32 C 252/2024

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46.774 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavujeohledně prvního nároku co do kapitalizovaného úroku , částka, a co do úroku 5,94 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, aohledně druhého nároku co do kapitalizovaného úroku , částka, a co do úroku 3,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítáohledně prvního nároku co do , částka, , a dále co do:kapitalizovaného úroku , částkakapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částkaúroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacenízákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, aohledně druhého nároku co do , částka, , a dále co do:kapitalizovaného úroku , částkakapitalizovaného zákonného úroku z prodlení , částkaúroku 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacenízákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni z prvního nároku , částka, a z druhého nároku , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v prvním nároku , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 20,94 % ročně z částky , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , poslední splátka měla být uhrazena , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, . Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a dlužným poplatkem , částka, .Ve druhém nároku se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, spolu s úrokem , částka, , dále spolu s úrokem 18,69 % ročně z částky , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení , částka, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení – to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , se žalovanou dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, , poslední splátka měla být uhrazena , datum, . Žalovaná úvěr vyčerpala, řádně jej však nesplatila v dohodnutém termínu, a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, za dobu trvání smlouvy uhradila , částka, . Dlužná částka byla dle žaloby tvořena jistinou úvěru , částka, a dlužným poplatkem , částka, . Žalobkyně se dále domáhala zaplacení příslušenství pohledávek, jak je specifikováno výše.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, + Podacím lístkem, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Seznamem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělila žalobkyně v podáním doručeném soudu dne , datum, , že žalobu bere částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Současně žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení a uvedla, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením úvěrových smluv její právní předchůdkyní zkoumána na základě údajů uvedených v kartě zákazníka, tyto vyplnila sama žalovaná a současně předložila doklady prokazující její tvrzení. Tyto doklady byly právní předchůdkyni žalobkyně pouze předkládány k nahlédnutí, a žalobkyně je proto k dispozici povětšinou nemá. Ke svým tvrzením navrhla žalobkyně důkazy: kartu zákazníka, úvěrovou smlouvu, výpisy z bankovního účtu žalované a rozsudek KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, které budou podrobněji rozebrány dále.Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došloli ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před projednáním věci, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výrocích II a III tohoto rozsudku.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cena k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 78. týdenních splátkách. Celková dlužní částka byla tvořena úrokem , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, a pojistným , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 86 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 156,84 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že žije s partnerem/partnerkou v nájemním typu bydlení, vyživuje jednu osobu, má učňovské vzdělání, nemá auto. K příjmům uvedla, že pracuje na plný úvazek jako operátorka s příjmem , částka, čistého měsíčně, další příjem uvedla částkou , částka, , další příjem domácnosti pak částkou , částka, Příjmy žalované byly údajně ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a dvěma výpisy z bankovního účtu, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, vyjma výpisu z bankovního účtu, současně nebyly nijak ověřeny další příjmy, které žalovaná uváděla, u těchto nebyl uveden ani jejich zdroj. Své výdaje žalovaná odhadla částkou , částka, měsíčně, částku , částka, vynakládala na interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila , částka, .Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, měl soud za prokázaný obsah této smlouvy, zejména výši poskytovaného úvěru , částka, , celkovou cena k zaplacení úvěru , částka, , tento měl být splacen v 78. týdenních splátkách. Celková dlužní částka byla tvořena vedle jistiny úrokem , částka, , administrativním poplatkem , částka, , poplatkem za flexibilní splácení a hotovostní inkaso splátek , částka, a pojistným , částka, . Dále že byly sjednány úroky z úvěru ve výši 86 % ročně a roční procentuální sazba nákladů úvěru (tzv. RPSN) činila 168,88 %. Jistina byla žalované vyplacena oproti podpisu smlouvy.Smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto podmínek.Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, , zároveň vyplnila formulář, který právní předchůdkyně žalobkyně použila k prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, vyživuje jednu osobu, má základní vzdělání, nemá auto. K příjmům uvedla, že pracuje na plný úvazek jako operátorka s příjmem , částka, čistého měsíčně, další příjem domácnosti uvedla částkou , částka, Příjmy žalované byly údajně ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, tyto listiny soudu nicméně předloženy nebyly, současně nebyly nijak ověřeny další příjmy, které žalovaná uváděla, u těchto nebyl uveden ani jejich zdroj. Své výdaje žalovaná odhadla částkou , částka, měsíčně, přiznala externí splátky v částce , částka, měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti.Tabulkou umoření ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila , částka, .Zařazením zákazníka do pojistného programu neměl soud za prokázané ničeho podstatného pro rozhodnutí.Výpisy z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici tyto výpisy, a to až pro účely posouzení úvěruschopnosti pro v řadě druhou úvěrovou smlouvu (které je předmětem prvního nároku). Z výpisů je zřejmý příjem žalované ze zaměstnání a dávka od úřadu práce, je tedy ověřen její příjem (není nicméně ověřen další příjem domácnosti, který v obou případech tvořil alespoň polovinu celkového příjmu, s nímž bylo počítání), dále je výpisy prokázáno, že žalovaná měla řadu dalších závazků ze spotřebitelských úvěrů, ve výpisech jsou viditelné buď rovnou příchozí platby – jistiny úvěrů, či tzv. verifikační platby nutné pro jejich poskytnutí.Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, + Podací lístek ze dne , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby, a že se tato výzva prokazatelně dostala do dispozice žalované.Rozsudkem KS v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020 (na čl. 31–33) měl soud za prokázané znění tohoto rozsudku.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který plně odpovídá žalobním tvrzením, jak byly podrobněji popsány výše, nicméně nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze na základě tvrzení žalované, která si v případě v řadě druhé smlouvy o úvěru ověřila výpisy z bankovního účtu. Takto si sice ověřila příjmy žalované, žádným způsobem si nicméně neověřila další čisté příjmy domácnosti, které tvořily podstatnou část příjmů celkových. Další listiny, které by tvrzení žalované prokazovaly, soudu předloženy nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále žádným způsobem neověřila tvrzení žalované o jejích výdajích, která jistě neodpovídají realitě, pokud žalovaná přiznala, že vyživuje jednu nezaopatřenou osobu a žije v pronajatém bytě, respektive v prvním případě s rodiči. Soud zjistil z výpisu řízení EXE a E, že proti žalované nebyla v době před uzavřením úvěrové smlouvy vedena žádná exekuční řízení, pět exekučních řízení bylo nicméně zahájeno krátce po uzavření úvěrové smlouvy (čtyři v roce , Anonymizováno, , jedno v roce , Anonymizováno, ). Žalovaná tedy měla zřejmě v době uzavření úvěrových smluv další závazky, které musely být již splatné, tyto žalovaná nebyla schopna splácet a dostala se tak do exekucí. Toto mohla právní předchůdkyně snadno zjistit, pokud by skutečně důkladně prověřila majetkovou situaci žalované, a to komplexně, s přihlédnutím ke všem skutečnostem. Právní předchůdkyně žalobkyně například zcela ignorovala další spotřebitelské úvěry, které plynou v výpisu z bankovního účtu žalované, a které žalovaná v kartě zákazníka zamlčela. Údaje uvedené v Kartě zákazníka – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze strany žalované nebyly úplné, neboť evidentně záměrně zamlčela své dřívější nesplacené závazky, nadhodnotila své příjmy a současně podcenila své výdaje. Karta zákazníka byla vyplněna s jasným záměrem vytvořit žalované alespoň nějaký disponibilní měsíční příjem, ze kterého by byla schopna poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku byl poskytnut úvěr osobě, která rozhodně úvěruschopná nebyla. Z výše uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

8. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěrů žalované, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti.

18. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021, jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo z titulu úvěrové smlouvy, jenž je předmětem prvního nároku, vyplaceno , částka, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, , z titulu úvěrové smlouvy, jenž je předmětem druhého nároku, pak bylo žalované vyplaceno , částka, v den jejího uzavření (čímž byl celý úvěr vyčerpán), žalovaná na konto této smlouvy uhradila , částka, . Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatných úvěrových smluv v prvním nároku , částka, a ve druhém nároku , částka, . K těmto částkám dospěl soud tak, že od jistin poskytnutých úvěrů odečetl žalovanou uhrazené částky na konto příslušných úvěrových smluv. Pro úplnost soud dodává, že neuznal zápočet žalovanou uhrazených částek na jednotlivé nároky, jak je žalobkyně v žalobě označila, neboť tento zápočet vyplývá z neplatných úvěrových smluv. Jelikož soud úvěrové smlouvy posoudil jako neplatné pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud všechny ostatní nároky žalobkyně, jak jsou vyčísleny ve výroku II tohoto rozsudku, a to včetně nároků na zaplacení zákonných úroků z prodlení (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021).

21. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalované, tak činil více než 50 % – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.