32 C 206/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovnicí titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 13.446,06 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaných úroků ve výši 11.241,16 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 4.346,06 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.100 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 940,17 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.100 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Opatrovnici žalovaného [titul]. [jméno] [příjmení] se přiznává vůči státu České republice odměna ve výši 3.256 Kč.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.100 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 940,17 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9.100 Kč od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 11.241,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.346,06 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 9.100 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 20 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka 13.446,06 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 9.100 Kč a smluvní pokutou 4.346,06 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Projekt vnitrostátní fúze sloučením ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky 3. Dotazem na příslušný Okresní soud [anonymizována dvě slova] a odpovědí na tento dotaz bylo z odpovědi na lustraci v Registru obyvatel [země] zjištěno, že žalovaný má trvalý pobyt v obci [anonymizováno], okres [příjmení] [jméno] a to od [datum], přičemž z této odpovědi dále vyplývá, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. Vzhledem k tomu, že žalovaný je neznámého pobytu, soud žalovanému ustanovil opatrovníka [titul]. [jméno] [příjmení], která souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 9.100 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 9.100 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 19 – 20 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 9.100 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 9.100 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 9.100 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 9.100 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 20 dnů, přičemž úroková sazba činila 40 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 13. 713,7 % ročně – což je jeden ze smutných rekordů RPSN, se kterým se podepsaný soud ve své praxi setkal, přičemž soud napadá, jestli si lze představit krystaličtější příklad nemravných úroků.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém a rovněž v odstavci pátém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovaným, Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ve výši 9.100 Kč ze dne [datum], KICREP [číslo] – počítačová sjetina s přehledem o úvěru, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Výzva před podáním žaloby ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum].

8. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v řízení zastoupen opatrovnicí, přiznal soud opatrovnici vůči státu České republice odměnu opatrovníka (dle § 140 odst. 2 o. s. ř.) – náhradu nákladů řízení 3.256 Kč – tyto náklady jsou tvořeny: odměnou ustanoveného opatrovníka žalovaného ve výši 2.656 Kč za dva úkony právní služby po 1.328 Kč podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (a to za přípravu a převzetí zastoupení, prostudování spisu), neboť toto ustanovení se týká výkonu mimo jiné funkce ustanoveného opatrovníka. Dále jsou náklady řízení za zastoupení opatrovníkem tvořeny: paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Opatrovnice žalovaného není plátkyní DPH.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého:„ Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byl žalobce zcela neúspěšný – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení