32 C 146/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 93.238,67 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Banka, se žalovanou dne , datum, , na základě které žalovaná údajně čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky formou úvěru s možností opakovaného čerpání. Žalovaná do uvedeného data finanční prostředky nevrátila, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná údajně vyčerpala částku ve výši , částka, , kterou nevrátila, splatnost úvěru nastala ke dni , datum, , přičemž tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě neodpovídají skutečnosti, jak bude podrobněji vyloženo dále. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby bylo žalobě vyhověno z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované, které byly finanční prostředky prokazatelně poskytnuty na její účet 1523679010/3030.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, učiněným právní předchůdkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, , Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, + Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně –tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména podrobněji popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Banka, a. s., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalované (na čl. 22) + Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalované ve výši a v termínech tvrzených žalobkyní (soudem byl výpis zhlédnut pouze v elektronické podobě, vzhledem k obsáhlosti této listiny).Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , nepodepsanou žalovanou, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že tuto smlouvu žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela, vzhledem k tomu, že smlouva není opatřena žádným podpisem ani jedné ze smluvních stran, ani jiným projevem vůle, který by nasvědčoval tomu, že žalovaná se s touto konkrétní smlouvou skutečně seznámila a v této podobě jí s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela. Listina působí více jako pouhý návrh úvěrové smlouvy, nic však nenasvědčuje tomu, zda byla smlouva v tomto znění mezi smluvními stranami skutečně uzavřena.Obchodními podmínkami , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Loan application info, což je pouze interní listina právní předchůdkyně žalobkyně, neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Platebními informacemi za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně ve své interní listině evidovala pohledávku za žalovanou, která měla k datu splatnosti, tj. k , datum, , tvořit částku , částka, .Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaná se s ní před údajným uzavřením úvěrové smlouvy skutečně seznámila.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dlužné částky, a že se tato výzva dostala do dispozice žalované, neboť byla odeslána na adresu, která byla evidována jako adresa trvalého pobytu žalované.Výpisem z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila peněžní prostředky v celkové výši , částka, .

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a dále vycházela z toho, že žalované musí z příjmu zbývat částka životního minima, tedy že splátka úvěru musí tvořit maximálně 90 % disponibilního příjmu žalované (který ovšem právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjistila). Svá tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nijak neprokázala žádnými listinnými důkazními prostředky, tato její tvrzení proto zůstala pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované nijak prověřovány nebyly. Soud zjistil, že proti žalované bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 1 exekuční řízení, kde žalovaná vystupovala jako povinná, po uzavření smlouvy o úvěru byla proti žalované zahájena 3 exekuční řízení, což nicméně právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bezpečně vědět, neboť úvěruschopnost žalované řádně neprověřila.

2. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byla konkrétně žalovaná, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, neboť smlouva nebyla žalovanou podepsána. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalované. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavírání smlouvy se žalovanou. Smlouva nebyla žalovanou podepsána (ani nikým jiným, a to včetně právní předchůdkyně žalobkyně) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobkyně tvrdila, že s ním žalovaná údajně souhlasila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaná souhlasila. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná, že smlouva byla uzavřena se žalovanou, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

3. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina údajného úvěru vyplacena žalované a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

4. Ohledně právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“5. Soud v daném případě z výpisů z bankovního účtu žalované, a dále z výpisu z revolvingového úvěrového účtu, zjistil, že žalované byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplacena částka v celkové výši , částka, v období od , datum, do , datum, , žalovaná na účet právní předchůdkyně žalobkyně uhradila částku v celkové výši , částka, , tzn. žalovaná přeplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši , částka, . Z uvedeného je zřejmé, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo, a byla by to v tomto případě žalovaná, kdo by měl vůči právní předchůdkyni žalobkyně, respektive vůči žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl za situace, kdy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy (v podrobnostech viz odůvodnění v odstavcích 10 až 18 tohoto rozsudku), a zároveň dospěl k závěru, že na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení.V další části rozsudku v odstavcích 10. až 18. se soud podrobněji vyjádří k úvěrové smlouvě, k jejímuž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku, respektive prostřednictvím účtu žalované založeného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně:

6. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

7. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

9. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

10. Podle čl. 25 bod 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

11. V daném případě byla smlouva o úvěru údajně uzavřena na základě registrace, kterou žalovaná provedla na webových stránkách právního předchůdce žalobce, prostřednictvím svého účtu na těchto webových stránkách následně údajně požádala o poskytnutí úvěru. Dle dokumentu v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy o úvěru ze dne , datum, , je uvedeno, že „… smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.“ Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis, a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalované.

12. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Při uzavírání smlouvy úvěru vycházela právní předchůdkyně žalobkyně pouze z informací, které žalovaná uvedla při založení svého účtu na jejích webových stránkách. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byla právě žalovaná. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovanou. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaná byla v průběhu řízení nečinná.

13. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

14. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého: „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byla žalobkyně zcela neúspěšná – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.