32 C 230/2025

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19.685,64 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do 8.665,64, co do úroku 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení, ve výši, z částek a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. , číslo, , na základě žádosti č. , číslo, “, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které žalobkyně poskytla žalované klasický spotřebitelský úvěr (určený na úhradu zboží výpočetní techniky) ve výši , částka, . Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně jej nesplácela ujednaným způsobem, dostala se do prodlení a dostala se do prodlení s úhradou více než dvou splátek, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého oprávnění, úvěr zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaná částka , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou , částka, a úrokem , částka, a zákonným úrokem za prodlení , částka, .

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o převodu portfolia z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ze dne , datum, s přílohami a Výpisem notářského zápisu ze dne , datum, . Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení podáním doručeným soudu dne , datum, (na čl. 22 – 24 spisu). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z komplexních informací o žalované, zejména z informací nezávislých na sdělení žalované, a to jak z veřejně dostupných, tak z veřejně nedostupných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně získané informace ověřila a dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná ve vztahu k výši poskytnutého úvěru. Tvrzení žalobkyně však nebyla doprovozena patřičnými důkazními prostředky a zůstala tak pouze v rovině neprokázaných tvrzení. Žalobkyně mimo jiné tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pomocí dotazu do Centrální evidence exekucí, že žalovaná neměla v této evidenci vedenou žádnou pravomocnou exekuci – dle zjištění soudu z výpisu exekucí E a EXE soud naopak zjistil, že v době uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru bylo proti žalované vedeno 5 exekucí EXE, tzn. že žalovaná rozhodně úvěruschopná v té době nebyla. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , tento úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze , částka, , přičemž , částka, uhradila žalovaná ještě právní předchůdkyni žalobkyně a , částka, přímo žalobkyni.

5. Z výpisu řízení E a EXE soud zjistil, že proti žalované bylo před uzavřením úvěrové smlouvy vedeno 1 exekuční řízení E staršího data, ale hlavně 5 exekučních řízení EXE, po uzavření smlouvy o úvěru bylo proti žalované zahájeno další 1 exekuční řízení.

6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Žádostí/Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě žádosti č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázané uzavření této smlouvy, dle níž měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované klasický spotřebitelský úvěr (určený na úhradu zboží výpočetní techniky) ve výši , částka, , a žalovaná jej měla dohodnutým způsobem splácet, úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,14 % ročně, RPSN činila 19,11 %. Celková částka k zaplacení činila , částka, .Základními informacemi o úvěru a jeho splácení – dopisem ze dne , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně výslovně upozornila žalovanou na podrobnosti ohledně splácení úvěru a sdělila jí tímto uzavření smlouvy i s jejími parametry.Poštovními poukázkami typu A měl soud za prokázané, že žalované byly dány k dispozici k placení splátek předvyplněné poštovní poukázky včetně uvedení datumů, kdy mají být splátky placeny.Seznamem splátek úvěru – splatných pohledávek ze dne , datum, (na čl. 25) měl soud za prokázané, že po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná uhradila jednu splátku žalobkyni ve výši , částka, , a to dne , datum, .Výpisem z úvěrového účtu žalované č. , č. účtu, (na čl. 27) měl soud za prokázané, že na tomto účtu byl žalovanou evidován záporný zůstatek ke dni , datum, ve výši -, částka, , tj. po nabytí pohledávky žalobkyní, dále touto listinou měl soud za prokázanou úhradu žalované ve výši , částka, , a to dne , datum, a to již na účet žalobkyně.Podklady pro soudní jednání ze dne , datum, měl soud za prokázanou strukturu a výši dluhu žalované, jak ji žalobkyně tvrdila v žalobě i celkovou žalovanou částku , částka, .Produktovými podmínkami pro klasické úvěry měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Výpisem z úvěrového účtu č. , číslo, měl soud za prokázané čerpání a splácení úvěru žalovanou a současně měl za prokázanou strukturu a výši dluhu – zejména však částku, kterou žalovaná uhradila ještě právní předchůdkyni žalobkyně v celkové výši , částka, .„Poslední výzvou k úhradě dlužné částky a podmíněným odstoupením od úvěrové smlouvy“ ze dne , datum, a Rozhodnutím o okamžité splatnosti (výzva k okamžitému splacení celého dluhu) ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované ukončení smlouvy a vyzvala ji k úhradě, následně ji informovala o zesplatnění úvěru ke dni , datum, a upozornila ji na důsledky zesplatnění.Výzvou k zaplacení dluhu před podáním žaloby ze dne , datum, učiněnou žalobkyní měl soud za prokázané, že žalobkyně řádně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby a fotokopií obálky s Dodejkou měl soud za prokázané, že žalované se dostala tato výzva do dispozice, neboť jí byla zaslána na adresu jejího trvalého bydliště, ale zásilka s doporučeným dopisem se vrátila žalobkyni s poznámkou – nevyzvednuto v úložní lhůtě.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně, jak byla stručně zrekapitulována v odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku, a proto na ně soud ohledně závěru o skutkovém stavu plně odkazuje. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr , částka, , tento úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze , částka, , přičemž , částka, uhradila žalovaná ještě právní předchůdkyni žalobkyně a , částka, přímo žalobkyni. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, která nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy skutečně úvěruschopná, ve vztahu k výši poskytnutého úvěru.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, tato posoudila tak, aby se žalovaná jevila jako úvěruschopná. Soud je nicméně přesvědčen, že žalovaná vzhledem k exekucím, které proti ní byly v době uzavření smlouvy o úvěru vedeny, úvěruschopná být nemohla.

18. Soud proto věc posoudil podle ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu úvěrové smlouvy vyplaceno , částka, v den jejího uzavření, žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy částku , částka, , což je rozdíl mezi poskytnutou částkou a vrácenou částkou. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR vyslovený ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 50,52 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil 49,48 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyně přiznal ve výši 1,04 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, a dvěma paušálními náhradami po , částka, podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem , částka, .