32 C 191/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17.035,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částka a co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení – to vše údajně z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. Anonymizováno se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr v konečné výši částka, který měl být splacen nejpozději do datum. Žalovaný úvěr údajně čerpal, řádně jej však nesplatil v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Za dobu trvání smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně přiznání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum učiněným právní předchůdkyní žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum, Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum, Seznamem postoupených pohledávek, Dodatkem č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky Anonymizováno ze dne datum měl soud za prokázané, že účet č. č. účtu patří žalovanému + Výpisem z běžného účtu žalovaného měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému: částka dne datum, 2.000 Kč dne datum a částka dne datum. Úvěrovou smlouvou vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené s klientem dne datum, která nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran, měl soud za prokázaný obsah této listiny, neměl nicméně za prokázané to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným skutečně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, neboť listina neobsahuje žádný záznam o tom, že byla žalovaným, byť elektronicky, akceptována. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a Standardními podmínkami úvěrové smlouvy měl soud za prokázaný obsah těchto listin, neměl však za prokázané to, že žalovaný se s informacemi v nich uvedenými jakkoli seznámil. Listinou „Loan application info“ měl soud za prokázané, že se jedná o interní listinu právní předchůdkyně žalobkyně, z níž vyplývá „výběr“ ve výši částka dne datum (což odpovídá jedné z plateb, které byly prokazatelně připsány na účet žalovaného). Výpisem z úvěrového účtu měl soud za prokázané výběry, které odpovídají platbám připsaným na účet žalovaného dle výpisu z jeho účtu, současně měl za prokázáno, že žalovaný vrátil částka. Platebními informacemi měl soud za prokázaný pouze výběr dne datum ve výši částka, další údaje v listině uvedené nebyly pro rozhodnutí věci podstatné. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. č. účtu byla poskytnuta částka v celkové výši částka, a to převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v období od datum do datum, údajně z titulu výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně žalovaný, neboť úvěrová smlouva nebyla podepsána ani jednou ze smluvních stran a nebyla opatřena ani jiným projevem jejich vůle, která by nasvědčovala tomu, že k uzavření úvěrové smlouvy, byť elektronicky, došlo. Přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady. Jelikož smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, neměl soud za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši částka došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. č. účtu v rozhodném období, jak soudu na dotaz sdělila Anonymizováno. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka částka. Dále měl soud za prokázané, že žalovaný vrátil celkem částka. Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši částka, ke které dospěl tak, že od částky, která byla prokazatelně poukázána na účet žalovaného, tj. částka, odečetl žalovaným uhrazenou částku částka. Z přiznané části jistiny soud žalobkyni přiznal také úroky z prodlení v zákonné výši. Částku 9.999 Kč soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyní uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.

6. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by žalobkyně prokázala řádné ověření totožnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, respektive řádné uzavření úvěrové smlouvy jako takové, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo. Z obsahu spisu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, respektive žalobkyně toto neprokázala. Z výpisu řízení EXE a E je zjevné, že proti žalovanému byla v době před údajným uzavřením úvěrové smlouvy zahájena minimálně čtyři exekuční řízení, dvě následovala v roce, kdy údajně došlo k uzavření úvěrové smlouvy a další tři v roce letošním. Již z toho je zřejmé, že žalovaný je notorickým dlužníkem, což mohla právní předchůdkyně žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek lustrací v Centrální evidenci exekucí. Nadto je z výpisu z účtu žalovaného zřejmé, že neměl žádné pravidelné příjmy, vyjma příjmu z otcovské a příjmu z hazardních her, které nicméně investoval opět pouze do hazardu. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, nemohla dojít k závěru, že žalovaný je osobou úvěruschopnou. Z výše uvedených důvodů by proto soud smlouvu o úvěru beztak posoudil jako neplatnou podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 580 odst. 1 a § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

1. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku částka). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 58,7 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 41,3 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 17,4 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily částka, tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku částka. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby částka dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem částka za tři úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami výdajů po částka, tj. částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částka, a úspěšné žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení) a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.