32 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení 54.776 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítáa)co do částky , částka, ,co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,co do kapitalizovaného úroku , částka, ,co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,co do úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,b)co do částky , částka, ,co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částka, ,co do kapitalizovaného úroku , částka, ,co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,co do úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) , částka, ,b) , částka, ,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku částku , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, , úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.Ve druhém nároku požadovala žalobkyně zaplacení částky , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Dlužná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, , úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu , částka, , úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávky, jak je specifikováno výše.Žalovaná úvěry vyčerpala, avšak řádně a včas je nesplácela v dohodnutých splátkách, na konto první úvěrové smlouvy uhradila za dobu jejího trvání částku v celkové výši , částka, , na konto druhé úvěrové smlouvy pak částku , částka, . Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek ze dne , datum, , Potvrzením o zaplacení kupní smlouvy, 2x Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístek ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, + Přílohou č. , hodnota, – Předpisem splátek měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cenu k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 14 splátkách po , částka, měsíčně. Celková dlužná částka , částka, byla tvořena jistinou , částka, , úrokem , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu , částka, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti – inkasním poplatkem , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 8 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 272,44 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Transakční historií ke smlouvě č. , hodnota, měl soud za prokázané, že z žalované vyplacené částky , částka, žalovaná uhradila pouze , částka, .Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že žije u rodičů, je svobodná, má vyživovací povinnost k jedné osobě, jejím zdrojem příjmů je mzda ze zaměstnání , částka, měsíčně, žalovaná doložila pracovní smlouvu, resp. , jméno FO, č. , hodnota, o změně pracovní smlouvy, příjmy byly doloženy výplatními páskami žalované, v nichž jsou však ve všech uvedeny srážky exekucí ve velmi významné výši od , částka, až po , částka, . Dále uvedla výdaje na bydlení a energie , částka, měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, , srážky ze mzdy/výživné , částka, , měsíční splátky stávajících půjček , částka, , tj. výdaje celkem , částka, – tyto výdaje však nebyly nijak doloženy soudu. Z toho vyplynul dle žádosti o úvěr použitelný příjem , částka, . Výdaje byly zřejmě účelově poníženy tak, aby žalovaná dosáhla, vzhledem k uvedenému příjmu, alespoň nějakého disponibilního zůstatku a příjmy domácnosti byly účelově nadhodnoceny ze stejného důvodu.Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, + Přílohou č. , hodnota, – Předpisem splátek měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cenu k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 14 splátkách po , částka, měsíčně. Celková dlužná částka , částka, byla tvořena jistinou , částka, , úrokem , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu , částka, a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti – inkasním poplatkem , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 8 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 272,44 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Transakční historií ke smlouvě č. , hodnota, měl soud za prokázané, že z žalované vyplacené částky , částka, žalovaná uhradila pouze , částka, .Žádostí o úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že žije u rodičů, je svobodná, má vyživovací povinnost k jedné osobě, jejím zdrojem příjmů je mzda ze zaměstnání , částka, měsíčně, žalovaná doložila pracovní smlouvu, resp. , jméno FO, č. , hodnota, o změně pracovní smlouvy, příjmy byly doloženy výplatními páskami žalované, v nichž jsou však ve všech uvedeny srážky exekucí ve velmi významné výši od , částka, až po , částka, . Dále uvedla výdaje na bydlení a energie , částka, měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, , srážky ze mzdy/výživné , částka, , měsíční splátky stávajících půjček , částka, , tj. výdaje celkem , částka, – tyto výdaje však nebyly nijak doloženy soudu. Z toho vyplynul dle žádosti o úvěr použitelný příjem , částka, . Výdaje byly zřejmě účelově poníženy tak, aby žalovaná dosáhla, vzhledem k uvedenému příjmu, alespoň nějakého disponibilního zůstatku a příjmy domácnosti byly účelově nadhodnoceny ze stejného důvodu.Dohodou č. , hodnota, o změně pracovní smlouvy měl soud za prokázané, že tu existoval pracovní smlouva mezi zaměstnavatelem žalované a žalovanou.Výplatními páskami za měsíce leden 2022, únor 2022, prosinec 2021, červen 2022, červenec 2022, srpen 2022 měl soud za prokázané, že:v měsíci srpnu 2022 činila zúčtovaná mzda žalované , částka, , srážka na exekuce , částka, a na účet bylo vyplaceno , částka, ,v měsíci červenci 2022 činila zúčtovaná mzda žalované , částka, , srážka na exekuce , částka, , a na účet bylo vyplaceno , částka, ,v měsíci červnu 2022 činila zúčtovaná mzda žalované , částka, , srážka na exekuce , částka, , a na účet bylo vyplaceno , částka, ,v měsíci prosinci 2021 činila zúčtovaná mzda žalované , částka, , srážka na exekuce , částka, , a na účet bylo vyplaceno , částka, ,v měsíci únoru 2022 činila zúčtovaná mzda žalované , částka, , srážka na exekuce , částka, , a na účet bylo vyplaceno , částka, ,v měsíci lednu 2022 činila zúčtovaná mzda žalované , částka, , srážka na exekuce , částka, , a na účet bylo vyplaceno , částka, .Z uvedených výplatních pásek vyplývá, že žalované byly strhávány ze mzdy velmi významné částky na exekuce, a proto dle názoru soudu žalované nemohla být v době uzavírání obou smluv o úvěru úvěruschopná, o čemž svědčí i to, že žalovaná úvěry řádně a včas nesplatila.2x Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované, která si žádným způsobem neověřila. Příjmy žalované byly údajně ověřeny výměry sociální dávky, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly. Příjem žalované byl velmi nízký, žalovaná byla nezaměstnána, jiné příjmy neměla. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila tvrzení žalované o jejích výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaná přiznala, že žije v pronajatém bytě. Dále nebylo nijak ověřeno ani tvrzení žalované, že nesplácí žádné další závazky. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované bylo v době před uzavřením úvěrové smlouvy zahájeno 7 exekuční řízení EXE a další 1 EXE exekuční řízení bylo zahájeno po uzavření úvěrové smlouvy o úvěru. Z toho je evidentní, že žalovaná rozhodně úvěruschopná nebyla. V kombinaci s nízkým příjmem žalované z ní tyto závazky dělají osobu evidentně neúvěruschopnou. Je zřejmé, že údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky a současně podcenila své výdaje. Karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, tato nadto účelově posoudila tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná. Soud je nicméně přesvědčen, že osoba, jejímž jediným příjmem je rodičovský příspěvek, úvěruschopná být nemůže.

16. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu první úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné první úvěrové smlouvy částku , částka, , což je rozdíl mezi částkou poskytnutou , částka, a částkou vrácenou , částka, . Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu druhé úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné druhé úvěrové smlouvy částku , částka, , což je rozdíl mezi částkou poskytnutou , částka, a částkou vrácenou , částka, . Jelikož soud obě úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. , spisová značka, ).

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.