32 C 155/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16.140 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do smluvního úroku částka, co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do smluvní pokuty částka.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota“, která byla údajně uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, na základě které žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být poskytnut na dobu neurčitou a měl být splácen měsíčně ve splátce rovnající se minimálně přirostlému úroku za uplynulé období. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel dohodnutým způsobem, a to ani přes výzvu žalobkyně k okamžitému splacení dlužné částky, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Dlužná částka ve výši částka byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou částka, smluvním úrokem z úvěru částka a smluvní pokutou částka. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši za období a z částky, jak je uvedeno výše. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byla jistina dluhu ve výši částka prokazatelně poskytnuta na jeho bankovní účet v listopadu 2022.

2. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí právnická osoba., doručenou soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patřil žalovanému (na čl. 27) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši částka dne datum (shodně vyplývá také z potvrzení o platbě předloženém žalobkyní). Z potvrzení o platbě ze dne datum měl soud za prokázanou platbu ve výši částka z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě s žalobkyní uzavřel skutečně žalovaný (viz podrobněji následující odstavec odůvodnění). Žádostí o spotřebitelský úvěr č. hodnota, která je interní listinou žalobkyně, měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala následujícími informacemi o žalovaném: je svobodný, žije sám v pronajatém bytě, je zaměstnaný s měsíčním příjmem částka, jeho výdaje činní částka měsíčně, má základní vzdělání, nemá exekuce, není v insolvenci. Z listiny nevyplývá, že by si žalobkyně uvedené informace jakýmkoli způsobem ověřila. Tvrzení žalobkyně, že měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, není touto listinou (ani jinými žalobkyní doloženými listinami) prokázáno. Zesplatněním spotřebitelského úvěru č. hodnota měl soud za prokázané, že žalobkyně zaslala dne datum žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru na adresu jeho trvalého pobytu. Oboustrannou kopií občanského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala prostou kopií tohoto dokladu. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.

1. Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno sedm exekučních řízení, z toho minimálně tři v době blízké datu údajného uzavření smlouvy, v roce následujícím pak jedno další exekuční řízení.

1. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. č. účtu byla poskytnuta částka částka, a to převodem na tento účet dne datum, a to údajně na základě v žalobě uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto úvěrovou smlouvu uzavřel s žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz, stejně může být zneužit i mobilní telefon. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani její obsah, se kterým žalovaný údajně souhlasil při jejím uzavření. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši částka došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. č. účtu v rozhodném období, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka částka. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem částku částka, nikoli však z titulu úvěrové smlouvy, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky, a to od počátku prokazatelného prodlení žalovaného. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení s příslušenstvím a smluvní pokuty, jak je vyčísleno ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Pro úplnost soud nad rámec výše uvedeného odůvodnění dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala, že k uzavření úvěrové smlouvy skutečně došlo prostředky komunikace na dálku, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo, neboť k žalobě nebyly přiloženy žádné doklady, které by prokazovaly, že právní předchůdkyně žalobkyně, byť zevrubně, prověřila úvěruschopnost žalovaného a nespoléhala pouze na jeho tvrzení, která byla zjevně nepravdivá, jak vyplývá z provedeného důkazu výpisem EXE a E. Soud by proto smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

2. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

4. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 63,35 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 36,65 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 26,7 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily částka, tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částka a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem částka a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.