32 C 174/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4.410 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 840 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 1.410 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 318,70 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši ve výši 259,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.

2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 4.410 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 840 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 318,70 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.000 Kč od datum do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru číslo“, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši 4.410 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 3.000 Kč a smluvní pokutou 1.410 Kč. Dále žalobce požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 840 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou specifikovány výše.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Přílohy, Přílohou číslo – Seznam postoupených pohledávek (na čl. 24), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum + Podacím archem ze dne datum, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, Potvrzením o provedení transakce – platby za postoupené pohledávky ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne datum, že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

5. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy neodstavil.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při uzavření úvěrové smlouvy zcela rezignoval na prověření úvěruschopnosti žalovaného, přestože v daném případě žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy zřejmě úvěruschopný byl. Soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy vedeno žádné exekuční řízení a 1 exekuční řízení bylo proti žalovanému zahájeno po uzavření úvěrové smlouvy.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy má za prokázané, že žalovanému byla ze strany právního předchůdce žalobce vyplacena částka 3.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), splatnost dlužné částky nastala dne datum. Soud však nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z obsahu spisu je zřejmé, že smlouva o úvěru byla uzavřena v provozovně zprostředkovatele, přičemž před jejím uzavřením neproběhl žádný schvalovací proces, v rámci kterého by došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z toho důvodu soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 3.000 Kč (tj. částku, která byla žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce prokazatelně vyplacena oproti podpisu úvěrové smlouvy). Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení z dané částky od počátku prokazatelného prodlení v době po postoupení pohledávky. Soud částku 3.000 Kč přiznal žalobci nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud ve zbytku žalobu zamítl (tj. v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč), neboť tento nárok plyne z neplatné úvěrové smlouvy.

8. Právní posouzení věci ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy spočívalo v ustanovení § 86 odst. 1,2 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb., ve spojení s ustanovením § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 5.973,50 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby a částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí (celkem do dne vyhlášení rozsudku 3.506,50 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 58,7 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 41,3 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 17,4 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.489 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 259,10 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.