32 C 160/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , okres Anonymizováno o zaplacení 20.500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do poplatku za upomínání , částka, a co do zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, .

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a povinnost zaplatit poplatek za upomínání , částka, - to vše z titulu „Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, “, kterou uzavřela žalobkyně se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny žalobkyně, předem sjednaným způsobem. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách, žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně tak vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dlužná částka byla tvořena jistinou nesplaceného úvěru , částka, a poplatku za upomínání , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 32 – 38 spisu) doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení, kdy uvedla, že žalobkyně si před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalované dva doklady totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu a dodatečný doklad o příjmech, dále si sama žalobkyně opatřila lustrace z dostupných databází. Na základě shromážděných informací posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z příjmu , částka, měsíčně, nákladů na bydlení , částka, měsíčně, pravidelných finančních závazků , částka, měsíčně, potraviny a běžné zboží domácnosti , částka, , žádné částky do sázek, žalovaná neměla žádné mikroúvěry ani jiné závazky. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná uhradila jednu splátku, tj. , částka, , která byla započtena dle tabulky umoření.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Anonymizováno, doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patřil žalované (na čl. 28) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalované ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 24). Shodně vyplývá i z detailů o provedených platbách doložených žalobkyní, z nichž vyplývá rovněž i verifikační platba , částka, z účtu žalované na účet žalobkyně dne , datum, . Z výpisů z účtu žalované je dále evidentní, že žalovaná byla gambler, o čemž svědčí desítky položek „sázení“.Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (žalobkyně dodala pouze první a poslední stranu smlouvy) měl soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu pomocí SMS kódu.Souhlasem se zpracováním osobních údajů měl soud za prokázané znění této listiny.Datového výstupu z , Anonymizováno, ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná neprocházela insolvenčním rejstříkem, měla negativní záznam v registru SOLUS a neprocházela centrální evidencí exekucí.Kopií občanského průkazu žalované a průkazu zdravotního pojištění žalované měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala kopiemi těchto dokladů., adresa, zpracování osobních údajů měl soud za prokázané obsah této listiny, žalovaná udělila souhlas dne , datum, .Detailu pohybů –účet č. , č. účtu, měl soud za prokázané platbu došlé na účet žalované dne , datum, v částce , částka, , rovněž vyplývá i verifikační platba , částka, z účtu žalované na účet žalobkyně dne , datum, .Přílohou č. , číslo, – Základní informace o spotřebiteli, měl soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které jí žalovaná poskytla, tyto žalobkyně vedla ve své interní listině. Z listiny vyplývá, že žalovaná měla měsících průměrný příjem , částka, , za bydlení vynaložila , částka, měsíčně, za náklady domácnosti vynaložila , částka, , za finanční závazky vynaložila , částka, . V lustrace SOLUS procházela bez záznamu/bez negativního záznamu a celkově byla vyhodnocena jako úvěruschopná, disponibilní příjem činil , částka, .Předsmluvními informacemi měl soud za prokázané obsah této listiny.Předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky – učiněnou zástupcem žalobkyně , Jméno advokáta, dne , datum, + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.Upomínkou č. , číslo, , upomínkou č. , číslo, a dvěma upomínkami zaslanými e-mailem na adresu , e-mail, měl soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k řádnému splácení úvěru, e-mailové upomínky byly zaslány na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.

5. Z výpisu řízení EXE a E je patrné, že proti žalované nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné exekuční řízení, rovněž po uzavření smlouvy o úvěru nebylo proti žalované zahájeno žádné exekučních řízení. Je tedy patrné, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. V současné době se žalovaná nachází před rozhodnutím o úpadku, insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení žalovaná podala dne , datum, .

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účet č. , č. účtu, , který patřil žalované, byla poskytnuta částka , částka, , a to převodem na tento účet ze strany žalobkyně dne , datum, , a to údajně na základě jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Je nesporné, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty jakožto spotřebiteli ze strany žalobkyně, tj. podnikatelky, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy že se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neprokázala, že se v rámci jednání o uzavření úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalované, tj. neprokázala, že zjišťovala jakékoli informace o žalované, neznala výši jejích příjmů, výdajů ani množství a výši dalších případných závazků. Soud zjistil, že žalovaná veškerý svůj příjem užila na sázení u sázkových kanceláří. Toto mohla žalobkyně snadno zjistit, pokud by s větší důsledností posoudila listiny, které měla k otázce úvěruschopnosti žalované k dispozici. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a v důsledku poskytla úvěr osobě, která úvěruschopná nebyla.

7. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

9. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně jakýmkoli způsobem posoudila při jednání o uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, a i přes to jí poskytla finanční prostředky, které byly svou povahou spotřebitelským úvěrem, dospěl soud k závěru, že toto právní jednání, byť nedostatečné co do zákonem vyžadované písemné formy, je neplatné.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalované a poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.

17. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno , částka, dne , datum, , žalovaná ničeho nevrátila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení , částka, , tedy částku, o kterou se žalovaná prokazatelně obohatila. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neověřila úvěruschopnost žalované, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení a poplatku za upomínání, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, neboť tento nárok vzniká až rozhodnutím soudu o přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, a neúspěch měla pouze v nepatrné části tvořené nízkým úrokem z úvěru , částka, s příslušenstvím, který je zanedbatelný v porovnání s žalovanou částkou, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení) a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.