32 C 232/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10.435,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky , částka, a dále co do smluvní pokuty ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením, byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou údajně uzavřela žalobkyně se žalovaným dne , datum, (údajně prostřednictvím webových stránek žalobkyně v elektronické podobě), na základě které žalobkyně údajně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, respektive poskytnuté finanční prostředky spotřeboval, nicméně do dnešního dne je nevrátil. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena jistinou údajně poskytnutého úvěru ve výši , částka, , úroky , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru, jak jsou specifikovány výše.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení v podání doručeném soudu dne , datum, (na č.l. 34 – 34 spisu), kdy uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které jí poskytl sám žalovaný v dotazníku, která si dále ověřila výpisy z účtu žalovaného, z nichž jsou zřejmé jak příjmy, tak výdaje žalovaného, a z výplatních pásek. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy si ověřila výstup z aplikace Kontomatik, a dále kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Žalobkyně si žalovaného dále prověřila v dostupných registrech a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Ke svým tvrzením navrhla žalobkyně listinné důkazy, které budou podrobněji rozebrány dále.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil písemně, kdy požádal o povolení uhradit dlužnou částku ve splátkách z důvodu špatné finanční situace. Žalovanému byla zaslána výzva, nechť vyplní potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech, podáním ze dne , datum, pouze požádal soud o prodloužení lhůty pro předložení požadovaného potvrzení, které však soudu do , datum, nepředložil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Odpovědí banky , Banka, ., doručenou soudu dne , datum, , měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného + Výpisem z běžného účtu žalobkyně měl soud za prokázanou platbu od žalobkyně žalovanému ve výši , částka, dne , datum, (na čl. 27).Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané znění této smlouvy, neměl však za prokázané, že žalovaný tuto smlouvu s žalobkyní skutečně uzavřel, neboť smlouva nejen že není podepsána žalovaným, ale není podepsána ani žalobkyní, není opatřena datem ani žádným projevem vůle žádné ze smluvních stran, který by prokazoval, že smlouva byla v této podobě smluvními stranami akceptována.Výpisem z úvěrového účtu žalovaného (svazek listin v rozsahu desítek listů) měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala záznamy z bankovního účtu žalovaného za rozhodné období, z nichž byly patrné výdaje žalovaného i jeho příjmy.Fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru – č. faktury , číslo, měl soud za prokázané, že úvěr měl být splacen ve dvou splátkách, celkem mělo být splaceno , částka, .Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázaný obsah této listiny, nikoli však to, že žalovaný se s touto listinou seznámil.Printscreen výplatních pásek za měsíce březen, duben a květen 2022 měl soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni tři výplatní pásky, dle kterých mzda žalovaného činila v březnu 2022 částku , částka, , v dubnu 2022 částku , částka, a v květnu 2022 částku , částka, .Oboustranná fotokopie OP žalovaného + Fotokopie řidičského průkazu žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně disponovala prostými kopiemi uvedených osobních dokladů žalovaného.Všeobecnými obchodními podmínkami měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Výzva k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka) ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne , datum, + Potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva dostala do dispozice žalovaného.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla z účtu žalobkyně poukázána platba žalovanému ve výši , částka, dne , datum, , a to údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že smlouvu o úvěru uzavřel s žalobkyní skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a řidičský průkaz, a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze to, že částka ve výši , částka, došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. , č. účtu, ve výše uvedeném období, jak soudu na dotaz sdělila , Banka, . ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu , datum, (na čl. 24 – 27 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši , částka, , a z ní zákonné úroky z prodlení za období od prokazatelného prodlení žalovaného, tedy od , datum, . Tuto částku soud žalobkyni přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobkyně, jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné úvěrové smlouvy.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8. procentních bodů.V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení.

8. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by bylo prokázáno, že k uzavření úvěrové smlouvy skutečně došlo, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo, neboť z obsahu spisu je evidentní, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z tvrzení žalovaného, která si sice částečně ověřila předloženými výplatními páskami a výpisy z účtu, žádným způsobem si nicméně neověřila, zda proti žalovanému nejsou vedena nějaká exekuční řízení, žádným způsobem dále neprokazovala, zda má žalovaný nějaké další závazky, v jaké výši, a zda je schopen tyto hradit. Soud zjistil, že proti žalovanému bylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno 12 exekučních řízení, po uzavření smlouvy o úvěru nebyla proti žalovanému zahájena žádná další exekuční řízení. Již z tohoto je evidentní, že žalovaný zřejmě úvěruschopný nebyl, naopak se jednalo o notorického dlužníka, který své závazky nesplácí. Tuto informaci mohla žalobkyně snadno zjistit za zanedbatelný poplatek v Centrální evidenci exekucí, pokud by úvěruschopnost žalovaného skutečně řádně prověřovala. Následně pak měla přistoupit k získání dalších podrobných informací o stavu těchto exekučních řízení, a úvěruschopnost žalovaného posoudit dle zjištěných skutečností, což neučinila. Soud dospěl k závěru, že takto vysoký počet exekucí, bez ohledu na zjištěný příjem žalovaného (který byl nicméně dostatečně vysoký pouze v období dvou měsíců, třetí doložený měsíc byl patrný zásadní pokles příjmu, který rovněž nebyl nijak vysvětlen), prakticky vylučuje úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o úvěru, i pokud by byla řádně uzavřena, by tedy přesto neobstála, a to z důvodu nedostatečného ověření úvěruschopnosti žalovaného, a byla by soudem shledána jako neplatná podle ust. § 86 až § 87 zák. č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), i judikaturou Soudního dvora Evropské Unie (viz rozsudek ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18).

9. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po , částka, . Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalovaného, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalovaného, kdy nebylo prokázáno, zda úvěrovou smlouvu se žalobkyní skutečně uzavřel právě žalovaný. Nepochybné je, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, a toto by měl žalobkyni vrátit. Soud žalovanému uvěřil, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná a nechce být tím, kdo žalovaného vystaví hrozbě další exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalovaného o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a povolil splátku ve výši , částka, měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný, byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Soud proto apeluje na žalobkyni, aby rozhodnutí o splnění povinnosti přijala a umožnila žalovanému dluh v rámci tohoto splátkového kalendáře uhradit.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku , částka, ). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení, úroků z úvěru a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 61,87 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 38,13 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobkyně, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobkyni přiznal ve výši 23,74 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily , částka, , tzn., že soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku , částka, . Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby , částka, dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 1, 2 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobkyně žalobu podala ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, a žalobkyni v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po , částka, , tj. , částka, , dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení , částka, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně.