32 C 177/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17.657 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.739 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 5.723 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 2.634 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.634 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.621,72 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.300 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 117,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17.657 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dalšími nároky uvedenými ve výrocích I. – III. tohoto rozsudku – viz výše – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění„ Smlouvy o úvěru“ téhož čísla, uzavřené údajně mezi týmiž smluvními stranami dne [datum], na základě kterých právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 19.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaná na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradila částku 9.700 Kč, a to dne [datum] částku 9.000 Kč a dne [datum] částku 700 Kč. Dlužná částka ve výši 17.657 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 11.934 Kč, úrokem 1.589 Kč a smluvní pokutou 5.723 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Potvrzením o provedení transakce za postoupené pohledávky ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byly poskytnuty následující částky, a to převody na tento účet v následujících termínech: <b>1.600 Kč dne [datum],</b> <b>3.000 Kč dne [datum],</b> <b>600 Kč dne [datum],</b> <b>400 Kč dne [datum],</b> <b>2.000 Kč dne [datum],</b> <b>1.000 Kč dne [datum],</b> <b>2.000 Kč dne [datum],</b> <b>1.400 Kč dne [datum],</b> <b>1.000 Kč dne [datum],</b> <b>2.000 Kč dne [datum],</b> <b>1.000 Kč + 1.000 Kč dne [datum] a</b> <b>2.000 Kč dne [datum] (na čl. 26 – 33), tj. celkem 19.000 Kč</b> (že šlo o účet patřící žalované, soud zjistil z odpovědi [právnická osoba]). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum]. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené částky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze zbývající jistinu dluhu ve výši 9.300 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne prodlení do zaplacení. Částku 9.300 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: částku 2.634 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.634 Kč od [datum] do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 19.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 60 dnů, přičemž úroky z úvěru činily 135,21 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 2. 422,7 % ročně – což soud považuje za jednoznačně lichevní úrok.

6. K dotazu soudu ohledně toho, jak právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, zástupce žalobce uvedl, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky. Soud zjistil, že proti žalované nebylo nikdy vedeno žádné řízení o nařízení výkonu rozhodnutí E ani řízení EXE. <i>Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalované:</i> 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 0 řízení E zahájena po uzavření smlouvy o úvěru.

7. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 25) + Výpisy z běžného účtu žalované, měl soud za prokázané platby od žalobce žalované ve výši: <b>1.600 Kč dne [datum],</b> <b>3.000 Kč dne [datum],</b> <b>600 Kč dne [datum],</b> <b>400 Kč dne [datum],</b> <b>2.000 Kč dne [datum],</b> <b>1.000 Kč dne [datum],</b> <b>2.000 Kč dne [datum],</b> <b>1.400 Kč dne [datum],</b> <b>1.000 Kč dne [datum],</b> <b>2.000 Kč dne [datum],</b> <b>1.000 Kč + 1.000 Kč dne [datum] a</b> <b>2.000 Kč dne [datum] (na čl. 26 – 33), tj. celkem 19.000 Kč.</b> Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsaná žalovanou ani právním předchůdcem žalobce nepodepsanými žalovanou ani právním předchůdcem žalobce (z těchto smluv bylo dle žaloby žalováno), měl soud za prokázané pouze to, že nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvy uzavřel. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Výpisem mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky, že pověřený terénní pracovník žalobce jednou navštívil žalovanou v jejím bydlišti na kontaktní adrese. Listinou nazvanou:„ [anonymizováno] [číslo]“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky, přičemž za každou z upomínek si účtoval částku 50 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

8. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smluv o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost. Jelikož žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalované soudu, je evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalované nezjišťoval. Žalobce nezjišťoval úvěruschopnost žalované ani formálně dotazem na žalovanou při uzavírání smluv o úvěru. Vzhledem k výše uvedenému měl soud za to, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka celkem 19.000 Kč, a to údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Dále bylo prokázáno, že žalovaná na účet právního předchůdce žalobce uhradila částku 9.700 Kč, a to údajně jako splátku poskytnutého úvěru. Soud naopak neměl za prokázané, zda byly smlouvy o úvěru uzavřeny, případně zda je skutečně uzavřela žalovaná, ale pouze to, že žalované byla vyplacena částka 19.000 Kč, ze které žalovaná právnímu předchůdci žalobce vrátila částku ve výši celkem 9.700 Kč, a to před podáním žaloby. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 9.300 Kč (jistinu dluhu ve výši 9.300 Kč po odečtení částky, kterou žalovaná uhradila, tj. 9.700 Kč) a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 9.300 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smluv o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

10. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 11. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 22.202,02 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 11.680,92 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 52,61 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 47,39 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 5,22 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 117,55 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.