32 C 199/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11.760,18 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 5.410 Kč, dále co do úroků ve výši 0,1 % denně z částky 1.936,88 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do úroků ve výši 0,1 % denně z částky 1.996,92 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do úroků ve výši 0,1 % denně z částky 2.066,20 Kč od [datum] do zaplacení a dále co do smluvní pokuty ve výši 350,18 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.936,88 Kč od [datum] do zaplacení, dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.996,92 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.066,20 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.410 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně, ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku a dále spolu s úroky ve výši 0,1 % denně, ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku a dále smluvní pokutu ve výši 350,18 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ č. [anonymizováno], kterou údajně uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu do [datum], splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 11.760,18 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 6.000 Kč, smluvní pokutou 350,18 Kč a třemi poplatky za správu úvěru po 1.680 Kč, tj. celkem 5.410 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalované (na čl. 23) + Výpisem z běžného účtu žalované, z něhož měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalované ve výši 6.000 Kč (na čl. 24 – 25). Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této smlouvy, avšak soud neměl vůbec za prokázané, že žalovaná se s tímto zněním smlouvy seznámila a už vůbec touto listinou neměl soud za prokázané, že to byla skutečně žalovaná, kdo údajně tuto smlouvu elektroniky podepsal. Listinou nazvanou:„ Rozšířené vyhledávání“ – jde o výpis pohybů na účtu žalobce, z něhož se podává došlá platba 1 Kč z účtu žalované dne [datum] a dále odchozí platba 6.000 Kč na účet žalované z účtu žalobce dne [datum] měl soud za prokázané uskutečnění těchto plateb, avšak soud neměl za prokázané, že došlou platbu 1 Kč zaslala z účtu skutečně žalovaná, neboť soudce se již ve své praxi mnohokrát setkal se zneužitím osobních údajů osob osobami spolužijícími ve společné domácnosti, které takto často zneužijí i přístupových údajů k bankovnímu účtu, kdy tyto osoby jsou schopny zneužít všech osobních dokladů osob. Výdajovým pokladním dokladem znějícím na částku 6.000 Kč ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce vyplatil na účet patřící žalované částku 6.000 Kč. „ Přílohou [číslo] Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] Splátkovým kalendářem platným ke dni [datum]“ ze dne [datum] měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s touto listinou skutečně seznámila žalovaná. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru u společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s touto listinou skutečně seznámila žalovaná, ani to, zda tuto žádost elektronicky žalovaná žalobci podala. „ Přílohou [číslo] Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] Všeobecnými obchodními podmínkami“ ze dne [datum] – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s touto listinou skutečně seznámila žalovaná. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – nepodepsaný žalovanou měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda se s touto listinou skutečně seznámila žalovaná. Výzvou k plnění – předžalobní upomínkou ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a že tato výzva se žalované dostala do dispozice, neboť přesto, že žalovaná má v Centrální evidenci obyvatel evidovánu adresu, která je uvedena v záhlaví tohoto rozsudku, žalobce žalované tuto výzvu zasílal na adresu, na kterou se žalované podařilo soudu doručit předvolání k ústnímu jednání a kterou zjistil z odpovědi banky – viz výše, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. „ Protokolem o podpisu smluvních dokumentů č. PH11600258 ze dne [datum]“ protokol je datován dnem [datum] neměl soud za prokázané, že smluvní dokumentaci podepsala skutečně žalovaná. „ 2. Výzvou k uhrazení dlužné částky vzniklé v souvislosti s uzavřenou Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. PH11600258 ze dne [datum]“ datovanou dnem [datum] + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba a že tato výzva se žalované dostala do dispozice, neboť přesto, že žalovaná má v Centrální evidenci obyvatel evidovánu adresu, která je uvedena v záhlaví tohoto rozsudku, žalobce žalované tuto výzvu zasílal na adresu, na kterou se žalované podařilo soudu doručit předvolání k ústnímu jednání a kterou zjistil z odpovědi banky – viz výše, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. <b>K úvěruschopnosti žalované:</b> <b>Fotokopií OP žalované – oboustrannou, Fotokopií rodného listu žalované – oboustrannou</b> Pracovní smlouvou žalované ze dne [datum], Výplatními páskami žalované za měsíce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok] a Výpisy z běžného účtu žalované za měsíce [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok] měl soud za prokázané, že žalobce řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované, avšak soud naopak neměl za prokázané, že tyto listiny žalobci poskytla skutečně žalovaná – soud zde musí opakovaně upozornit na to, že se již ve své praxi mnohokrát setkal se zneužitím osobních údajů osob osobami spolužijícími ve společné domácnosti, které takto často zneužijí i přístupu k osobním dokladům a dokumentaci, kdy tyto osoby jsou schopny zneužít všech osobních dokladů osob spolužijících. <i>4. Není patrné, proč si žalobce nevyžádal od žalované informace o předchozích dluzích. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalované vedeno 6 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení, a po uzavření smlouvy o úvěru je proti ní vedeno další 1 řízení EXE, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla, což by i samo o sobě stačilo na částečné zamítnutí žaloby i za situace, kdyby bylo prokázáno, že to byla žalovaná, kdo se žalobcem smlouvu o úvěru uzavřel. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tuto skutečnost za poplatek 15 Kč zjistil. Z uvedeného vyplývá, že žalobce závazky žalované nepověřoval.</i> 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 6.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] (že šlo o účet patřící žalované, soud zjistil z odpovědi banky na č. l. 24 – 25). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru/zápůjčce uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila, to že žalobce tvrdil, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze, že částka 6.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 24 – 25 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 6.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 6.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení tak, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 6.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, respektive z titulu smlouvy o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Z výše uvedeného je dále zřejmé, že žalobce ani řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, podrobněji popsaném v odstavci 5. odůvodnění tohoto rozsudku, avšak není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované a dalších výše uvedených dokladů, avšak žalobce nezjistil vedené exekuce proti žalované – viz podrobněji v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc dále po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel jednak z tvrzení žalované a několika dokladů (viz podrobněji výše), ale žalobce nezjistil vedené exekuce proti žalované – viz podrobněji v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

20. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 21. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

22. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 6.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru, a že žalovaná uhradila 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Z výše uvedeného vyplývá, že z tohoto nároku zbývá uhradit 6.000 Kč.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

24. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.