32 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 36.825 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.900 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 11.825 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.672,77 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 876,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 36.825 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 5.900 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.672,77 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaná údajně úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 36.825 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: nesplacenou jistinou 25.000 Kč a smluvní pokutou 11.825 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení kapitalizovaných úroků z úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, a dále zákonných úroků z prodlení za období ode dne následujícího od postoupení pohledávky.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Potvrzením o provedení transakce za postoupené pohledávky ze dne [datum], Přílohou – Seznam postoupených pohledávek na čl. 28, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu při ústním jednání dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 25.000 Kč dne [datum] (na čl. 25). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané pouze to, že nebyla vlastnoručně podepsána ani jednou ze smluvních stran, nebyla opatřena ani zaručeným elektronickým podpisem žalované či právního předchůdce žalobce. Soud proto neměl za prokázané, zda tuto smlouvu vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byla tato smlouva vůbec uzavřena, a proto soud neměl za prokázaný ani její obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakou smlouvou se žalovaná údajně při jejím údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvu uzavřel. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet žalované poukázána platba ve výši 25.000 Kč dne [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z účtu žalované byla na účet právního předchůdce žalobce poukázána platby ve výši 0,01 Kč dne [datum]. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek, neměl však žádným způsobem za prokázané, že se s uvedenými obchodními podmínkami seznámila také žalovaná v souvislosti s údajným uzavřením úvěrové smlouvy. Listinou nazvanou:„ [anonymizováno] [číslo]“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky vyslal svého pověřeného terénního pracovníka dne [datum] na kontaktní adresu žalované. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce před přistoupením k soudnímu vymáhání pohledávky, resp. k předání věci právnímu zástupci, zaslal žalované dvě upomínky a jednu předžalobní výzvu, ve kterých žalovanou opakovaně vyzýval k okamžité úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že zástupce žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

6. Soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedena žádná řízení EXE ani řízení E. Po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalované zahájeno celkem 5 řízení EXE. Z obsahu spisu je však zřejmé, že žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, a nijak neposoudil její schopnost poskytnutý úvěr splácet.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 25.000 Kč dne [datum], a to bezhotovostním převodem na tento účet. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] a jak vyplývá z bankou zaslaného výpisu z účtu žalované, z něhož byla rovněž patrna došlá platba od právního předchůdce žalobce (na čl. 24 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 25.000 Kč, tedy údajná jistina úvěru. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 25.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 25.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 217 Kč, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl. Pro úplnost soud dodává, že z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při údajném uzavírání úvěrové smlouvy se žalovanou zcela rezignoval na zjišťování úvěruschopnosti žalované, což by samo o sobě mohlo založit neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru i v případě, že by smlouva skutečně byla uzavřena, tj. byla by vlastnoručně podepsána žalovanou.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 o. z., dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 47.179,97 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby a po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí (celkem do dne vyhlášení rozsudku 29.237,97 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 62 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 38 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 24 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 3.652 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 876,48 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.474 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení) a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.