32 C 174/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24.638,91 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky , částka, , dále co do kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a dále co do smluvní pokuty ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , dále spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., se žalovaným dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v celkové výši , částka, , a to jako neúčelový spotřebitelský úvěr vyplacený v hotovosti oproti podpisu úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost poslední splátky byla stanovena na , datum, . Žalovaný na konto této smlouvy za dobu jejího trvání uhradil částku v celkové výši , částka, . Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou úvěru , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 24 – 25 spisu) žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě vyplněné Žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, své příjmy, výdaje a zaměstnání, a jejím podpisem stvrdil, že se jedná o údaje pravdivé. Na základě těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, přičemž vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a dokladů, které žalovaný předložil jejímu obchodnímu zástupci při uzavírání smlouvy o úvěru, jejichž seznam je promítnut do Žádosti o úvěr. Žalobkyně navrhla důkazní prostředky k těmto svým tvrzením, a to Žádost o úvěr a dokumenty k ověření bonity žalovaného, jejichž obsah bude dále rozebrán v dalších odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku.

1. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Přílohy, Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, + Přílohy, Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, k uvedené Rámcové smlouvě, Potvrzením o provedení transakce za postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím archem ze dne , datum, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, učiněné přímo žalobkyní. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Žádostí o úvěr ze dne , datum, – podepsanou žalovaným měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z údajů, které vyplnil sám žalovaný v příslušném formuláři. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od května 2018 s čistým měsíčním příjmem , částka, , jiný příjem nemá. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši , částka, , sestávající z výdajů na bydlení a energie , částka, a výdajů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, . Žalovaný dále uvedl, že žije u rodičů, je svobodný, nevyživuje žádné nezaopatřené dítě, má základní vzdělání. Žalovaný prohlásil, že nesplácí žádné úvěry, zápůjčky ani jiné závazky. Tvrzení žalovaného o zaměstnání a příjmu z něj mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami.Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, – podepsaná žalovaným + Přílohou č. , hodnota, předpis splátek měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru , částka, , délku poskytnutí úvěru, který měl být splacen ve 14. měsíčních splátkách po , částka, , dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem , částka, , tvořené jistinou , částka, , úroky z úvěru , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , poplatkem za vyhodnocení úvěru , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně, a roční procentuální sazba nákladů (RPSN) činila 272,44 %.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, – podepsaným žalovaným měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla před uzavřením smlouvy o úvěru žalovanému veškeré zákonem požadované informace o parametrech daného úvěru, a že žalovaný se s těmito informacemi prokazatelně seznámil.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím archem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.Předáním do advokátní kanceláře ze dne , datum, bylo zjištěno pouze to, že žalobkyně předala případ k vymáhání svému zástupci.Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky měl soud za prokázané, že žalobkyně eviduje v rámci vymáhání pohledávky žalovaného odeslání jednoho doporučeného dopisu na kontaktní adresu žalovaného.Pracovní smlouvou ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán jako řidič, za což mu náležela mzda ve výši , částka, měsíčně.Výplatními páskami za březen, duben a květen 2021 měl soud za prokázané, že žalovaný pracoval v uvedených měsících za průměrnou mzdu , částka, čistého měsíčně.

4. Soud dále zjistil, že , datum, bylo zahájeno insolvenční řízení se žalovaným jako dlužníkem, dne , datum, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, dne , datum, bylo rozhodnuto o oddlužení žalovaného a téhož dne toto rozhodnutí nabylo právní moci a dne , datum, nabylo právní moci i rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek.

5. Na základě provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí údajně poskytl sám žalovaný, a které si, vyjma příjmu žalovaného, nijak dál neověřila, což soud nepovažuje za řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se zcela spokojila s tvrzením žalovaného, že nesplácí žádné úvěry a nemá žádné jiné závazky. Z výpisu řízení E a EXE soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 5 řízení EXE, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému zahájeno dalších 5 řízení EXE. Již z tohoto je zřejmé, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zamlčel podstatné informace, tedy nejen že má jiné splatné závazky, ale dokonce závazky exekučně vymáhané, případně závazky, které se v dohledné době exekučně vymáhanými stanou. Toto mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek v Centrální evidenci exekucí, kde by najisto zjistila, že žalovaný rozhodně úvěruschopný není. Pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného bylo nadto možné získat zdarma lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, který vypovídá o tom, že žalovaný se již v minulosti dostal do natolik závažných dluhů, že byl nucen je řešit insolvencí. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále žádným způsobem neověřila tvrzení o výdajích žalovaného, které se jeví jako značně podhodnocené. Tento postup posouzení úvěruschopnosti nelze přijmout, neboť alespoň tak zásadní tvrzení žalovaného, jako je počet a výše dosud splácených dluhů, dokonce dluhů exekučně vymáhaných, nadto u osoby, která již v minulosti prošla insolvenčním řízením, je nezbytné si ověřit.

1. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

2. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z neúplných tvrzení žalovaného a nečetných listin, ze kterých nelze učinit jednoznačný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Naopak zjištěný fakt, že již před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému vedeno pět exekučních řízení, a dalších pět exekučních řízení bylo proti němu zahájeno po uzavření smlouvy o úvěru, úvěruschopnost žalovaného prakticky vyvrací.

3. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

4. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

5. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

14. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno z titulu smlouvy o úvěru celkem , částka, , a to v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy, čímž byl celý úvěr vyčerpán. Žalovaný na konto úvěrové smlouvy uhradil částku v celkové výši , částka, , splatnost úvěru nastala dne , datum, , dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni podle níže uvedených právních norem částku , částka, , ke které dospěl tak, že od částky úvěru, který byl žalovanému poskytnut, tj. , částka, , odečetl žalovaným uhrazenou částku , částka, . Pro úplnost soudu dodává, že neuznal započtení žalovaným uhrazené částky na jistinu, úroky a poplatky tak, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení, tedy ode dne , datum, z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

15. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“16. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

17. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.