32 C 251/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29.070 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do poplatků za upomínky ve výši 150 Kč, dále co do kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 4.600 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 8.920 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.923,02 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29.070 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.000 Kč od datum do zaplacení a dále kapitalizované úroky z úvěru ve výši 4.600 Kč – to vše z titulu„ Úvěrové smlouvy“ číslo kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne datum, na základě které žalobce údajně žalovanému poskytl úvěr ve výši 20.000 Kč formou neúčelového spotřebitelského úvěru. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách – dohodnutým způsobem, splatnost úvěru poskytnutého na 30 dní, nastala ke dni datum a proto žalobce vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 29.070 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou 20.000 Kč, smluvní pokutou 8.920 Kč a poplatky za upomínky 150 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Žalobce prostřednictvím substitučního zástupce přítomného u ústního jednání nedoplnil tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem s tím, že ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem zástupce žalobce nedisponuje žádnými listinnými důkazními prostředky.

4. Soud zjistil z Výpisu řízení EXE, že žalovaný měl vedeno 0 řízení EXE, která byla zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, dalších 8 řízení EXE po uzavření smlouvy o úvěru, o kterou jde v tomto řízení a další jedno řízení E zahájené před uzavřením smlouvy o úvěru. Již z tohoto je patrno, že žalovaný fakticky úvěruschopný nebyl. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nezjišťoval před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. Soud zjistil počet exekucí vedených proti žalovanému: 0 řízení EXE zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru 8 řízení EXE zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru 1 řízení E zahájena před uzavřením smlouvy o úvěru, které však bylo zahájeno v roce 2004. 0 řízení E zahájena až po uzavření smlouvy o úvěru.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky právnická osoba doručená soudu dne datum, měl soud za prokázané, že účet č. bankovní účet patřil žalovanému (na čl. 24) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od žalobce žalovanému ve výši 20.000 Kč dne datum (na čl. 25 p. v.) Výpisem z účtu žalobce ze dne datum, měl soud za prokázanou platbu na účet žalovaného ve výši 20.000 Kč. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum – nepodepsanou ani jedním z účastníků – neměl soud za prokázané, že by tato smlouva byla řádně uzavřena se žalovaným. Předžalobní upomínkou ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne datum, který je na čl. 29 měl soud za prokázané, že žalobce řádně prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby a tato upomínka se dostala žalovanému do dispozice. Upomínkou ze dne datum + Opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě ze dne datum neměl soud za prokázané, že by tyto upomínky byly žalovanému odeslány, neboť k nim žalobce nepřipojil žádné doklady o odeslání zásilek. Seznamem poplatků spojených se smlouvou o úvěru – pro úvěry splatné jednorázově měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda s tímto seznamem byl žalovaný skutečně seznámen. Obchodními podmínkami právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění této listiny, avšak nikoliv to, zda s nimi byl žalovaný skutečně seznámen.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 20.000 Kč, a to převodem na tento účet dne datum (že šlo o účet patřící žalovanému, soud zjistil z odpovědi právnická osoba). Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dnu datum (na čl. 24 – 25). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 20.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 20.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení. Částku 20.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

7. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 8. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 41.040,70 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 27.370,70 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 66,69 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 33,31 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 33,38 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 5.761 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.923,02 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.163 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 3.200 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a za jeden úkon právní služby po 2.300 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a jednou paušální náhradou po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 600 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 798 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.