32 C 193/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13.233,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 11.338 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.338 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky 1.895,28 Kč a dále úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 7.260,35 Kč od [datum] do [datum] ve výši 441,12 Kč, dále úrok ve výši 10 % ročně z částky 7.260,35 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 47.232 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11.338 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.338 Kč od [datum] do zaplacení, dále částky 1.895,28 Kč a dále úrok ve výši 95,95 % z částky 7.260,35 Kč od [datum] do [datum] ve výši 441,12 Kč, dále úrok ve výši 10 % ročně z částky 7.260,35 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 47.232 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] na základě návrhu na uzavření smlouvy podepsaného žalovanou dne [datum], na základě které žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, a proto žalobce využil svého oprávnění a ke dni [datum] pohledávku zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dluh žalované, tak, jak byl v žalobě uveden ve výši 13.233,28 Kč byl tvořen následujícími položkami: tzv. novou jistinou 8.942,92 Kč (to odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 7.260,35 Kč a úrokům z úvěru přirostlým ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1.682,57Kč), a smluvní pokutou 996 Kč dle bodu 6.1. smlouvy, náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 1.400 Kč, smluvní pokutou 1.895,28 Kč dle bodu 6.5 smlouvy.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena tato smlouva o úvěru, dále touto smlouvou měl soud za prokázané její znění zejména výši úvěru 10.000 Kč, výši úroku z úvěru 151,7 % ročně, výši RPSN (roční procentuální sazba nákladů) 151,7 % ročně, úvěr měla žalovaná splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 820 Kč s každou splátkou vždy ke 12. dni kalendářního měsíce. Oznámením o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] – oznámení datované dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce žalované oznámil schválení úvěru. Kartou klienta měl soud za prokázaný průběh čerpání a splácení úvěru včetně struktury a výše dluhu a rovněž průběh činnosti žalobce související s touto Smlouvou o úvěru. Žalovaná uhradila celkem 32 splátek po 820 Kč, tj. 26.240 Kč při poskytnutém úvěru ve výši 10.000 Kč. Splátkovým kalendářem ke smlouvě [číslo] ze dne [datum] – datovaný dne [datum] měl soud za prokázanou výši předepsaných splátek úvěru za období od [datum] do [datum] vždy ve výši 820 Kč měsíčně s poslední splátkou ve výši 742,92 Kč. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registrem nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru měl soud za prokázané, že žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Předžalobní výzvou učiněnou zástupkyní žalobce ze dne [datum] + Podacím archem ze dne [datum] + [příjmení] mocí ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby a že tato výzva se žalované dostala do její dispozice. Dokladem o vyplacení úvěru ve výši 10.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyplatil žalované částku úvěru, čímž byl celý úvěr vyčerpán. Výpisem záznamu z registru [příjmení] ze dne [datum], Výpisem z nebankovního registru klientských informací – NRKI ze dne [datum], Oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum], Oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne [datum], Platebním rozpisem sociálních dávek ze dne [datum], Historií plateb [právnická osoba] – došlou platbou od Úřadu práce [obec] ze dne [datum] a [datum] a Potvrzením Úřadu práce o rodičovském příspěvku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, avšak je evidentní, že žalobce neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, neboť jinak by zjistil, že proti žalované byla vedena řada exekucí. Hodnocením klienta ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce zjišťoval a rovněž hodnotil úvěruschopnost žalované, avšak nezjišťoval exekuce dotazem na Centrální evidenci exekucí, neboť jinak by zjistil, že proti žalované byla vedena řada exekucí. Prohlášením klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalovaná udělila žalobci příslušné souhlasy ke zpracování osobních údajů. Předsmluvním formulářem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně seznámil žalovanou se všemi parametry úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru. Výzvou k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], Výzvou k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a Výzvou k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně a opakovaně vyzýval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu. Oznámení o zesplatnění všech závazků s výzvou k okamžité úhradě ze dne [datum] + fotokopií dodejky adresované žalované měl soud za prokázané, že žalobce řádně oznámil žalované zesplatnění dluhu a že toto oznámení se žalované dostalo do dispozice. Vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] + Přílohou [číslo] k uvedenému vyjádření měl soud za prokázané, že podle tohoto znalce je úročení úvěru ve výši používaném žalobce, tj. zde 95,95 % ročně zcela v pořádku – podepsaný soud se netají tím, že tento názor znalce absolutně nesdílí, naopak toto úročení považuje za naprosto nepřiměřeně vysoké. <i>4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaná měla 9 řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a 1 řízení EXE zahájené před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tímto zjišťuje, že žalovaná nebyla úvěruschopná, neboť patrně zatajila žalobci své dluhy, které od roku 2017 začaly v krátké době před i po uzavření smlouvy o úvěru proti žalované být vedeny, je tak evidentní, že žalovaná si musela těchto svých splatných závazků být vědoma a tyto úmyslně zatajila před žalobcem, nicméně žalobce by zjistil, a to jednak dotazem na Centrální evidencí exekucí za poplatek pouhých 15 Kč, že proti žalované již byla v době uzavření smlouvy vedena jedna exekuce a dotazem na Evidenci dlužníků [příjmení] by zjistil, že žalovaná má řadu nesplácených závazků vůči celé řadě úvěrových společností a jejich právních nástupců a v takovém případě by nemohl nikdy s čistým svědomím žalovanou označit za úvěruschopnou a poskytnout jí úvěr.</i> <i>5. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost.</i> 6. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované a dokladů, které žalovaná žalobci předložila, přičemž zde soud upozorňuje na fakt, že příjmy žalované byly tvořeny pouze sociálními dávkami.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované a nečetných dokladů předložených žalovanou, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

19. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

21. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

22. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 10.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaná uhradila 26.240 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že ze žalovaného nároku nezbývá uhradit ničeho. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovanou zaplacených částek v celkové výši 26.240 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou a vzhledem k tomu, že žalovaná z titulu nároku nedluží ničeho, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.