32 C 241/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36.250 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.889 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 11.250 Kč.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.542,81 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.037,61 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 36.250 Kč spolu s úrokem s úvěru ve výši 4.889 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.542,81 Kč, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.000 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum], údajně ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla, uzavřené mezi týmiž účastníky dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu, respektive v dohodnutých splátkách, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 36.250 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 25.000 Kč a smluvní pokutou 11.250 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků z úvěru, zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Potvrzením o provedení transakce ze dne [datum], Přílohou [číslo] – Seznam postoupených pohledávek (na čl. 37), Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] Podacím archem ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] spojené s Výzvou k úhradě dluhu. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne [datum], že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 23) + Výpisy z běžného účtu žalovaného (na čl. 28 – 34 spisu) měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce učinil ve prospěch účtu žalovaného následující platby: -) platbu ve výši 4.000 Kč dne [datum]; -) platbu ve výši 2.000 Kč dne [datum]; -) platbu ve výši 3.000 Kč dne [datum]; -) platbu ve výši 1.000 Kč dne [datum]; -) platbu ve výši 2.000 Kč dne [datum]; -) platbu ve výši 1.000 Kč dne [datum]; -) platby ve výši 2.000 Kč a ve výši 6.500 Kč dne [datum]; -) platby ve výši 1.000 Kč a ve výši 1.500 Kč dne [datum]; a -) platbu ve výši 1.000 Kč dne [datum]. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] + Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsané žalovaným, měl soud za prokázané znění této smlouvy, nicméně neměl za prokázané, že tyto smlouvy skutečně s právním předchůdcem žalobce uzavřel žalovaný, kdy smlouvy nejsou žalovaným podepsány, respektive nejsou opatřeny žádným projevem vůle žalovaného, který by prokazoval, že žalovaný se s uvedenými smlouvami seznámil, s jejich obsahem souhlasil a v tomto znění je s právním předchůdcem žalobce uzavřel. Výpisy z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] měl soud za prokázané, že na tento účet došla platba z účtu žalovaného ve výši 0,01 Kč dne [datum], a dále měl za prokázané, že z tohoto účtu odešly následující platby: -) platba ve výši 4.000 Kč dne [datum]; -) platba ve výši 2.000 Kč dne [datum]; -) platba ve výši 3.000 Kč dne [datum]; -) platba ve výši 1.000 Kč dne [datum]; -) platba ve výši 2.000 Kč dne [datum]; -) platba ve výši 1.000 Kč dne [datum]; -) platby ve výši 2.000 Kč a ve výši 6.500 Kč dne [datum]; -) platby ve výši 1.000 Kč a ve výši 1.500 Kč dne [datum]; a -) platba ve výši 1.000 Kč dne [datum]. Upomínkou ze dne [datum] + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před tím, než pohledávku předal k vymáhání do advokátní kanceláře. Listinou nazvanou:„ [anonymizováno] [číslo]“ měl soud za prokázané znění této listiny, která je však pouze interní listinou právního předchůdce žalobce. Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] měl soud za prokázané, že pověřený terénní pracovník věřitele (právního předchůdce žalobce) jednou navštívil žalovaného v jeho bydlišti na kontaktní adrese. Obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek, nicméně neměl za prokázané to, že by se tyto obchodní podmínky jakkoli dostaly do dispozice žalovaného. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice. <i>6. Soud zjistil, že proti žalovanému nebylo v době před uzavřením smlouvy o úvěru vedeno žádné řízení EXE ani žádné řízení E. 4tyři řízení EXE byla proti žalovanému zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.</i> 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuta částka v celkové výši 25.000 Kč, a to postupnými úhradami v období od [datum] do [datum], a to údajně na základě v žalobě uvedených smluv o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že nemá najisto postaveno, že tyto úvěrové smlouvy zavřel s právním předchůdcem žalobce skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouvy o úvěru nebyly žalovaným podepsány a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smluv, se kterým žalovaný údajně souhlasil, ani to, že právní úkony – uzavření tvrzených úvěrových smluv – skutečně žalovaný učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka v celkové výši 25.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] v období od [datum] do [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 23 – 34 spisu). Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byly smlouvy o úvěru uzavřeny, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 25.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši 25.000 Kč, a to nikoli z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z této částky pak soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši, a to od počátku prokazatelného prodlení. Ostatní nároky žalobce, v tomto případě náklady spojené s uplatněním pohledávky, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy o úvěru.

8. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení.

10. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 45.820,01 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení a částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 29.464,01 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 64,3 %, neúspěch žalobce, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil 35,7 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 28,6 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 3.628 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.037,61 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.450 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 1.500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 378 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.