32 C 18/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29.425 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.460 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4.425 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.030,48 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.147,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> V. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši 178 Kč.

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 29.425 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 5.460 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.030,48 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum], ve znění„ Smlouvy o úvěru“ téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum], na základě kterých právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr v celkové výši 25.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 29.425 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: dlužnou jistinou 25.000 Kč a smluvní pokutou 4.425 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podacím archem ze den [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] (na čl. 30 spisu), že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 22 spisu) + Výpisy z běžného účtu žalované měl soud za prokázané, že na bankovní účet žalované byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 20.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 5.000 Kč dne [datum] (na čl. 23 – 25 spisu). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění těchto smluv o úvěru, kdy na základě první uvedené smlouvy měl právní předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, a na základě druhé smlouvy měla být úvěrová částka údajně změněna na částku 25.000 Kč (nicméně datum uzavření této smlouvy neodpovídá platbě ve výši 5.000 Kč, která byla na účet žalované poukázána o více než jeden měsíc dříve, než kdy měla údajně dojít ke změně podmínek údajného úvěru dle druhé úvěrové smlouvy). Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázané, že z bankovního účtu žalované byla na účet právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 0,01 Kč dne [datum]. Dále měl soud za prokázané, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na bankovní účet žalované poukázána platba ve výši 20.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 5.000 Kč dne [datum] (tato platba byla na bankovní účet žalované dle žaloby údajně poukázána na základě druhé smlouvy o úvěru, údajně uzavřené dne [datum], čemuž ovšem neodpovídá datum platby, která byla na bankovní účet žalované poukázána o více než jeden měsíc dříve, než mělo údajně dojít k uzavření tvrzené druhé smlouvy o úvěru). Soud měl dále za prokázané, že smlouvy o úvěru nebyly vlastnoručně podepsány žalovanou, nebyly opatřeny ani zaručeným elektronickým podpisem žádného z účastníků. Soud proto neměl za prokázané, zda tyto smlouvy vůbec uzavřela žalovaná, případně zda byly vůbec uzavřeny, a proto soud neměl za prokázaný ani jejich obsah, neboť nemá postaveno najisto, s jakými smlouvami se žalovaná údajně při jejich údajném uzavírání seznámila, ani to, zda to byla skutečně žalovaná, kdo smlouvy uzavřel. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek, nicméně neměl za prokázané, zda se žalovaná s těmito obchodními podmínkami při údajném uzavření úvěrových smluv skutečně seznámila, neboť listina není žalovanou podepsána, a neobsahuje ani žádný jiný projev vůle žalované. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce ve svém interním dokumentu eviduje jednu návštěvu svého pověřeného terénního pracovníka v místě bydliště žalované na její kontaktní adrese. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce sám vyzval žalovanou celkem třikrát k úhradě dlužné částky. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalované dostala do dispozice.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla z účtu právního předchůdce žalobce poukázána platba ve výši 20.000 Kč dne [datum] a platba ve výši 5.000 Kč dne [datum], a to údajně z titulu v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvy o úvěru uzavřela s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovanou podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvy elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částky výše uvedené došly na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu [datum] (na čl. 22 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byly vyplaceny výše uvedené částky. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 25.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Částku 25.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je uveden ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 37.972,18 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby a po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 27.870,18 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, smluvní pokuty a úroků z úvěru. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 73,4 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalované, tak činil 26,6 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 46,8 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.452 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.147,50 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby sníženým v důsledku částečného zpětvzetí žaloby 1.000 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.

11. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácena část soudního poplatku ve výši 178 Kč podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění účinném od 1. 9. 2011, neboť řízení bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem částečně zastaveno a původní soudní poplatek činil 1.178 Kč, nově vypočtený soudní poplatek odpovídající žalované částce po částečném zastavení řízení činí 1.000 Kč a přeplatek 178 Kč je tak třeba vrátit žalobci.