32 C 183/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12.735 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení</b> <b>částky 9.835 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 3.058,15 Kč, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 7.450,03 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 1.083,57 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.450,03 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>a dále částky 2.900 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 1.036,05 Kč, dále spolu s úroky z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 2.233,55 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 367,57 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.233,55 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.835 Kč a dále částku 2.900 Kč spolu s úroky z úvěru a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše ohledně prvního nároku z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 9.835 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 7.450,03 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2.223,73 Kč a poplatkem za životní pojištění 161,23 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaný z tohoto titulu uhradil částku 7.855 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. Dále to vše ohledně druhého nároku z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 2.900 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 2.233,55 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 666,45 Kč a poplatkem za životní pojištění 0 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaný z tohoto titulu uhradil částku 14.500 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznam postoupených pohledávek 2x, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil v odporu podaném proti platebnímu rozkazu, v němž uvedl, že je bez příjmů, práci stále hledá, není veden na úřadu práce, bydlí na ubytovně a má problém ve svém věku najít zaměstnání. Žalovaný svou nepřítomnost řádně omluvil v úředním záznamu ze dne [datum] a požádal, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti (na čl. 38).

4. Žalobce na výzvu soudu ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce prostřednictvím zástupce žalobce při ústním jednání uvedl, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky. Z toho je evidentní, že žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce.

5. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 1 vedené řízení EXE a 0 řízení E zahájené před uzavřením projednávané smlouvy o úvěru a dále 0 řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 10.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 týdenních hotovostních splátkách po 305 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 17.690 Kč, tvořené jistinou 10.000 Kč, úroky z úvěru 1.400 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 4.000 Kč, poplatkem 2.000 Kč a pojištěním 0 Kč s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 206 %. Kartou zákazníka – Žádostí o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši 0 Kč a další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši [částka], tzn. celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení [částka] měsíčně a osobní výdaje [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil 3.800 Kč měsíčně. Soud nemá výše uvedené příjmy žalovaného ničím za prokázané. Osobními údaji – souhlasy žadatele + Prohlášením žadatele a poskytnutí informací ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaný dal právnímu předchůdci žalobce řádný souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji žalovaného. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 10.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 17.400 Kč, tvořené jistinou 10.000 Kč, úroky z úvěru 1.400 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 4.000 Kč, poplatkem 2.000 Kč a pojištěním 0 Kč s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 75,72 %. Kartou zákazníka – hodnocení bonity/žádostí o úvěr ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka] a další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd.) ve výši [částka] a ostatní příjmy [částka], tzn. celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení [částka] měsíčně a osobní výdaje [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Soud nemá výše uvedené příjmy žalovaného ničím za prokázané a tzv. ostatní příjmy ve výši [částka] se soudu jeví jako zcela nepravděpodobné tím spíš, že nejsou ničím prokazovány. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

7. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl 1 vedená řízení EXE a 0 řízení E, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a dalších 0 řízení EXE zahájených po uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Viz dále k úvěruschopnosti odstavce 4. a 5. odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalovaného.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

21. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 22. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

23. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

24. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno na základě 1. smlouvy o úvěru – prvního nároku 10.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil pouze 7.855 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Dále bylo žalovanému vyplaceno na základě 2. smlouvy o úvěru – druhého nároku 10.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaný uhradil„ pouze“ 14.500 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z prvního nároku zbývá uhradit 2.145 Kč, avšak druhý nárok je o 4.500 Kč žalovaným přeplacen, a proto soud od částky 2.145 Kč odečetl částku 4.500 Kč a dospěl tak k částce – 2.355 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že z obou nároků nezbývá uhradit ničeho. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovaným zaplacených částek v celkové výši 7.855 Kč a 14.500 Kč na jednotlivé nároky tak, jak jsou v žalobě žalobcem označeny v částech III. žaloby ve druhém odstavci. Z výše uvedených důvodů soud smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné a vzhledem k tomu, že žalovaný z titulu nároků nedluží ničeho, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.