32 C 167/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 19.931,15 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o revolvingovém úvěru“, která byla údajně uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. Multitude Bank p. l. c., a žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému revolvingový úvěr. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal částku v celkové výši , částka, , kterou nevrátil, splatnost dluhu nastala dne , datum, . Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, (tento účet je ve skutečnosti veden na jméno osoby odlišné od žalovaného). Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena pouze jistinou údajně poskytnutého úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení v zákonné výši z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.

1. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, učiněným právní předchůdkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, , Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, + Seznamem postoupených pohledávek, Dodatkem č. , hodnota, ke Smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, – dodatek je datován dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

2. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména popsán v odstavcích dalších, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , právnická osoba, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému (na čl. 31) + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , ve výši , částka, dne , datum, (v přílohách – zpráva banky), ve výši , částka, dne , datum, , a ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 37).Standardními podmínkami úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v ČR + Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah těchto listin, nikoli však to, že se s nimi žalovaný v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy skutečně seznámil.Úvěrovou smlouvou ze dne , datum, , nepodepsanou žalovaným, měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak nikoliv fakt, že smlouvu v této podobě s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel skutečně žalovaný, respektive že byla tato smlouva skutečně uzavřena v tomto znění mezi uvedenými smluvními stranami – viz podrobněji následující odstavec odůvodnění.Potvrzením o provedené platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného ze dne , datum, znějící na částku , částka, + Potvrzením o provedené platbě z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného ze dne , datum, znějící na částku 2.000 Kč měl soud za prokázané tyto platby.Searching transactions print měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně eviduje od žalovaného platby v celkové výši , částka, .Platebními informacemi za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ve své interní listině evidovala pohledávku za žalovaným, výpočet její výše nicméně není z listiny zřetelný.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby, a že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného, neboť byla zaslána doporučenou zásilkou na adresu trvalého pobytu žalovaného.Výpisem z úvěrového účtu za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný čerpal finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši , částka, , z nichž vrátil finanční prostředky v celkové výši , částka, .

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a dále vycházela z toho, že žalovanému musí z příjmu zbývat částka životního minima, tedy že splátka úvěru musí tvořit maximálně 90 % disponibilního příjmu žalovaného (který ovšem právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjistila). Svá tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nijak neprokázala žádnými listinnými důkazními prostředky, tato její tvrzení proto zůstala pouhými neprokázanými tvrzeními. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného nijak prověřovány nebyly.

4. Z výše podrobněji rozebraných listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že by to byl konkrétně žalovaný, kdo tvrzenou smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, neboť smlouva nebyla žalovaným podepsána. Při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla nijak platně zjištěna (ověřena) totožnost žalovaného. Pouhé poskytnutí osobních údajů není řádným zjištěním a tím méně relevantním ověřením totožnosti. Údaje o čísle účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi mnohokrát opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Není tak vůbec nijak prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala při uzavírání smlouvy se žalovaným. Smlouva nebyla žalovaným podepsána (ani nikým jiným, a to včetně právní předchůdkyně žalobkyně) a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, o kterém žalobkyně tvrdila, že s ním žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž údajně žalovaný souhlasil. Soud tak nemá na jisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný, že smlouva byla uzavřena se žalovaným, ani že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění.

5. Soud se dále zabýval tím, zda byla jistina údajného úvěru vyplacena žalovanému a zda se mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované.

