jsou údajem prakticky nereálným, neboť jakožto nájemník by žalovaná částkou , částka, neuhradila nájemné včetně všech služeb v domácnosti tvořené třemi členy. Tento závěr je podpořen údaji uvedenými v Kartě zákazníka ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 7. 2019, ve které žalovaná uvedla, že za bydlení hradí , částka, měsíčně a osobní výdaje činní , částka, měsíčně, přestože rodina v obou případech žila na stejné adrese, tedy evidentně nezměnila bydliště, a mezi oběma smlouvami o úvěru je časové období pouhých několika měsíců.Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 16. 7. 2019měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60týdenních splátkách po , částka, , dále celková částka k zaplacení spotřebitelského úvěru , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky 2.000 Kč, administrativním poplatkem , právnická osoba, Kč, pojistným , částka, , poplatkem za asistenční službu , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 32,15 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 235,65 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 7. 2019 měl soud za prokázané, že příjmy a výdaje žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně posuzovány na základě tvrzení žalované ve formuláři, který žalovaná vyplnila, ze kterém požádala o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaná uvedla, že je bez vzdělání/má základní vzdělání, žije s manželem v pronajatém bytě, pečuje o jedno nezaopatřené dítě, je vdaná. Žalovaná dále uvedla, že je na rodičovské dovolené, jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně, další příjmy domácnosti žalovaná uvedla částkou , částka, měsíčně, tyto nicméně nejsou žádným způsobem ověřeny. Výdaje domácnosti žalovaná uvedla v celkové výši , částka, měsíčně, konkrétně , částka, na bydlení, , částka, měsíčně na osobní výdaje a , částka, na splátky předchozího úvěru u právní předchůdkyně žalobkyně. Použitelný příjem pro poskytnutí úvěru tak činil částku , částka, měsíčně. Žalovaná dále prohlásila, že nesplácí žádné jiné úvěry u jiných poskytovatelů. Již z tohoto je zřejmé, že příjmy žalované nebyly dostatečně ověřeny, respektive že nebyl žádným způsobem ověřen vysoký vedlejší příjem, který nepatřil žalované, a který měl údajně plynout do její domácnosti. Výdaje žalované byly naproti tomu uvedeny ve zcela rozdílných částkách, než v případě smlouvy o úvěru ze dne 28. 11. 2019, jak je podrobněji popsáno výše.Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 28. 11. 2019 + Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne 16. 7. 2019 + Zařazením zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb , právnická osoba, ze dne 16. 7. 2019 měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zařadila žalovanou do příslušného pojistného a asistenčního programu dle úvěrové smlouvy, a dále měl za prokázanou cenu těchto služeb.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 3. 2023 + Podací lístek ze dne 10. 3. 2023 měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, nicméně neměl za prokázané, že tato výzva se dostala do dispozice žalované za situace, kdy byla odeslána na adresu, která v té době už nebyla dle výpisu z Centrální evidence obyvatel evidovanou trvalou adresou žalované.Uznáním dluhu ze dne 12. 3. 2021, kterým je uznáván dluh ve výši , částka, , který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky podle smlouvy o půjčce č. , hodnota, měl soud za prokázaný obsah této listiny, nicméně neměl za prokázané, zda tento úkon – uznání dluhu – učinila skutečně osobně žalovaná a zda tento úkon proto splňuje náležitosti zákonem pro tento úkon vyžadované. S ohledem na níže popsané právní posouzení soud k této listině nepřihlížel, neboť v tomto případě není rozhodné, zda žalovaná dluh uznala či nikoli, ale samotný vznik závazku – tj. okolnosti, za jakých byla smlouva o úvěru uzavřena a fakt, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, přičemž tyto okolnosti nepochybně předcházejí následnému uznání dluhu, byť by jej učinila žalovaná, jakožto dluhu plynoucímu z neplatné úvěrové smlouvy.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 29 – 31) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Z předložených listin je evidentní, že právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na dostatečné ověření příjmů i výdajů žalované, spokojila se v tomto ohledu s pouhým tvrzením žalované, které si v případě jednotlivých smluv v zásadě odporují. V případě smlouvy o úvěru z 28. 11. 2019 žalovaná uvedla svůj příjem ze zaměstnání, který byl velmi nízký a nebyl žádným způsobem podceněn, jiný příjem neuvedla, a své výdaje podcenila tak, aby dosáhla alespoň nějakého disponibilního příjmu, z něhož by byla schopna úvěr splácet. V případě smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2019 žalovaná byla na rodičovské dovolené s nízkým příjmem z rodičovského příspěvku, rovněž neověřeným, ve shodné bytové situaci uvedla výdaje na bydlení značně rozdílně, a jako vedlejší příjem uvedla vysoký příjem, aniž by uvedla jeho zdroj. Právní předchůdkyně žalobkyně si žádné z tvrzení žalované neověřila, respektive toto není schopna prokázat, a vycházela proto z pohledu soudu pouze z nejasných, rozporných a nevěrohodných tvrzení žalované. Závěr o tom, že žalovaná v kartě zákazníka uváděla nepravdivé údaje, a že tyto byly přizpůsobeny tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná, podporuje to, že v případě prvního úvěru hradila žalovaná za bydlení , částka, , v případě druhého úvěru hradila za bydlení již pouze , částka, měsíčně, ve shodném bytě při shodném počtu obyvatel, což je dle názoru soudu zcela nereálný údaj. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále žádným způsobem neověřila tvrzení žalované, že nemá žádné jiné závazky, které by byla povinna splácet, což je s ohledem na nízký příjem žalované jeden z nejvýznamnějších faktorů pro posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná exekuční řízení, což právní předchůdkyně žalobkyně ale nemohla najisto vědět, nadto v situaci, kdy žalovaná měla u právní předchůdkyně žalobkyně hned několik úvěrů, které měla splácet. S ohledem na nedostatečná zjištění, která sama o sobě prakticky prokazují neúvěruschopnost žalované, dopěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

4. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

5. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti, zvláště za situace, kdy řada tvrzení v Žádosti o poskytnutí úvěru byla evidentně nepravdivá, zejména tvrzení příjmech a výdajích, která byla nadto nepodložená a neprokázaná. Smlouvu o úvěru soud vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

14. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 11. 2019 ze které plyne první nárok , částka, v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaná vrátila pouze , částka, , splatnost dlužné částky nastala dne 21. 1. 2021 a dne 22. 1. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení. Dále bylo žalované vyplaceno na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2019 ze které plyne druhý nárok , částka, v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaná uhradila „pouze“ , částka, , splatnost dlužné částky nastala dne 8. 9. 2020. Z výše uvedeného vyplývá, že z prvního nároku zbývá uhradit , částka, , avšak druhý nárok je o , částka, žalovanou přeplacen, a proto soud od částky , částka, odečetl částku , částka, a dospěl tak k částce , částka, , kterou jako oprávněnou žalobkyni podle dále uvedených právních norem přiznal. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že neuznal započítání žalovanou zaplacených částek na jednotlivé nároky tak, jak jsou v žalobě žalobkyní označeny, tj. zápočet na jistinu, úroky a poplatky. Z výše uvedených důvodů soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, , a z ní pak zákonné úroky z prodlení ode dne prokazatelného prodlení se splacením prvního nároku, který na rozdíl od druhého nároku nebyl dosud plně uhrazen, tj. od 22. 1. 2021. Ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatných úvěrových smluv.

15. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“16. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

17. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.