32 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10.974,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4.385,09 Kč, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 3.474,44 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 883,56 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.500 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 883,56 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.500 Kč od datum do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 4.385,09 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.474,44 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ č. anonymizováno, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum (v elektronické podobě) znějící na částku 7.500 Kč, na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 7.500 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 17 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala dle tvrzení obsažených v žalobě ke dni datum. Dlužná částka ve výši 10.974,44 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 7.500 Kč a smluvní pokutou 3.474,44 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Projektem vnitrostátní fúze sloučením ze dne datum, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Přílohou číslo – Seznam postoupených pohledávek (na čl. 28), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum Podacím archem ze dne datum, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum spojené s Výzvou k úhradě dluhu. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba doručená soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patří žalovanému (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 7.500 Kč dne datum (na čl. 24). Smlouvou o úvěru č. anonymizováno ze dne datum, která je nepodepsaná vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že tato listina nebyla podepsaná žalovaným, soud tak neměl za prokázané, s kým byla tato smlouva uzavřena a dále neměl soud za prokázaný ani obsah tvrzené smlouvy. Listinou nazvanou:„ anonymizováno číslo“ měl soud za prokázané znění toto interní listiny právního předchůdce žalobce obsahující osobní údaje žalovaného a parametry úvěru. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum – nepodepsaným žalovaným měl soud za prokázané znění této listiny právního předchůdce žalobce, avšak nikoliv to, zda se s touto listinou seznámil žalovaný, eventuálně s jakým zněním se žalovaným seznámil. Potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ve výši 7.500 Kč dne datum měl soud za prokázané odeslání uvedené částky na účet žalovaného a to ve spojení s odpovědí banky – viz první z výše rozebíraných důkazních prostředků. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 7.500 Kč, a to převodem na tento účet ve výši 7.500 Kč dne datum. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 7.500 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne datum jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalovaného, z něhož byla rovněž patrná došlá platba od žalobce (na čl. 23 – 24 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 7.500 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 7.500 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 7.500 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost, neboť k tomuto žalobce nepředložil žádné listinné důkazní prostředky. Za této situace je evidentní, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému: 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 2 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavření smlouvy o úvěru.

7. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobci nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.