32 C 142/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 23.910 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do smluvní pokuty , částka, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, (údajně prostřednictvím webových stránek žalobkyně v elektronické podobě), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , údajně na dobu neurčitou. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, žalobkyně proto využila svého práva, úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , smluvním úrokem z úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalované byla jistina dluhu ve výši , částka, prokazatelně poskytnuta na její bankovní účet v listopadu 2022.

2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí , Banka, doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 24) – shodně vyplývá i z potvrzení o platbě, jež soudu předložila žalobkyně.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, neměl však za prokázané, že smlouvu v této podobě s žalobkyní uzavřela skutečně žalovaná, neboť smlouva není opatřena podpisem žalované, ani jiným projevem vůle, který by podpis žalované mohl nahradit (viz podrobněji následující odstavec odůvodnění).Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. , hodnota, měl soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, .Kopiemi rodného listu a občanského průkazu žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně disponuje prostými kopiemi uvedených dokladů.Výpisy z účtu žalované za srpen, září a říjen 2022 měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala informacemi o příjmech a výdajích žalované za tři uvedené měsíce. Současně měl za prokázané, že z výpisů z účtu zřetelně vyplývá, že příjmy a výdaje žalované v jednotlivých výše uvedených měsících se prakticky rovnaly, s rozdílem několika desítek korun, v jednom případě byly výdaje žalované dokonce vyšší než její příjmy. Z toho je evidentní, že žalovaná nedisponovala prakticky žádnými rezervními finančními prostředky, z nichž by byla schopna splácet poskytnutý úvěr.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalované, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalované.

1. Z výpisu řízení E a EXE bylo zjištěno, že proti žalované nebyla nikdy vedena žádná exekuční řízení.

2. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. , č. účtu, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet dne , datum, , údajně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud nicméně neměl za prokázané, že smlouvu o úvěru uzavřela se žalobkyní skutečně žalovaná, neboť smlouva nebyla žalovanou podepsána, ani nebyla opatřena jiným projevem její vůle. Tvrzení žalobkyně, že smlouva byla podepsána elektronicky, respektive prostřednictvím webových stránek žalobkyně, soud nepovažuje za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila. Ověření vlastnického práva k bankovnímu účtu či ověření dokladů soud nepovažuje za řádné ověření totožnosti žadatele o úvěr, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz či rodný list, jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Soud proto nemá za prokázané, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze to, že částka , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou shora uvedeného účtu v rozhodném období. I pokud by soud připustil řádné uzavření úvěrové smlouvy, neměl za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila před jejím uzavřením úvěruschopnost žalované, neboť z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, je zcela evidentní nedostatek disponibilních zdrojů pro splácení úvěru. I přes to žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by zjišťovala další skutečnosti, které by mohly skutečnou finanční situaci žalované dále objasnit. Soud proto pouze pro úplnost doplňuje, že i pokud by smlouva o úvěru byla uzavřena řádně, respektive by před jejím uzavřením byla řádně zjištěna totožnost žalované a smlouva by byla řádně podepsána, smlouvu o úvěru by soud stejně posoudil jako neplatnou, neboť se žalobkyně před jejím uzavřením dostatečně nezabývala tím, zda je žalovaná skutečně úvěruschopná.

3. Jelikož nebylo prokázáno, zda došlo k uzavření úvěrové smlouvy, ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná, přiznal soud žalobkyni podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši , částka, , a to nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení úroku a smluvní pokuty, včetně zákonného úroku z prodlení z této části žalované částky, jak je vyčísleno ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl.

4. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“5. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

4. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 71,43 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 28,57 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 42,86 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.