32 C 205/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 59.521,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále co do částky , částka, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy k službě , Anonymizováno, “, na základě které žalobkyně zřídila žalované , Anonymizováno, , prostřednictvím které měla žalovaná možnost platit až do výše schváleného kreditního rámce (tj. kreditní karta). Žalovaná prostřednictvím , Anonymizováno, vyčerpala celkem , částka, , jednou požádala o prodloužení splatnosti za poplatek , částka, , nicméně uhradila pouze , částka, , další platbu už neuhradila ani přes výzvu žalobkyně, splatnost dlužné částky nastala dne , datum, . Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou , částka, , poplatkem za prodloužení splatnosti , částka, a poplatkem z prodlení , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši, z částek a za období, jak je specifikováno výše.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení, a to v podání doručeném soudu dne , datum, (na čl. 18 – 19 spisu), ve kterém podrobněji popsala postup při prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, které uvedla sama žalovaná ve formuláři ze dne , datum, , a dále z kopie občanského průkazu. Následně získané informace zkontrolovala v dostupných evidencích, lustrovala žalovanou v Centrální evidenci exekucí, registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Následně vyhodnotila získané údaje, a dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná pro limit plateb , částka, měsíčně, neboť uvedla svůj příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, a pravidelné měsíční výdaje , částka, , byla bezdětná a svobodná. K tomu žalobkyně předložila důkazní prostředky – výpisy z interní databáze žalobkyně, souhrnné měsíční vyúčtování, kopii občanského průkazu žalované, smlouvu ke službě , Anonymizováno, a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které budou podrobněji rozebrány dále.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a svou osobní účast u ústního jednání neomluvila.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o splátkovém limitu ze dne , datum, – nepodepsanou žalovanou měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, ve které byl sjednán úvěrový limit , částka, , roční úroková sazba 14,4 % a RPSN činila 15,4 %, nicméně neměl za prokázané, že žalovaná smlouvu v této podobě se žalobkyní skutečně uzavřela, neboť listina neobsahuje podpis žalované, ani elektronický, neobsahuje ani jiný projev vůle, který by mohl svědčit k tvrzení žalobkyně, že žalovaná smlouvu v této podobě skutečně uzavřela.Smlouvou ke službě , Anonymizováno, ze dne , datum, + Smlouvou ke službě , Anonymizováno, ze dne , datum, + Smlouvou ke službě , Anonymizováno, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah těchto smluv, nicméně neměl za prokázané, že žalovaná smlouvy v této podobě se žalobkyní skutečně uzavřela, neboť listiny neobsahují podpis žalované, ani elektronický, neobsahují ani jiný projev vůle, který by mohl svědčit k tvrzení žalobkyně, že žalovaná smlouvy v této podobě skutečně uzavřela.Svazkem příloh ke smlouvě o splátkovém limitu měl soud za prokázaný obsah této listiny, která nicméně neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.Všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, . měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Premium statement email neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Svazkem vyúčtování za jednotlivé měsíce měl soud za prokázanou strukturu dluhu žalované.Interním předpisem , právnická osoba, . neměl soud za prokázané nic podstatného pro rozhodnutí, neboť se jedná o interní listinu žalobkyně, která se netýká přímo žalované.Svazkem listin nazvaných: „Collection message email“ měl soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou opakovaně e-mailem či telefonicky prostřednictvím SMS upozornila na neuhrazenou splátku úvěru, prodlení a zesplatnění celé dlužné částky.Fotokopií oboustrannou OP žalované + Fotografií žalované držící OP u obličeje měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala fotografií žalované, jak drží svůj občanský průkaz, a fotokopií občanského průkazu žalované.Výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, + Potvrzením o podaní archem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a že se tato výzva dostala do dispozice žalované.Svazkem objednávek na , Anonymizováno, měl soud za prokázané některé položky, které byly prostřednictvím této kreditní karty hrazeny.Výpisy z interní databáze žalobkyně měl soud za prokázané, že žalobkyně ve svých interních listinách evidovala osobní údaje žalované, které odpovídají žalobním tvrzením dle doplnění ze dne , datum, , nicméně neměl za prokázané, jak žalobkyně tyto informace získala, a jak si je následně ověřila.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci, kdy nemá za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy, neboť všechny předložené smlouvy nejsou žalovanou podepsané a neobsahují žádný projev vůle žalované, který by vlastnoruční podpis žalované mohl nahradit. Dále není nijak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě tvrzení žalované, vyplněných v žádosti, které si následně dále ověřila lustrací žalované v dostupných registrech. Předloženými listinami toto tvrzení žalobkyně nicméně nebylo prokázáno, žádost nebyla soudu předložena, ani nebyly předloženy důkazy o tom, že by žalobkyně žalovanou jakkoli prověřovala v jakýchkoli registrech. Ohledně příjmů a výdajů žalované měl soud k dispozici pouze tvrzení žalobkyně, že měla příjem , částka, měsíčně ze zaměstnání a výdaje ve výši , částka, měsíčně, tato tvrzení žalované ale nebyla žádným způsobem ověřena, respektive toto žalobkyně neprokázala. Z výpisu řízení EXE a řízení E soud zjistil, že proti žalované nebyla v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedena žádná exekuční řízení, dvě exekuční řízení byla proti žalované zahájena po uzavření smlouvy o úvěru. Byť v době uzavření smlouvy se žalovaná mohla dle lustrace v Centrální evidenci exekucí jevit jako úvěruschopná, toto nezbavuje žalobkyni povinnosti prověřit si příjmy a výdaje žalované, další závazky, které splácí a prověřit, zda je schopna, nad rámec těchto závazků, splácet ještě další úvěr. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná následně své závazky splácet přestala, a tyto se tak staly závazky exekučně vymáhanými. Pokud žalobkyně skutečně disponovala alespoň tvrzením žalované, což neprokázala, měla si tato tvrzení žalované, byť základně, ověřit. Nic takového z předložených listin nicméně nevyplývá. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně si řádně neověřila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož poskytla úvěr osobě, která evidentně úvěruschopná nebyla.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

8. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, žalobkyně vycházela pouze z údajných tvrzení žalované, které nebyly žádným způsobem prokázány, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Smlouvu o úvěru soud vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, posoudil jako neplatnou. Nad rámec tohoto odůvodnění soud dodává, že je nadále sporné, zda byla smlouva o úvěru vůbec platně uzavřena, jak bylo již podrobněji rozebráno v předchozích odstavcích odůvodnění tohoto rozsudku.

16. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“17. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého: ,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

18. Soud dospěl k závěru, že žalovaná vyčerpala z kreditní karty částku v celkové výši , částka, , vrátila pouze částku ve výši , částka, , splatnost úvěru nastala dne , datum, . Soud proto uložil žalované uhradit žalobkyni částku , částka, , ke které dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru , částka, odečetl žalovanou uhrazenou částku 5. , částka, . Z této částky uložil soud žalované uhradit také zákonné úroky z prodlení, a to od počátku prokazatelného prodlení, tj. dne , datum, . Ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně tak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za prodloužení splatnosti a poplatku z prodlení.

19. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 82,13 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 17,87 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 64,26 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi paušálními náhradami po , částka, dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem , částka, a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobkyně.