32 C 255/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul titul Zdeňkem Piskačem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29.700 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaných úroků ve výši 4.650 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 9.700 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.591,10 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 715,44 Kč k rukám zástupce žalobce.</b> <b>IV. Povinnosti uložené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29.700 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 2.591,10 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále kapitalizované úroky ve výši 4.650 Kč a smluvní pokutu 9.700 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] (smlouva není vlastnoručně podepsána žalovaným, údajně byla uzavřena elektronicky), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka ve výši 29.700 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 20.000 Kč a smluvní pokutou 9.700 Kč, přičemž žalobce ještě dále požadoval náklady na upomínání 50 Kč.

2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Potvrzením o přijetí platby za postoupené pohledávky ze dne [datum], Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] + Podací arch ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil při ústním jednání dne [datum], kdy k věci uvedl: nevím o tom, že bych podepisoval nějakou smlouvu, respektive žádnou smlouvu jsem nepodepsal, nevím, jestli jsem něco uzavíral po internetu a už vůbec nevím, jaké znění smlouvy by mělo být, ale jsem ochoten částku, která mi tehdy došla na účet spolu se zákonnými úroky z prodlení splácet ve splátkách po 1.000 Kč, protože mám řadu exekucí, které jsou mi strhávány ze mzdy. Jsem zaměstnaný jako [anonymizováno] u soukromé společnosti, moje průměrná čistá mzda činí cca [částka] až [částka] měsíčně, ale z této částky je mi strháváno na exekuce, např. tento měsíc mi strhli 11.000 Kč. Mám více dluhů, určitě za více než [částka], některé již byly projednány soudem a v některých případech ještě projednány soudem nebyly. Bydlím u rodičů, přispívám jim cca [částka] měsíčně na bydlení a stravu. Nemám žádné vyživovací povinnosti, jsem svobodný. Nevlastním žádný majetek větší hodnoty movitý ani nemovitý, auto nevlastním.

4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručená soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 21) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, jímž měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 20.000 Kč dne [datum] (na čl. 22). Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 20.000 Kč – nepodepsaná žalovaným měl soud za prokázané, že tato listina nebyla podepsaná žalovaným, soud tak neměl za prokázané, s kým byla tato tzv. smlouva uzavřená a díky tomu, že nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, neměl tudíž soud za prokázaný ani obsah tvrzené smlouvy. To, že žalobce tvrdil, že smlouva byla mezi účastníky podepsána elektronicky, nikterak neprokazuje pravdivost tohoto tvrzení, ani to, že kontraktační proces žalovaný uskutečnil. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce měl soud za prokázanou odchozí platbu na účet žalovaného ve výši 20.000 Kč dne [datum]. Výpisem z úvěrového účtu KIZAP [číslo] měl soud za prokázané pouze některé osobní údaje žalovaného, které má žalobce k dispozici. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že tato výzva se žalovanému dostala do dispozice.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 20.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 20.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu ze dne [datum] (na čl. 21 – 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 20.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 20.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, která je uvedena ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 20.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 20.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 1. 141,2 % ročně.

6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobci nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl.

9. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit toto vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1.000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla žádost žalovaného, jak byla podrobněji popsána výše. Soud při určení výše splátek zohlednil složitou finanční situaci žalovaného, rovněž celou situaci ohledně vzniku závazku žalovaného, tzn. situaci, do které se byť vlastní vinou dostal, neboť mu nic nebránilo bezdůvodné obohacení již dříve dobrovolně vrátit. A dále soud splátku povolil proto, že nechce být tím, kdo automaticky žalovaného vystaví hrozbě exekuce, k níž by bez pochyby došlo za situace, kdyby buď povolil splátky vyšší než povolené, nebo kdyby určil lhůtu k plnění v zákonné třídenní lhůtě. Dále soud uvěřil žalovanému, že jeho snaha o splacení dluhu je upřímná. Soud při určení výše splátek zohlednil žádost žalovaného o povolení dluhu včetně příslušenství a nákladů řízení v pravidelných splátkách, jejichž výši žalovaný navrhl, přičemž soud zohlednil i narůstající úroky z prodlení a soud tuto splátku povolil ve výši 1.000 Kč měsíčně tak, aby ke splacení došlo v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas. Soud apeluje na žalobce, aby akceptoval rozhodnutí soudu o povolení splátek.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 39.366,50 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 25.016,50 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 63,55 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 36,45 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 27,1 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.640 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 715,44 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 1.188 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkonu právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.