32 C 170/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 40.662 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 6.640 Kč, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1.052,96 Kč, dále co do úroků z úvěru ve výši 19,34 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.100 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>dále se žaloba zamítá co do částky 15.322 Kč, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4.508,54 Kč, dále co do úroků z úvěru ve výši 23,66 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.200 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.900 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.900 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>dále je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 11.800 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11.800 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Povinnosti uložené ve výroku II. tohoto rozsudku je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 40.662 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše ohledně prvního nároku z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 13.540 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 786,65 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1.600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2.933,35 Kč a poplatkem za životní pojištění 220 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaný z tohoto titulu uhradil částku 1.100 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále to vše ohledně druhého nároku z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizováno]“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 27.122 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 20.000 Kč, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0 Kč, poplatkem za administrativní činnost 657,02 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6.068,98 Kč a poplatkem za životní pojištění 396 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaný z tohoto titulu uhradil částku 8.200 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], 2x Seznam postoupených pohledávek – v nichž jsou obsaženy obě 2 postoupené pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Soud na začátku ústního jednání předestřel účastníkům výsledky přípravy jednání, z nichž je patrné, že soud po provedeném dokazování vzhledem k množství exekucí a tudíž vzhledem k řádnému nezjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smluv o úvěru, posoudí smlouvy jako neplatné a tudíž přizná žalobci pouze bezdůvodné obohacení v rozsahu zbývajícím po částečných úhradách obou jednotlivých nároků žalovaným a to pouze se zákonnými úroky z prodlení z těchto bezdůvodných obohacení.

4. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu dostavil spolu se zástupcem žalovaného, který uvedl, že po předestření toho, jak soud věc hodlá právně posoudit, byl tímto vyčerpán obsah jeho zamýšleného přednesu a pouze by chtěl jménem žalovaného požádat soud o povolení splácení dluhu ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně.

5. Zástupkyně žalobce uvedla, že s navrženou výší splátek souhlasí.

6. Žalovaný žádost o povolení splátek odůvodnil takto: jediným jeho příjmem je příspěvek na péči na desetiletého syna ve výši 15.900 Kč měsíčně, dále by měla matka plnit výživné na syna, kterého má žalovaný ve výlučné péči ve výši 1.000 Kč měsíčně. Dále pobírá příspěvek na bydlení ve výši cca 6.000 Kč měsíčně. Syn žalovaného je těžce zdravotně postižený – trpí svalovou distrofií. Majetek nemá žádný nemovitý ani movitý majetek větší hodnoty, bydlí v nájemním bytě, za který platí nájemné + služby ve výši 10.500 Kč měsíčně.

7. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 10 řízení EXE zahájená před uzavřením projednávané smlouvy o úvěru a dále 4 řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému:</i> 10 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 4 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

8. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: <b><i>K 1. smlouvě o úvěru – k prvnímu nároku:</b></i> Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 8.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60 týdenních hotovostních splátkách po 244 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 14.640 Kč, tvořené jistinou 8.000 Kč, úroky z úvěru 1.600 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 3.200 Kč, administrativním poplatkem 1.600 Kč a pojištěním 240 Kč s tím, že úroky z úvěru činily 32,15 % a s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 217,25 %. Kartou zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka] tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) – dle žadatele [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalovaného byly přeceněny tak, aby žalovaný vůbec splnil základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měl vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem, přičemž je velmi nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné splátky závazků – resp. exekucí za situace, kdy měl proti sobě vedeno množství exekučních řízení. Žalovaný rovněž zcela zamlčel fakt, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti němu vedeno 10 řízení EXE, po uzavření smlouvy další 4 řízení EXE. Již z tohoto je evidentní, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Žalovaný u ústního jednání soudu uvedl, že pracovníkovi sjednávajícím s ním smlouvu o úvěru o svých exekucích říkal, tyto však v Kartě uvedeny nejsou. <b><i>Ke 2. smlouvě o úvěru – ke druhému nároku:</b></i> Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 20.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 týdenních hotovostních splátkách po 609 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 35.322 Kč, tvořené jistinou 20.000 Kč, úroky z úvěru 2.800 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 8.000 Kč, administrativním poplatkem 4.800 Kč a pojištěním 522 Kč s tím, že úroky z úvěru činily 23,72 % a s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 205 %. Kartou zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka], příjmy partnerka [částka], tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) – dle žadatele [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Již z tohoto výčtu je evidentní, že příjmy žalovaného byly přeceněny tak, aby žalovaný vůbec splnil základní podmínky pro poskytnutí úvěru, tzn., aby měl vůbec nějaký pro splácení úvěru využitelný příjem, přičemž je velmi nepravděpodobné, že by žalovaný neměl žádné splátky závazků – resp. exekucí za situace, kdy měl proti sobě vedeno množství exekučních řízení. Žalovaný rovněž zcela zamlčel fakt, že před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti němu vedeno 10 řízení EXE, po uzavření smlouvy další 4 řízení EXE. Již z tohoto je evidentní, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Žalovaný u ústního jednání soudu uvedl, že pracovníkovi sjednávajícím s ním smlouvu o úvěru o svých exekucích říkal, tyto však v Kartě uvedeny nejsou. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba.

9. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 10 řízení EXE zahájená před uzavřením projednávané smlouvy o úvěru a dále 4 řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalovaného soudu, je tak evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného nezjišťoval, protože jinak by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistil by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí velký počet proti žalovanému vedených exekučních řízení a zjistil by, že žalovaný je v podstatě chronickým neplničem svých závazků. Důležité je i to, že údaje uvedené v Žádosti o úvěr ze strany žalovaného nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčel své čestné dřívější nesplacené závazky.

10. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena z neúplných tvrzení žalovaného a stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

13. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

23. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno na základě 1. smlouvy o úvěru – prvního nároku 8.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil pouze 1.100 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Dále bylo žalovanému vyplaceno na základě 2. smlouvy o úvěru – druhého nároku 20.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil„ pouze“ 8.200 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z prvního nároku zbývá uhradit 6.900 Kč (tj. 8.000 Kč – 1.100 Kč = 6.900 Kč) a že z druhého nároku zbývá uhradit 11.800 Kč (tj. 20.000 Kč – 8.200 Kč = 11.800 Kč), a proto soud z titulu prvního nároku přiznal žalobci 6.900 Kč a z titulu druhého nároku přiznal žalobci 11.800 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.900 Kč a 11.800 Kč. Soud k přiznané částce 6.900 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru (z prvního nároku) 8.000 Kč odečetl žalovaným uhrazenou částku 1.100 Kč, čímž dospěl k částce 6.900 Kč a dále od částky poskytnutého úvěru (z druhého nároku) 20.000 Kč odečetl žalovaným uhrazenou částku 8.200 Kč, čímž dospěl k částce 11.800 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovaným zaplacených částek 1.100 Kč a 8.200 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil u jednotlivých nároků v části V. žaloby v prvním odstavci. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] a [datum] (tak, jak tyto dny při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatných úvěrových smluv.

24. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 25. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

26. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

27. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2.000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného, jak byla podrobněji popsána výše v odstavcích 4. a 6. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalovaného, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalovaného, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostal, neboť smlouvy o úvěru zcela jistě se žalobcem uzavřel a musel si tak být vědom následků neplnění povinností, k nimž se v této smlouvě zavázal. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovaného vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalovanému, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalovaného o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 2.000 Kč, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 2.000 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Vzhledem k výše uvedenému soud velmi apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek, přičemž jak je uvedeno v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku, zástupkyně žalobce přítomná při ústním jednání, s povolením splátek výslovně souhlasila.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu přibližně 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil rovněž přibližně 50 %. A proto rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.