32 C 197/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12.150 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 5.467,40 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.150 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.537,64 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.150 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.056,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.150 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.537,64 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.150 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 5.467,40 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 12.150 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do [datum], respektive do [datum], neboť úvěr byl čerpán dvěma částkami a to 4.300 Kč a 7.850 Kč, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 12.150 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 12.150 Kč, avšak žalobce dále požadoval ještě částku 5.467,40 Kč, která byla tvořena nesplacenými úroky z úvěru 2.954 Kč a administrativním poplatkem 2.513,40 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Potvrzení o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalované (na čl. 22) + Výpisy z běžného účtu žalované, měl soud za prokázané platby od právního předchůdce žalobce žalované ve výši 4.300 Kč dne [datum] (na čl. 27 p. v.) a ve výši 7.850 Kč dne [datum] (na čl. 24 p. v.). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 4.300 Kč – nepodepsanou, měl soud za prokázaný obsah této listiny, zejména výši úvěru 4.300 Kč a dobu, na kterou byla tato částka poskytnuta, tj. do [datum]. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, z něhož se podává platba ve výši 4.300 Kč na účet žalované dne [datum], měl soud za prokázaný bezhotovostní převod finančních prostředků od právního předchůdce žalobce na účet č. [bankovní účet] – který patří žalované. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, z něhož se podává platba ve výši 7.850 Kč na účet žalované dne [datum], měl soud za prokázaný bezhotovostní převod finančních prostředků od právního předchůdce žalobce na účet č. [bankovní účet] – který patří žalované. Dohoda o prodloužení splatnosti úvěru ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této listiny, avšak vzhledem k tomu, že ani tato dohoda není nikým z účastníků podepsána, neměl soud za prokázané, že by její uzavření vůbec proběhlo. Listinou nazvanou: KIFRI [číslo] měl soud za prokázanou výši a strukturu dluhu. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a rovněž měl soud za prokázaný fakt, že se tato výzva dostala do dispozice žalované, jak vyplývá z podacího archu. <b>5. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaná vůbec nebyla úvěruschopná, neboť proti ní bylo vedeno před uzavřením tvrzené smlouvy o úvěru 1 řízení EXE a po uzavření smlouvy o úvěru dalších 18 řízení EXE, z čehož vyplývá, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.</b> <b>Důležité je uvést i skutečnost, že vzhledem k tomu, že smlouva nebyla žalovanou vlastnoručně podepsána, soud nemá za prokázaný ani její obsah, respektive obsah, s kterým se žalovaná údajně seznámila.</b> 6. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru měla 8 vedených řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení, avšak měla zde vedena další 3 řízení EXE, která byla zahájena až po uzavření smluv o úvěru, o které jde v tomto řízení, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekuci, kde by tuto skutečnost za poplatek 15 Kč zjistil. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, která byla podrobněji rozebrána v odstavci 1. tohoto rozsudku, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 12.150 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] ve výši 4.300 Kč a dne [datum] ve výši 7.850 Kč. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 12.150 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dne [datum] (na čl. 22 – 27 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.150 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 12.150 Kč (k této částce soud dospěl tak, že od částky 12.150 Kč, kterou právní předchůdce žalobce žalované poskytl, odečetl částku, kterou žalovaná uhradila a to 0 Kč a tím dospěl k částce 12.150 Kč) a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně, které však soud přiznal už ode dne [datum] do zaplacení. Částku 12.150 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: 5.467,40 Kč, která byla tvořena nesplacenými úroky z úvěru 2.954 Kč a administrativním poplatkem 2.513,40 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 12.150 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů, respektive po navýšení ze 4.300 Kč na 12.150 Kč na dobu 60 dnů, přičemž úroková sazba činila neznámo kolik procent ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 1. 364,6 % ročně, respektive po zvýšení úvěru 5. 157,9 % ročně. <i>9. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou její úvěruschopnost.</i> 10. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 11. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 22.328,24 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 16.860,84 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 75,51 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 24,49 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 51,02 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.071 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.056,62 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 750 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 221 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.