32 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34.433 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do částky 6.933 Kč a dále co do úroků z úvěru ve výši 21,55 % ročně z částky 27.063 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27.500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4.359,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34.433 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.063 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s úroky z úvěru ve výši 21,55 % ročně z částky 27.063 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ [číslo] kterou uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, přičemž reálně na účet žalované žalobce poskytl 27.500 Kč a částku 2.500 Kč žalobce převedl na účet sprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], a proto právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 34.433 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 27.063 Kč, neuhrazenými dlužnými splátkami 4.500 Kč, účelně vynaloženými náklady upomínání 300 Kč, smluvní pokutou dle článku IV. bod 2. písm. c) 1.497 Kč a smluvní pokutou dle článku IV. bod 2. písm. b) 1.073 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.

3. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaná měla pouze 1 vedené řízení EXE, které však bylo zahájeno až po uzavření smlouvy o úvěru a 6 řízení EXE zahájených před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrné, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

4. Žalobce na výzvu soudu sice doplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobcem ve svém podání doručeném soudu dne [datum], kdy uvedl, že žalobce při uzavírání smlouvy se žalovanou vycházel při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr i z tvrzení žalované a rovněž, že provedl posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí a dospěl k závěru, že celkovou výši spotřebitelského úvěru 30.000 Kč při dohodnuté měsíční splátce 1.500 Kč je možné žalované v rámci spotřebitelského úvěru poskytnou, které si žalobce pro posouzení úvěruschopnosti opatřil, žalobci vycházel, že danou měsíční splátku bude žalovaná schopna žalobci řádně splácet. Žalobce vyjmenoval řadu listin, z kterých při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel a mezi těmito listinami jmenoval i„ Negativní výpis žalované z centrální evidence exekucí ze dne [datum]“. Jak soud uvedl již v předchozím odstavci v odůvodnění tohoto rozsudku, žalovaná měla 6 řízení EXE zahájených před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Je tedy zcela nemožné, aby žalobce (jak tvrdí v Doplnění žaloby) zjišťoval v centrální evidenci exekucí, zda žalovaná nějaké exekuce skutečně měla a je zcela nemožné, že by 6 řízení EXE zahájených před uzavřením smlouvy o úvěru v této evidenci chybělo. Vzhledem k tomu má soud pochybnost o tom, zda žalobce skutečně výpis z centrální evidence exekucí opatřoval, přičemž součástí příloh Doplnění žaloby tato listina rovněž nebyla. Všechny zmíněné exekuce byly pro dluhy u nebankovních úvěrových společností, respektive jejich právních nástupců. Již z výše uvedeného je evidentní, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla.

5. Žalobce sice důkazní prostředky ke svým tvrzením soudu předložil, ale jednalo se pouze o interní dokumenty žalobce zabývajícími se statistikami rodinných účtů, výdaji na konečnou spotřebu domácností, vyšších normativních nákladů, životním minimem a existenčním minimem – vše pro rok 2020. Žalobce soudu nedoložil listinné důkazy, které by prokazovaly řádné zjišťování úvěruschopnosti žalobcem – viz podrobněji předchozí odstavce odůvodnění tohoto rozsudku. Z toho je evidentní, že žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky, z nichž by vyplývalo jiné zjišťování úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce, než jsou ty, které budou rozebrány v odstavci 6. odůvodnění tohoto rozsudku.

6. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazními prostředky. Listinnými důkazy měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – podepsanou žalovanou s úředně ověřeným podpisem měl soud za prokázané, že žalobce na základě této smlouvy poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč, přičemž reálně na účet žalované žalobce poskytl 27.500 Kč a částku 2.500 Kč žalobce převedl na účet sprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala splatit úvěr 25 měsíčními splátkami po 1.500 Kč, úroky z úvěru byly sjednány ve výši 21,55 % ročně a výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) úvěru činila 35,2 %. Žalovaná měla podle smlouvy splatit celkem 37.500 Kč. Přílohou [číslo] – [ulice] podmínky O.K.V. [právnická osoba] ze dne [datum] – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané znění těchto obchodních podmínek. Přílohou [číslo] – Úvěrovými podmínkami O.K.V. [právnická osoba] ze dne [datum] měl soud za prokázané znění těchto úvěrových podmínek. „ Výdaji a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení ze dne [datum]“ – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané výdaje na bydlení [částka] měsíčně, splátky úvěru [částka] měsíčně a další běžné výdaje [částka] měsíčně a výši mzdy [částka] měsíčně, přičemž tyto údaje byly sděleny žalovanou. „ Závazky spotřebitele – čestné prohlášení ze dne [datum]“ – podepsanou žalovanou měl soud za prokázané, že žalovaná, která zde neuvedla žádné dluhy a závazky evidentně neinformovala žalobce pravdivě a naopak, jak již bylo podrobněji vyloženo výše, zamlčela 6 exekučních řízení zahájených před uzavřením této smlouvy o úvěru u jiných nebankovních poskytovatelů úvěrů. Čestným prohlášením ze dne [datum], kterým [jméno] [jméno] prohlašuje, že uvedeného dne prostřednictvím služby Dopisy – [právnická osoba], s. r. o. a jejich webového portálu odeslal jako obyčejné poštovní zásilky upomínky jeho zaměstnavatele O.K.V. [právnická osoba] + Přehledem odeslaných dopisů měl soud za prokázané odeslání upomínek žalované. Potvrzením o provedení transakce ve výši 27.500 Kč z účtu žalobce na účet žalované dne [datum] měl soud za prokázané odeslání uvedené částky na účet žalované. Potvrzením o provedení transakce ve výši 2.500 Kč z účtu žalobce na účet zprostředkovatele úvěru jako provize dne [datum] měl soud za prokázané odeslání uvedené částky na účet žalované zprostředkovatele úvěru. Výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registrem nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru platným ke dni [datum] měl soud za prokázané, že žalobce je řádně registrovaný poskytovatelem nebankovních spotřebitelských úvěru. Splátkovým kalendářem měl soud za prokázané termíny jednotlivých splátek úvěrů a rozpad jednotlivých splátek ve výši 1.500 Kč měsíčně na úroky a jistiny, úvěr měl být splacen v období od [datum] do [datum]. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] – podepsaným žalovanou měl soud za prokázané, že žalobce řádně seznámil žalovanou se všemi parametry úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru. Bonitou smlouvy v období od [datum] do [datum] měl soud za prokázané strukturu a výše dluhu. Záznamem o vložení dokumentu do systému ze dne [datum] měl soud za prokázané odeslání upomínek žalované. Upomínkou pro smlouvu [číslo] – ze dne [datum] učiněnou přímo žalobcem + Seznamem odeslaných upomínek a Upomínkou pro smlouvu [číslo] – ze dne [datum] učiněnou přímo žalobcem + Seznamem odeslaných upomínek + Přehledem odeslaných dopisů měl soud za prokázané odeslání upomínek žalované. Čestným prohlášením ze dne [datum], kterým [jméno] [jméno] prohlašuje, že uvedeného dne prostřednictvím služby Dopisy – [právnická osoba], s. r. o. a jejich webového portálu odeslal jako obyčejné poštovní zásilky upomínky jeho zaměstnavatele O.K.V. [právnická osoba] + Seznamem odeslaných upomínek měl soud za prokázané odeslání upomínek žalované. „ Zesplatněním pro smlouvu [číslo] ze dne [datum] a Výzvou k úhradě dlužné částky – Předžalobní výzvou“ učiněnými zástupcem žalobce dne [datum] + Podacím lístkem měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby. DopisOnline ze dne [datum] měl soud za prokázané odeslání upomínek žalované.

7. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil listiny, z nichž údaje o příjmech a výdajích žalované dovozoval, vycházel z toho, že žalovaná má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalované řádně prověřovány nebyly. Není patrné, proč si za této situace žalobce nevyžádal od žalované výpisy z běžného účtu žalované nebo jiné doklady, které by prokazovaly výši příjmů žalované i výši jejích výdajů. Důležitý je i fakt, že v době uzavření smlouvy o úvěru byla vedena proti žalované řada exekučních řízení EXE a další exekuce i po uzavření smlouvy o úvěru a rovněž řada řízení C o zaplacení dluhů, což podle názoru soudu jednoznačně prokazuje, že žalovaná fakticky úvěruschopná nebyla. Nadto právní předchůdce žalobce ani neučinil dotaz na Centrální evidenci exekucí, kde by tyto skutečnosti za poplatek 15 Kč zjistil. <i>Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.</i> 8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena pouze z tvrzení žalované.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou.

20. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 21. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

22. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 27.500 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byl celý úvěr vyčerpán), a že žalovaná neuhradila ničeho, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27.500 Kč. Soud k přiznané částce 27.500 Kč dospěl tak, že se jedná o reálně poskytnutou částku úvěru 27.500 Kč. I když žalobce tvrdil, že poskytl žalované úvěr ve výši 30.000 Kč, reálně na účet žalované žalobce poskytl 27.500 Kč a částku 2.500 Kč žalobce převedl na účet sprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Zároveň soud uložil žalované uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den u zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

23. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 40.553,30 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 29.194,40 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 28 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 44 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 9.908,50 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 4.359,74 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.378 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 6.150 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 2.460 Kč, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 300 Kč, tj. 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 1.480,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.