32 C 140/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13.737,54 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 13.737,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.737,54 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13.737,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.737,54 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], údajně se žalovanou dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 19.987,54 Kč (respektive poskytl úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 80.000 Kč). Dle tvrzení žalobce žalovaná neuhradila jistinu ve výši 19.987,54 Kč, přičemž tvrzení žalobce uvedené v žalobě neodpovídají skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] + Listinou o převodu ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] - žalované adresováno na adresu [adresa žalované], kterou měla jako trvalý pobyt evidovanou v CEO do [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručená soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 23 dočasného spisu) + Výpisem z běžného účtu žalované, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalované ve výši 15.000 Kč dne [datum] (na čl. 23b dočasného spisu). Potvrzením o provedené platbě z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázanou tuto platbu, přičemž toto je dále prokazováno, jak je již uvedeno výše, odpovědí banky na dotaz soudu – viz první výše rozebíraný důkazní prostředek v tomto odstavci. <b>z něhož se podává platba z tohoto účtu ve výši 15.000 Kč na výše uvedený účet žalované dne [datum]</b> Oboustrannou fotokopií občanského průkazu + Fotografií nějaké ženy, která drží v ruce občanský průkaz žalované, měl soud za prokázané, že ten, kdo jednal s právním předchůdcem žalobce o poskytnutí úvěru, měl k dispozici tuto fotografii a rovněž OP žalované. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], nepodepsanou účastníky, nepodepsanou žalovanou ani právním předchůdcem žalobce (z této smlouvy bylo dle žaloby žalováno) touto smlouvou měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána žalovanou ani nikým jiným, ani nebyla opatřena zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud však na druhou stranu neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřela žalovaná a vzhledem k tomu, že nebyla smlouva podepsána, tak soud neměl za prokázaný ani obsah této smlouvy, neboť netuší, s jakou smlouvou se žalovaná údajně při jejím údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek. Listinou nazvanou:„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce měl ve svém interním dokumentu, neboť tato listina je pouze interním dokumentem právního předchůdce žalobce, že vyplatil žalované částku 15.000 Kč, k dotazu soudu [právnická osoba] uvedenou platbu neztotožnila jako platbu přímo od právního předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], avšak banka tuto platbu dohledala pouze s názvem protiúčtu [anonymizováno], s. r. o., přičemž vzhledem ke správnému datu i správné výši částky odpovídající listině„ [jméno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ soud nepochybuje o tom, že právní předchůdce žalobce skutečně žalované poskytl celkem částku 15.000 Kč – přičemž tato částka je jedinou částkou, kterou žalobce skutečně prokazoval listinami přiloženými již k žalobě, že ji jeho právní předchůdce žalované poskytl. Listinou nazvanou:„ Platební informace“ za období od [datum] do [datum] měl soud za prokázané sice znění této listiny, ale v této listině se objevil pouze tzv.„ Zůstatek po poslední platbě“ ve výši [částka],„ Náhrada účelně vynaložených nákladů“ [částka],„ Úroky za období čerpání“ (přičemž vůbec není označeno období toho čerpání) ve výši [částka] a„ Celková dlužná částka k datu splatnosti“ ve výši 19.987,62 Kč, tzv.„ Neuhrazené částky z minulého období“ ve výši 6.060,90 Kč a tzv.„ Aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti“ ve výši 2.198,64 Kč, přičemž jako datum splatnosti je zde uvedeno [datum]. Co však soud vůbec nemá touto listinou (ani jinými listinami) za prokázané, je nejdůležitější věc, a to kolik vlastně žalovaná v době tvrzeného smluvního vztahu právnímu předchůdci žalobce uhradila, resp. vrátila z poskytnutých finančních prostředků. Z této listiny, která jistě nemůže být úplná, protože pak by jistě obsahovala všechny poskytnuté částky ve výši 17.206,78 Kč, které žalobce tvrdil. Touto listinou však soud neměl za prokázané, jak žalobce dospěl k žalované částce 13.737,54 Kč (která je v žalobě označena jako jistina úvěru, kterou žalovaná čerpala), avšak tato částka dle této listiny není jistinou úvěru tak, jak by se mohlo zdát, ze slov, která použil žalobce v žalobě, kdy uvedl, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 19.987,54 Kč, přičemž tato částka není v listině rozebírané v tomto subodstavci vůbec uvedena. Je v ní uvedena pouze částka 19.987,62 Kč, která je navíc dle této listiny součet jistiny, tzv. náhrady účelně vynaložených nákladů a úroků z úvěru za období čerpání. Dále soud netuší, co obsahuje tzv. zůstatek po poslední platbě 17.206,78 Kč, resp. z čeho se skládá (neboť v žalobě není taková částka vůbec uvedena), a soud se tak může pouze dohadovat o tom, že se skládá z podobně nejasně tvořených částek tak, jak jsou i uvedeny v této listině„ Platební informace“, přičemž podle soudu je i velmi podivné, že tato listina neobsahuje datum jejího vydání, což je u právního dokumentu opravdu zcela neobvyklé a nestandardní. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, nepodepsané žalovanou ani právním předchůdcem žalobce, s úvěrovým limitem 80.000 Kč, neměl soud za prokázané, zda se s těmito podmínkami žalovaná vůbec seznámila za situace, kdy i na této listině chyběl jakýkoliv podpis žalované a rovněž právního předchůdce žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané pouze to, že žalobce odeslal žalované prostřednictvím svého zástupce výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, tato výzva byla ale žalované adresována na adresu [adresa žalované], kterou měla jako svůj trvalý pobyt evidovanou v CEO do [datum]. Soud proto neměl za prokázané, že se tato výzva skutečně dostala do dispozice žalované, neboť nebylo prokázáno, že jí byla řádně doručena na adresu jejího trvalého pobytu.

