32 C 210/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12.019 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá</b> <b>co do částky 5.455 Kč,</b> <b>co do kapitalizovaného úroku ve výši 813,01 Kč,</b> <b>co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.950 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>co do úroků z úvěru ve výši 19,52 % ročně z částky 4.900 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>co do částky 4.614 Kč,</b> <b>co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.291,71 Kč,</b> <b>co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3.252,57 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>co do úroků z úvěru ve výši 23,72 % ročně z částky 4.252,57 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 950 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 950 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 1.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.019 Kč spolu s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku – to vše ohledně prvního nároku z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizováno]“ [číslo] (smlouva o úvěru dle účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč v hotovosti vyplacené žalovanému obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 5.050 Kč. Dlužná částka z titulu prvního nároku ve výši 6.405 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 4.900 Kč a dlužnými úhradami za služby 1.505 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše. Dále to vše ohledně druhého nároku z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti – [anonymizováno]“ [číslo] (smlouva o úvěru dle účinného zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč v hotovosti vyplacené žalovanému obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, resp. dohodnutým způsobem, a proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu, neboť splatnost celého úvěru nastala ke dni [datum]. Žalovaný na konto smlouvy v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 5.000 Kč. Dlužná částka z titulu druhého nároku ve výši 5.614 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 4.252,57 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 1.269,40 Kč a poplatkem za životní pojištění 92,03 Kč. Dále žalobce požadoval úroky z úvěru a zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], 2x Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. K dotazu soudu ohledně toho, jak právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, zástupkyně žalobce uvedla, že k tomuto nemá žádné listinné důkazní prostředky.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl pouze 2 vedených řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a dalších 8 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl.

5. Žalovaný se k věci vyjádřil při ústním jednání dne [datum], kdy uvedl, že částku 1.950 Kč z obou nároků a zákonné úroky z prodlení ve výši 555 Kč, které jsou spočítány k dnešnímu datu, je schopný uhradit najednou.

6. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 6.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 60 týdenních hotovostních splátkách po 183 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 10.980 Kč, tvořené jistinou 6.000 Kč, úroky z úvěru 1.200 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 2.400 Kč, administrativním poplatkem 1.200 Kč a pojištěním 180 Kč s tím, že úroky z úvěru činily 40 % a s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 217,25 %. Kartou zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) – dle žadatele [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši úvěru 6.000 Kč, délku poskytnutí úvěru, který měl být splácen v 58 týdenních hotovostních splátkách po 183 Kč, dále celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem 10.614 Kč, tvořené jistinou 6.000 Kč, úroky z úvěru 814 Kč, doplňkovou službou – hotovostním inkasem splátek 2.400 Kč, administrativním poplatkem 1.200 Kč a pojištěním 174 Kč s tím, že úroky z úvěru činily 23,72 % a s tím, že roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 206 %. Kartou zákazníka – Žádost o zápůjčku ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy z této karty vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy čistý příjem – hlavní (mzda, příjmy z podnikání) ve výši [částka], další příjmy – vedlejší (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, brigády, atd.) ve výši [částka], státní podpora – hlavní (důchod starobní/invalidní, mateřská/rodičovská, podpora v nezaměstnanosti) ve výši [částka] tzn., celkové příjmy činily [částka] a dále z této karty zákazníka vyplývají výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) [částka] měsíčně a osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) [částka], spoření/pojištění (pravidelné platby) [částka], vyživovací povinnost (placené výživné/alimenty, atd.) [částka], splátky úvěrů/zápůjček (včetně hypoték) – dle žadatele [částka], další výdaje (sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) [částka], tj. celkové výdaje ve výši [částka] pokrývající všechny pravidelné výdaje a platby žalovaného s tím, že použitelný příjem na splátku úvěru právnímu předchůdci žalobce činil [částka] měsíčně. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] + Podací lístek ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě předtím, než byla podána žaloba. Rozsudkem KS v [obec] čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 29 - 31) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

7. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl pouze 2 vedených řízení EXE, která však byla zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a dalších 8 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení. Žalobce nepředložil důkazní prostředky k tvrzením ohledně úvěruschopnosti žalovaného soudu, je tak evidentní, že právní předchůdce žalobce skutečně řádně úvěruschopnost žalovaného nezjišťoval, protože jinak by jistě učinil dotaz ohledně exekucí vedených proti žalovanému a zjistil by tak najisto, že žalovaný úvěruschopný rozhodně nebyl, o čemž svědčí velký počet proti žalovanému vedených exekučních řízení a zjistil by, že žalovaný je v podstatě chronickým neplničem svých závazků. Důležité je i to, že údaje uvedené v Žádosti o úvěr ze strany žalovaného nebyly úplné, neboť patrně záměrně zamlčel své četné dřívější nesplacené závazky.

8. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není nijak prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena z neúplných tvrzení žalovaného a stále zde zůstává zásadní problém spočívající v tom, že proti žalovanému byla vedena řada exekucí, což by právní předchůdce žalobce snadno zjistil z rejstříku exekucí za poplatek 15 Kč.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

21. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno z titulu výše uvedených obou nároků celkem 12.000 Kč, tzn. dvakrát po 6.000 Kč vždy v den uzavření smlouvy o úvěru (čímž byly celé úvěry vyčerpány), a že žalovaný uhradil z titulu prvního nároku 5.050 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost z titulu prvního nároku zaplatit žalobci částku 950 Kč. Soud k přiznané částce 950 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 6.000 Kč odečetl žalovaným uhrazenou částku 5.050 Kč, čímž dospěl k částce 950 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovaným zaplacených částek 5.050 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil v části V. žaloby u prvního nároku. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny u prvního nároku. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Dále soud dospěl k závěru, že žalovaný uhradil z titulu druhého nároku 5.000 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne [datum] a dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost z titulu druhého nároku zaplatit žalobci částku 1.000 Kč. Soud k přiznané částce 1.000 Kč dospěl tak, že od částky poskytnutého úvěru 6.000 Kč odečetl žalovaným uhrazenou částku 5.000 Kč, čímž dospěl k částce 1.000 Kč. Přičemž soud považuje za důležité zdůraznit i to, že soud neuznal započítání žalovaným zaplacených částek 5.000 Kč na jednotlivé nároky tak, jak je v žalobě žalobce označil v části V. žaloby u druhého nároku. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne [datum] (tak, jak tento den při výpočtu kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení žalobce v žalobě označil) z přiznané části jistiny u druhého nároku. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

22. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 23. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

24. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 36/2020-63 ze dne 19. 5. 2020.

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.