32 C 179/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného doručovací adresa: adresa žalovaného , okres obec o zaplacení 6.833 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků ve výši 1.300 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1.833 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 752,07 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 495,49 Kč k rukám zástupce žalobce.</b> <b>IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> 1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.

2. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 752,07 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1.300 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1.833 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru [číslo]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které údajně právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 6.833 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 5.000 Kč a smluvní pokutou 1.833 Kč.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek, Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

4. Žalovaný se k věci vyjádřil při ústním jednání dne [datum] takto: o tomto dluhu bohužel vím, Smlouvu o úvěru jsem však s právním předchůdcem žalobce neuzavíral já, ale učinila tak moje bývalá družka bez mého vědomí, která takto nadělala více dluhů, které se snažím splácet a účet, na který šly peníze, patří mé dceři [jméno] [celé jméno žalovaného], k tomuto účtu jsem měl já i moje bývalá družka dispoziční oprávnění, neboť dcera byla v té době nezletilá a je nezletilá dosud, nyní je jí 11 let. Peníze z úvěru bývalá družka vybrala pro sebe a utratila je, nevím za co. S bývalou družkou mám 2 dcery dvojčata ve věku 11 let. Po odchodu bývalé družky mi tyto 2 dcery byly svěřeny do mé výlučné péče, vůbec netuším, kde se bývalá družka a matka dcer v současnosti nachází. Bohužel jsem díky Covidu přišel o zaměstnání zhruba před půl rokem a po tuto dobu jsem evidován na úřadu práce. Mým příjmem je nyní podpora v nezaměstnanosti ve výši [částka] měsíčně. Dále mi občas bývalá družka pošle výživné na dcery, které je stanoveno ve výši [částka] na každou z dcer. Dluží mi tak celkem [částka], tzn. výživné za 2 měsíce na obě dcery. Mám domluvený pohovor do zaměstnání na příští týden. Nechtěl bych, aby problém s dluhem měla moje dcera, na jejíž účet peníze došly. Bydlím s dcerami v družstevním bytě po mých rodičích, rodiče celoročně obývají rekreační objekt, vzhledem k tomu, že mi byt nepatří, nemám ani nárok na příspěvek na bydlení. Jiné sociální dávky nepobírám, přestože jsem o ně žádal. Dluh, který sice není mým dluhem, ale protože nechci, aby problémy měla moje nezletilá dcera, bych rád zaplatil, ale na zaplacení celého dluhu najednou nemám peníze, a proto žádám soud o povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně.

5. Žalovaný sdělil soudu doručovací adresu: [adresa žalovaného] v. spisu.

6. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl pouze 2 vedená řízení EXE, zahájená před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další 2 vedená řízení E, zahájená před uzavřením smlouvy o úvěru – ve všech případech se jedná o exekuce z let 2009 – 2012. <b>7. [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil [jméno] [celé jméno žalovaného] narozené [datum] (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu výše uvedené dcery žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce na účet výše uvedené dcery žalovaného ve výši 5.000 Kč dne [datum] (na čl. 27).</b> 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet dcery žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] narozené [datum] č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 5.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící dceři žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 26 – 27). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem, respektive s jeho právním předchůdcem, skutečně žalovaný naopak dle sdělení žalovaného se jeví pravděpodobné, že tuto smlouvu s jeho osobními údaji uzavřela jeho tehdejší družka, tzn., že přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 5.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno dcery žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovaný měl k tomuto účtu stejně tak jako jeho tehdejší družka dispoziční oprávnění, to znamená, že žalovaný nebyl sice prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na č. l. 26 – 27 spisu). Avšak žalovaný měl k tomuto účtu dispoziční oprávnění a je tak možné i to, že peníze zaslané na výše uvedený účet mohl i částečně spotřebovat, přičemž žalovaný projevil ochotu dluh uhradit. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 5.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši jak je uvedena ve výroku II. tohoto rozsudku, částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

9. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalovaného, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalovaného, tzn. situaci, do které se byť patrně ne vlastní vinou dostal, neboť smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce patrně ani neuzavřel. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovaného vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalovanému, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalovaného o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách po 500 Kč, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 500 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.

11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.825,67 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 6.692,85 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 68,11 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 31,89 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 36,22 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.368 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 495,49 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 500 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 168 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.