5. Na výzvu soudu ve formě usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo zástupci žalobce doručeno do datové schránky dne [datum], zástupce žalobce sice odpověděl, přičemž v tomto usnesení byl vyzván, aby soudu sdělil následující informace – soud dále pro přehlednost uvádí celou výzvu adresovanou žalobci: <i>„ Soud vyzývá žalobce, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudu doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem žalobce, případně jeho právní předchůdce, zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké získal informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a aby v téže lhůtě označil a předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</i> <i>Dále soud vyzývá žalobce, aby v téže lhůtě sdělil soudu přesně jaké částky a přesně v jakých termínech žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, žalované z titulu tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru (resp. z titulu smlouvy o zápůjčce či půjčce) vyplatil a jakým způsobem a k těmto tvrzením předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</i> <i>Dále soud vyzývá žalobce, aby v téže lhůtě sdělil soudu přesně jaké částky žalované na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu právnímu předchůdci žalobce, respektive po skončení smluvního vztahu žalobci (resp. jinému právnímu nástupci původního věřitele), uhradil a v jakých termínech, a na jaké přesně nároky byly tyto platby započteny a k těmto tvrzením předložil důkazní prostředky (důkazy) k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být žalobce se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.“</i> <b>Z výše uvedeného vyplývá i to, že žalobce byl řádně poučen, že v případě nevyhovění výše uvedené výzvě může být v řízení se svojí žalobou částečně či zcela neúspěšný.</b> 6. Žalobce na výzvu soudu viz výše, aby soudu sdělil, kolik žalovaná na žalobcem tvrzený úvěr celkem čerpala a zejména kolik splatila, odpověděl v podání nazvaném:„ Vyjádření žalobce“, doručeném soudu [datum], v němž uvedl, že kromě platby ve výši 15.000 Kč, kterou právní předchůdce žalobce žalované prokazatelně zaslal dne [datum], čerpala žalovaná ještě další platby a výběry na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, přičemž žalobce tyto platby a výběry nijak nespecifikoval ani neprokázal (tyto další platby a výběry nejsou patrné ani z předloženého výpisu z běžného účtu žalované). Žalobce se pokusil vysvětlit, jak dospěl k částce 19.987,62 Kč s tím, že tato se skládá ze součtu výběrů a poplatků v celkové výši 17.206,78 Kč, již snížených o případné úhrady, dále z náhrad účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti z prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a z úroků za období čerpání (blíže nespecifikované) ve výši 2.530,84 Kč – tyto však nijak dále neprokázal. Dále žalobce uvedl, že žalovaná částka je výsledkem shora uvedené částky, od které byla odečtena částka 6.250 Kč, kterou po postoupení pohledávky žalovaná uhradila žalobci dne [datum]. Soud však vůbec netuší na jaké„ údajné“ nároky byly tyto platby žalované započítány a v jakých výších byly případně započítány, a zároveň nemá prokázáno, zda a případně kolik žalovaná uhradila před postoupením pohledávky přímo právnímu předchůdci žalobce.

7. Dále zde žalobce dotvrdil údaje k posuzování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce, přičemž ale žádnými listinnými důkazními prostředky tato svá tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované neprokázal, a tato jeho tvrzení zůstala tedy pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované nijak prověřovány nebyly. <i>8. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 1 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

9. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byla konkrétně žalovaná, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalované. Pouhé poskytnutí osobních údajů a fotokopie OP není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdce žalobce jednal při uzavírání smlouvy se žalovanou. Smlouva nebyla žalovanou podepsána (ani nikým jiným a to včetně právního předchůdce žalobce) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobce tvrdil, že s ním žalovaná údajně souhlasila. Tvrzení žalobce, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaná souhlasila. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná, že smlouva byla uzavřena se žalovanou, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

10. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina vyplacena žalované a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

11. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 12. Soud v daném případě zjistil, pokud jsou údaje poskytnuté žalobcem správné, že na účet žalované bylo poskytnuto 15.000 Kč a žalovaná uhradila po postoupení pohledávky částku 6.250 Kč. Soud však nemá žádným způsobem prokázáno, zda žalovaná něčeho neuhradila již před postoupením pohledávky, a případně kolik uhradila, neboť žalobce ani přes výzvu soudu tyto skutečnosti nedoplnil, a svá tvrzení ohledně dalšího čerpání úvěru žalovanou nebyl schopen prokázat. Z uvedeného důvodu soud nemá za prokázané ani to, že na straně žalované vůbec došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť žalovaná mohla celou částku, která jí byla ze strany právního předchůdce žalobce poukázána na její bankovní účet, právnímu předchůdci žalobce již vrátit ještě před postoupením pohledávky. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl za situace, kdy mezi žalovanou a právním předchůdce žalobce nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy (v podrobnostech viz odůvodnění v odstavcích 13 až 21 tohoto rozsudku), a zároveň nebylo prokázáno, že by na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. <b>V další části rozsudku v odstavcích 13. až 21. se soud podrobněji vyjádří ke smlouvě, k jejímuž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku, respektive prostřednictvím účtu žalované založeného na webových stránkách právního předchůdce žalobce:</b> 13. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

17. Podle čl. 25 bod 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

18. V daném případě byla smlouva o úvěru údajně uzavřena na základě registrace, kterou žalovaná provedla na webových stránkách právního předchůdce žalobce, prostřednictvím svého účtu na těchto webových stránkách následně údajně požádala o poskytnutí úvěru. Dle dokumentu v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy o úvěru ze dne [datum], je uvedeno, že„ … smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.“ Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis, a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalované.

19. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Při uzavírání smlouvy úvěru vycházel právní předchůdce žalobce pouze z informací, které žalovaná uvedla při založení svého účtu na jeho webových stránkách. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byla právě žalovaná. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovanou. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaná byla v průběhu řízení nečinná.

20. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

21. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.