6. Soud v daném případě z výpisů z bankovního účtu žalovaného, a dále z výpisu z revolvingového úvěrového účtu, zjistil, že žalovanému byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplacena částka v celkové výši , částka, v období od , datum, do , datum, , žalovaný na účet právní předchůdkyně žalobkyně uhradil částku v celkové výši , částka, . Soud proto žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši , částka, , ke které dospěl tak, že od částky, které byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému skutečně poskytnuta, tj. , částka, , odečetl žalovaným uhrazenou částku , částka, . Z této částky soud přiznal žalobkyni také úroky z prodlení v zákonné výši ode dne, kdy se žalovaný prokazatelně dozvěděl, že má splatnou pohledávku, kterou by měl uhradit, tj. ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky (shodně tento den označila v žalobě také žalobkyně). Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně, jak jsou uvedeny ve výroku I tohoto rozsudku, vyplývají z titulu úvěrové smlouvy, která nebyla nikdy fakticky uzavřena (v podrobnostech viz odůvodnění v odstavcích 10 až 18 tohoto rozsudku).

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

1. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.V další části rozsudku v odstavcích 11. až 19. se soud podrobněji vyjádří k úvěrové smlouvě, k jejímuž uzavření údajně došlo s využitím prostředků komunikace na dálku, respektive prostřednictvím účtu žalované založeného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně:

8. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

10. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

11. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

12. Podle čl. 25 bod 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

13. V daném případě byla smlouva o úvěru údajně uzavřena na základě registrace, kterou žalovaný provedl na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, prostřednictvím svého účtu na těchto webových stránkách následně údajně požádal o poskytnutí úvěru. Dle dokumentu v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy o úvěru, je uvedeno, že „… smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma smluvními stranami.“ Na smlouvě však chybí jakýkoliv podpis, a to i odkazem například na SMS kód, či na jakýkoli jiný způsob podpisu, nahrazující fyzický podpis žalované.

14. Jak vyplývá ze shora cit. ust. § 562 odst. 1 o. z., jakož i z požadavků na právní jednání obecně, musí být při právním jednání učiněném elektronickými prostředky možné jednoznačné určení jednající osoby. Soud je přesvědčen, že v posuzovaném případě způsob vedení jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neumožňoval jednoznačné určení osoby jednající jako žadatel o úvěr. Při uzavírání smlouvy úvěru vycházela právní předchůdkyně žalobkyně pouze z informací, které žalovaný uvedl při založení svého účtu na jejích webových stránkách. Dle názoru soudu, nelze jednoznačně uzavřít, že osobou, která smlouvu o úvěru údajně elektronicky uzavřela, byl právě žalovaný. Při uzavření předmětné smlouvy pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tedy nebylo možno jednoznačně identifikovat osobu žadatele o úvěr. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že bylo soudem dodatečně, až v průběhu soudního řízení dotazem na příslušnou banku (viz v podrobnostech výše), zjištěno, že žadatelem uvedené číslo bankovního účtu označuje účet vedený bankou pro žalovaného. Vliv na toto zjištění nemá ani skutečnost, že žalovaný byl v průběhu řízení nečinný.

15. Dále je soud přesvědčen, že odeslání žádosti o úvěr osobou jednající s právním předchůdcem žalobce při sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru nemá ani náležitosti prostého elektronického podpisu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že aby bylo možno data v elektronické podobě považovat za elektronický podpis, musí být nejen připojena k jiným datům v elektronické podobě (či s nimi být logicky spojena), ale zároveň se musí jednat o data, která jednající osoba používá k podepsání. Pouhá skutečnost, že určitá data, např. autorizační kód, jsou připojena k elektronické zprávě, nemůže vést k závěru, že taková data podepisující osoba (obvykle) používá k podepsání. Proto nelze autorizační kód a tím méně prosté odeslání elektronické žádosti o úvěr, považovat ani za prostý elektronický podpis. Prostým elektronickým podpisem může být např. biometrický podpis, tedy elektronicky zachycený obraz vlastnoručního podpisu jednající osoby.

16. Soud je tak přesvědčen, že v daném případě nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť elektronické prostředky použité právní předchůdkyní žalobkyně při sjednávání smlouvy neumožňovaly určení jednající osoby, a to ani na základě elektronického podpisu.

3. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu téměř přesně 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil rovněž prakticky 50 %. Vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch jsou v tomto případě prakticky totožné hodnoty, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.