32 C 155/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 62.100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá ohledně prvního nároku co do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,dále ohledně druhého nároku co do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 23,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,dále ohledně třetího nároku co do částky , částka, , dále co do úroku ve výši , částka, , dále co do úroku ve výši 23,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 23,19 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše ohledně prvního nároku z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, (dále jen „první úvěrová smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný na konto této smlouvy uhradil za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny výše.Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 23,79 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše ohledně druhého nároku z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, (dále jen „druhá úvěrová smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný na konto této smlouvy uhradil za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny výše.Ve třetím nároku se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu s úrokem z úvěru ve výši 23,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem ve výši , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše ohledně třetího nároku z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovaným dne , datum, (dále jen „třetí úvěrová smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný na konto této smlouvy uhradil za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně poměrně započetla na jistinu, úroky a poplatky. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou , částka, a poplatky , částka, . Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , 3x Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Informacemi o zpracování osobních údajů ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně ve svém podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 27 – 28 spisu), kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy se žalovaným vycházela při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr z tvrzení žalovaného, která jsou obsažená v Zákaznické kartě, a o kterých žalovaný prohlásil, že jsou pro tento účel dostatečná, úplná, pravdivá a přesná, a ke kterým údajně předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady, kterými svá tvrzení prokázala (tyto doklady nicméně žalobkyně nemá k dispozici, neboť byly v době uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně ze strany žadatelů o úvěr pouze předkládány k nahlédnutí). A dále žalovaný prohlásil, resp. potvrdil, že reálně disponuje použitelným příjmem, který uvedl v zákaznické kartě, a že nezamlčel žádný podstatný údaj. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k tomuto tvrzení, a to zákaznickou kartu a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 15. měsíčních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem , částka, a poplatkem doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 145,89 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije jako nájemním a vyživuje jednu nezaopatřenou osobu, nevlastní automobil. Dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní úvazek jako manipulační dělník s čistým měsíčním příjmem , částka, , dalším příjmem domácnosti je částka , částka, , jejíž zdroj nebyl specifikován, v položce počet zdrojů příjmů je uveden příjem jediný (příjmy žalovaného byly údajně ověřeny ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto listiny nicméně soudu předloženy nebyly). Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, s tím, že další , částka, vynakládá na splátky předchozích úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další jiné závazky z úvěrů u jiných poskytovatelů, disponuje kreditní kartou.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal, a že řádně splatil částku v celkové výši , částka, .Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 15. měsíčních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem , částka, a poplatkem doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 86 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 148,46 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči a vyživuje jednu nezaopatřenou osobu, nevlastní automobil. Dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní úvazek jako manipulační dělník s čistým měsíčním příjmem , částka, , dalším příjmem domácnosti je částka , částka, , jejíž zdroj nebyl specifikován, v položce počet zdrojů příjmů je uveden příjem jediný (příjmy žalovaného byly údajně ověřeny ze dvou výplatních pásek, tyto listiny nicméně soudu předloženy nebyly). Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, s tím, že další , částka, vynakládá na splátky předchozích úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další jiné závazky z úvěrů u jiných poskytovatelů, nedisponuje kreditní kartou.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal, a že řádně splatil částku v celkové výši , částka, .Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 65. týdenních splátkách po , částka, , vyjma splátky poslední, která činila , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , administrativním poplatkem , částka, , doplňkovým pojištěním , částka, a poplatkem doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení , částka, . Dále měl soud za prokázanou výši úrokové sazby 88 % ročně s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 188,32 %.Kartou zákazníka – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím formuláře, který vyplnil sám žalovaný. Žalovaný ve formuláři uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije jako nájemník a vyživuje jednu nezaopatřenou osobu, nevlastní automobil. Dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní úvazek jako dělník s čistým měsíčním příjmem , částka, , dalším příjmem domácnosti je částka , částka, , jejíž zdroj nebyl specifikován, v položce počet zdrojů příjmů je uveden příjem jediný (příjmy žalovaného byly údajně ověřeny ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto listiny nicméně soudu předloženy nebyly). Své výdaje žalovaný odhadl částkou , částka, s tím, že další , částka, vynakládá na splátky předchozích úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další jiné závazky z úvěrů u jiných poskytovatelů, nedisponuje kreditní kartou.Tabulkou umoření měl soud za prokázané, že žalovaný úvěr v plné výši vyčerpal, a že řádně splatil částku v celkové výši , částka, .Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 29 – 31) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 1 exekuční řízení, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno 9 dalších řízení EXE. Žalobkyně na výzvu soudu sice doplnila tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, a předložila i výše uvedené důkazní prostředky k těmto svým tvrzením soudu, avšak ani tyto listiny soud nepřesvědčily o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného zjišťovala, protože jinak by jistě učinila dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému. Počet exekucí zahájených proti žalovanému po uzavření smlouvy o úvěru nasvědčuje tomu, že žalovaný v Kartě zákazníka uváděl nepravdivé údaje, respektive že podstatné údaje, zejména o svých dalších závazcích, které je povinen splácet, zamlčel. Důležité je i to, že údaje uvedené v Kartě zákazníka jsou evidentně nepravdivé i v dalších položkách, zejména tvrzení žalovaného o jeho měsíčních výdajích, kdy není možné, aby žalovaný, pokud žije jako nájemník v samostatné domácnosti, měl měsíční výdaje (na bydlení i na osobní potřeby) pouze ve výši , částka, měsíčně. Příjmy žalovaného byly na druhou stranu přeceněny, respektive byl uveden další nezanedbatelný příjem ve výši přes , částka, , který nebyl nijak ověřen. Bez tohoto příjmu by žalovaný, za předpokladu, že by právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s reálnými výdaji, nedosáhl prakticky žádného disponibilního příjmu, z nějž by žalovaný mohl poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně neprokázala, že by si její právní předchůdkyně tato zásadní tvrzení žalovaného, jako jsou tvrzení o příjmech a výdajích, jakkoli ověřila. Karta zákazníka je evidentně vyplněna se záměrem vytvořit žalovanému dostatečný disponibilní příjem, z nějž by byl schopen poskytnuté úvěry splácet.

7. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z neúplných tvrzení žalovaného, které nebyly žádným způsobem prokázány, a ve spojení se zjištěním o počtu exekučních řízení vedených proti žalovanému před i po uzavření smlouvy o úvěru dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezjistila příjmy a výdaje žalovaného, ani jeho dosavadní splatné závazky, které s ohledem na nízký příjem žalovaného prakticky vylučovaly jeho úvěruschopnost.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

20. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu první úvěrové smlouvy v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil , částka, , splatnost dlužné částky nastala , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení. Dále bylo prokázáno, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu druhé úvěrové smlouvy v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil , částka, , splatnost dlužné částky nastala , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení. Dále bylo prokázáno, že žalovanému bylo vyplaceno , částka, z titulu třetí úvěrové smlouvy v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaný uhradil celkem , částka, , tedy přeplatil celkem , částka, . Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, z titulu první úvěrové smlouvy, ke které dospěl tak, že od výše úvěru, který byl žalovanému poskytnut, tj. , částka, , odečetl žalovaným uhrazenou částku na konto této smlouvy, tj. , částka, . Dále soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, z titulu druhé úvěrové smlouvy, ke které dospěl tak, že od výše úvěru, který byl žalovanému poskytnut, tj. , částka, , odečetl žalovaným uhrazenou částku na konto této smlouvy, tj. , částka, , a dále odečetl přeplatek z třetí úvěrové smlouvy, tj. , částka, . Soud rovněž považuje za důležité zdůraznit i to, že neuznal započítání žalovaným zaplacených částek na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobkyně označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení, v případě první úvěrové smlouvy od , datum, , v případě druhé úvěrové smlouvy od , datum, , a to z přiznaných částí jistin. Zbylé nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

21. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“22. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

23. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.