32 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený 1. 9. 1993 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16.736,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru částka a co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše údajně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba., se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, který měl být splacen nejpozději do datum. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou údajně poskytnutého úvěru částka a poplatkem za poskytnutí úvěru částka. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum učiněným právní předchůdkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum, Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba., ze dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. tel. číslo/0100 patří žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši částka dne datum (shodně vyplývá též z žalobkyní předloženého výpisu z účtu žalovaného). Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne datum, která nebyla žalovaným podepsána, měl soud za prokázaný obsah této listiny, neměl nicméně za prokázané to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně došlo k uzavřením úvěrové smlouvy v předloženém znění. Smlouva byla údajně podepsána „SMS kódem“, tuto formu podpisu soud nicméně nepovažuje za dostatečnou pro ověření totožnosti žalovaného a prokázání, že toto právní jednání žalovaný skutečně učinil. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah těchto listin, neměl nicméně za prokázané to, že žalovaný se s nimi seznámil. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

5. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podání doručeném soudu dne datum, v němž uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela její právní předchůdkyně z dokladů poskytnutých žalovaným, jimiž žalobkyně nedisponuje, a současně z výsledků lustrací v dostupných evidencích, výstupy soudu rovněž není schopna předložit. Žalobkyně doplnila, že je v dobré víře, že její právní předchůdkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož žalobkyně ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy, zůstala tato její tvrzení neprokázaná. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalovanému bylo v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy vedeno jedno exekuční řízení, další tři byla zahájena krátce po údajném uzavření úvěrové smlouvy.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. číslo byla poskytnuta částka částka, a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dne datum, údajně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť úvěrová smlouva nebyla žalovaným podepsána a nebyla opatřena ani jiným projevem jeho vůle. Přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady či mobilní telefon. Jelikož smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka částka došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. číslo dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka částka. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši částka a z ní zákonné úroky z prodlení v zákonné výši za období od datum. Částku 8.000 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, jak je vyčíslen ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy.

1. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala řádné ověření totožnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, respektive řádné uzavření úvěrové smlouvy jako takové, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, respektive žalobkyně toto neprokázala, její tvrzení zůstala tvrzeními neprokázanými. Proti žalovanému bylo nadto vedeno exekuční řízení, jehož existenci právní předchůdkyně žalobkyně evidentně nezjistila. Z výše uvedených důvodů by proto soud smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.